František: Řím je velkým zdrojem lidskosti
Zákon ustanovující hlavní město sjednoceného italského státu byl vyhlášen 3. února 1871. Koncert v římské Opeře za přítomnosti prezidenta republiky Sergia Mattarelly a předsedů obou komor italského parlamentu tedy zahajuje sérii akcí, připomínající převratné události, které spolu s koncem papežského státu otevřely také novou etapu v dějinách církve. „Jevilo se to jako zhroucení a pro teritoriální papežskou vládu jím také bylo (…) avšak Prozřetelnost , jak nyní dobře vidíme, rozhodla o věcech jinak, v takřka dramatické souhře událostí,“ cituje papež František slova kardinála Montiniho. Vyhlášení Říma za hlavní město označuje za prozřetelnostní událost, jež navzdory polemikám a problémům své doby proměnila město a Itálii, ale také církev, která nadále sdílela radosti a bolesti jeho obyvatel. František proto zmiňuje tři momenty této společné historie.
Na prvním místě jmenuje devět měsíců nacistické okupace města na přelomu let 1943-44 a zejména 16. říjen 1943, kdy došlo k razii v římském ghettu a masové deportaci židů. „Církev se tehdy stala prostorem azylu pro pronásledované, padly prastaré bariéry a bolestné průrvy,“ konstatuje papež s poukazem na lekci přátelství mezi katolickou církví a židovskou komunitou, kterou ony těžké chvíle přinesly. Jsme přesvědčeni – dodává František – že církev je v tomto městě zdrojem lidskosti a katolíci jsou povoláni k odpovědnému a aktivnímu životu v Římě, včetně jeho bolestných aspektů.
Papež dále připomíná léta II. vatikánského koncilu (1962-1964), kdy se Řím „zaskvěl jako univerzální, katolický a ekumenický prostor“. Stal se městem ekumenického a mezináboženského dialogu, městem pokoje.
Třetí historický moment, který chce papež připomenout, se odehrál na čistě církevní půdě, avšak dotýkal se obecných otázek města. V únoru roku 1974 svolal kardinál vikář Ugo Poletti tzv. sympózium „o nešvarech Říma“. Při shromážděních lidu vylechl hlasy chudých a marginalizovaných lidí z periferií. Také tehdy šlo o univerzálnost, ovšem ve smyslu hledání místa pro ty, kdo jsou na okraji, dodává papež. „Město musí být domovem pro všechny, což je úkol rovněž pro dnešek.“
František připomíná naděje, které do města Říma vkládají přistěhovalci a uprchlíci, vnímající v něm „přístav záchrany“ a to možná dokonce v protikladu k pesimistickému pohledu starousedlíků s jejich fatalistickým pohledem na dekadenci města. „Nikoli. Řím je velkým zdrojem lidskosti,“ ujišťuje papež s připomínkou blížícího se Svatého roku 2025, který se má stát novou pobídkou k otevřenosti světu a bližnímu - bez rozdílu.
(job)
