Hledejte

Vatican News
Z audience Z audience  (Vatican Media)

Papež: Senioři jsou přítomností a zítřkem církve

„Život je dar a pokud je život dlouhý, je privilegiem jak pro jeho nositele, tak pro celé okolí“, zdůraznil římský biskup při dnešní audienci pro účastníky prvního Mezinárodního kongresu o pastoraci seniorů, organizovaného vatikánským Úřadem pro laiky, rodinu a život. Do Říma se na něj sjelo více než pět set odborníků a pastoračních pracovníků ze šedesáti zemí.

Papež František jim věnoval poměrně obsáhlou promluvu, v jejíž první části zevrubně analyzoval populační stárnutí a inverzi demografické pyramidy. Poukázal rovněž na různá kvalitativní hlediska stáří – zatímco četní senioři se potýkají s úbytkem sil, nemocí a sociální izolovaností, pro mnohé jiné začíná dlouhé období psycho-fyzického blahobytu a oproštěnosti od pracovních povinností. Objevuje se tudíž otázka, jak tuto životní fázi prožívat a dát smysl životu, který se pro vysoký počet jedinců vyznačuje dlouhověkostí.

„Sociální dezorientace a v hojných případech také lhostejnost a odmítání starých lidí v našich společnostech vyzývají nejenom církev, ale též všechny lidi, k poctivému zamyšlení, které by nás poučilo o hodnotě stáří a vedlo k jeho docenění. Zatímco totiž na jedné straně musí státy řešit novou demografickou situaci na hospodářské rovině, občanská společnost potřebuje hodnoty, dodávající význam třetímu a čtvrtému věku. A právě sem spadá přínos církevního společenství.“

Církev musí změnit své pastorační návyky, aby dokázala reagovat na vysoký počet seniorů v rodinách, farnostech a společenstvích, řekl papež účastníkům konference a vyslovil přání, aby nezůstalo u této ojedinělé iniciativy.

„V Bibli je dlouhý věk požehnáním. Vystavuje nás konfrontaci s naší křehkostí, vzájemnou závislostí, rodinnými a společenskými vazbami a především s naším postavením Božích dětí. Bůh Otec, který nám udílí stáří, nám tak poskytuje čas, abychom jej hlouběji poznávali a navázali s ním niterný vztah, abychom stále více vcházeli do jeho srdce a spočinuli v Něm. Připravujeme se na to, až do jeho rukou odevzdáme svého ducha, a to již natrvalo, v synovské důvěře. Stáře je však rovněž časem, kdy se obnovuje plodnost. »Ještě ve stáří budou přinášet užitek, zůstanou šťavnatí a svěží«, praví žalmista (Žl 91,15). Plán Boží spásy se totiž uskutečňuje také v ubohosti slabých, neplodných a nemohoucích těl. Ze Sářina neplodného klínu a stoletého Abrahamova těla vzešel vyvolený lid (Řím 4,18-20). Z Alžběty a starého Zachariáše se zrodil Jan Křtitel. Starý člověk, i když je slabý, se může stát nástrojem v dějinách spásy.“

Církev si je vědoma této nenahraditelné úlohy starých lidí a stává se místem, kde různé generace sdílejí plán Boží lásky ve vztahu vzájemné výměny darů Ducha svatého, pokračoval Svatý otec. To nás ovšem zavazuje ke změně pohledu na staré lidi, upozornil.

„Když přemýšlíme a mluvíme o seniorech, a to především z pastoračního hlediska, musíme se naučit určité změně slovesného času. Není zde pouze minulost, jako by pro staré lidi existoval jen předešlý život a zplesnivělý archiv. Nikoli. Pán s nimi chce a může psát také nové stránky, naplněné svatostí, službou, modlitbou. Chtěl bych vám dnes říci, že senioři jsou přítomností a zítřkem církve. Ano, jsou také budoucností církve, která, spolu s mladými lidmi prorokuje a sní! Proto je velmi důležité, aby spolu mladí a staří lidé rozmlouvali.“

Proroctví se u starých lidí nejplněji projevuje tehdy, když do jejich životů vstupuje světlo evangelia, vysvětloval František a vybídl církev k hlásání radostné zvěsti mezi seniory, zejména těmi, kteří žijí osaměle. Stáří totiž není nemoc, nýbrž privilegium, podotknul. Nemocí se může stát osamělost, kterou však lze vyléčit milosrdnou láskou, duchovní blízkostí a útěchou.

„Bůh má všude po světě početný lid dědečků a babiček. V sekularizovaných společnostech mnoha zemí dnes generace současných rodičů většinou nemá onu křesťanskou formaci a živou víru, kterou naopak prarodiče mohou předat svým vnukům. Stávají se nezbytným článkem řetězce při výchově dětí a dospívajících k víře. Musíme si zvyknout na jejich začlenění do našich pastoračních obzorů a považovat je za živou součást našich společenství. Jsou totiž nejenom lidmi, kterým máme pomáhat a chránit je, nýbrž mohou se stát aktéry evangelizující pastorace a privilegovanými svědky věrné Boží lásky.“

Doufám proto, že vnímavost pro staré lidi, která je dnes výsadou nemnohých, brzy obohatí každé naše církevní společenství, řekl papež František účastníkům kongresu o pastoraci seniorů.

(jag)

31. ledna 2020, 15:36