Týden modliteb za jednotu křesťanů

»Zachovali se k nám neobyčejně laskavě«

(Sk 28,1-2.10)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní katecheze je sladěna s Týdnem modliteb za jednotu křesťanů. Jeho letošním tématem je pohostinnost  a připravily jej komunity na ostrovech Malta a Gozo na základě úryvku z knihy Skutků apoštolů, popisujícího pohostinnost, kterou svatému Pavlovi a jeho druhům po ztroskotání jejich lodi poskytli obyvatelé Malty. Právě o této epizodě jsem mluvil v katechezi před dvěma týdny.

Vraťme se tedy znovu k dramatické zkušenosti onoho ztroskotání. Loď, kterou cestuje Pavel, se ocitá v moci živlů. Jsou dva týdny unášeni mořem, a poněvadž není vidět slunce ani hvězdy, posádka je dezorientovaná a loď zbloudí. Zdola na ně prudce doráží vlnobití a proto se obávají, že loď nárazy vln nevydrží a rozlomí se. Shora větrné poryvy a průtrž mračen. Síly moře a bouře jsou děsivě mocné a lhostejné k posádce, kterou tvořilo více než 260 osob!

Avšak Pavel, který ví, že tomu tak není, promluví. Víra mu říká, že jeho život má v rukou Bůh, který vzkřísil Ježíše z mrtvých a poslal Pavla hlásat evangelium až na konec země. Jeho víra mu říká, že Bůh, zjevený Ježíšem, je také laskavý Otec. Pavel, inspirován vírou, se proto obrátí ke svým druhům na lodi, kterým oznámí, že Bůh nedovolí, aby jim byl zkřiven vlas na hlavě.

Toto proroctví se splní, když jejich loď uvízne na březích Malty a celá posádka se ve zdraví zachrání na pevnině. A tady prožijí něco nového. Narozdíl od prudkého zmítání na rozbouřeném moři se jim od obyvatel ostrova dostane mimořádně lidského přijetí. Tito - pro ně cizí - lidé jsou k jejich potřebám neobyčejně vnímaví. Rozdělají oheň, aby se zahřáli, a poskytnou jim útočiště před deštěm i jídlo. Třebaže dosud neznají Kristovu dobrou zvěst, konkrétně prokazují Boží lásku laskavými skutky. Spontánní pohostinnost a starostlivá péče skutečně nějak sdělují Boží lásku. A pohostinnost ostrovanů z Malty je odměněna zázračnými uzdraveními, která na tomto ostrově učinil Bůh skrze Pavla. Malťané se tedy stali znamením Boží prozřetelnosti pro apoštola, který byl zase svědkem milosrdné Boží lásky vůči nim.

Drazí, pohostinnost je důležitá a také ekumenická ctnost. Předpokládá především uznání, že druzí křesťané jsou opravdu našimi bratry a sestrami v Kristu. Jsme bratři. Někdo řekne: Ten je protestant, ten pravoslavný... Ano, ale v Kristu jsme bratři. Nejde o jednosměrný úkon velkodušnosti, protože když hostíme druhé křesťany, přijímáme je jako dar, kterého se dostává nám. Jako tito dobří Malťané jsme odměňováni, protože dostáváme to, co v našich bratřích a sestrách zasel Duch svatý a co se stává darem i pro nás, neboť Duch svatý rozsévá milosti všude.  Přijímat křesťany odlišné tradice znamená především ukazovat jim Boží lásku, protože jsou Božími dětmi – našimi bratry – a znamená to také přijímat to, co v jejich životě učinil Bůh. Ekumenická pohostinnost vyžaduje ochotu naslouchat druhým, věnovat pozornost osobním příběhům jejich víry i dějinám společenství jejich víry, majících jinou tradici než je ta naše. Ekumenická pohostinnost obnáší touhu poznat zkušenost, kterou mají s Bohem jiní křesťané, a očekávat přijetí duchovních darů z toho plynoucích. A toto je milost, tento objev je milost. Myslím na minulé doby kupříkladu v mojí vlasti, kdy přišli evangelikální misionáři, a skupinka katolíků šla podpálit jejich stany. To není křesťanské! Jsme bratři, všichni jsme bratři a máme být jedni ke druhým pohostinní.

Moře, kde ztroskotal Pavel a jeho druhové, je i dnes pro cestující životu nebezpečné. Na celém světě podnikají migrující muži a ženy riskantní cesty, aby uprchli před násilím, válkami a chudobou. Jako Pavel a jeho druhové zakoušejí lhostejnou nevraživost pouště, řek i moří. Často jim nedovolí se vylodit v přístavech, ale někdy také narážejí na mnohem větší lidskou nevraživost. Jsou dnes vykořisťováni zločinnými obchodníky a někteří vládci je dnes pokládají za pouhá čísla a ohrožení; někdy je nepohostinnost jako vlna vrhá do chudoby či nebezpečí, před nimiž utíkali.

My jako křesťané se musíme společně snažit ukazovat migrantům Boží lásku, zjevenou Ježíšem Kristem. Můžeme a máme dosvědčovat, že neexistuje pouze nepřátelství a lhostejnost, ale že je každý člověk v Boží očích drahocenný a Bohem milovaný. Rozdělení, jež mezi námi dosud existují, nám brání být plně znamením Boží lásky. Společné nasazení za ekumenickou pohostinnost zejména vůči těm, jejichž život je nejvíce ohrožen, z nás křesťanů – protestantů, pravoslavných, katolíků a všech křesťanů - učiní lepší lidi, lepší učedníky i jednotnější křesťanský lid. A více nás přiblíží k jednotě, která je pro nás Boží vůlí.

Přeložil Milan Glaser