Papež k mladým Vietnamcům: Vaše katolická identita je cestou k většímu vlastenectví

Papež František, který právě zahájil v Thajsku návštěvu Dálného východu, ujišťuje mladé Vietnamce o své duchovní přítomnosti a zamýšlí se nejprve nad významem slova „domov“ v asijských kulturách. „Toto slovo v sobě ukrývá všechno, co je drahé lidskému srdci,“ nejen vztahy k rodině, ale také rodnou zemi. „Ať půjdeš kamkoli, vždycky s sebou neseš svůj domov,“ k němuž se váží rodinné tradice, ale také úcta k rodičům a starým lidem. Téma vašeho dne tedy vybízí k prohloubení tradic, které jsou vaším pokladem, říká František a poukazuje k přináležitosti křesťanů do většího domova, jímž je církev.

„Jakožto pokřtění jste dědici ještě jiného „domova“, který je větší, totiž církve. Církev je domovem, vaším domovem. Měli jste to štěstí, že jste se narodili z lůna heroické církve, bohaté svými zářnými svědky. Mám na mysli svaté vietnamské mučedníky. Myslím na vaše dědy a rodiče, kteří ve válečném trpení přišli téměř o všechno kromě své víry, kterou vám předali jako to nejvzácnější dědictví. Do tohoto domova, jímž je církev, se můžete vždycky vracet, abyste načerpali sílu a inspiraci pro svou víru, můžete v něm vždy s důstojností formovat své svědomí a každý v něm může nalézt životní cestu podle Božího volání.“

Vaše církev se zrodila „z velkorysých a nadšených misionářů“, připomněl František a zopakoval slova jezuity Alexandra de Rhodes, který v jednom z raportů odeslaných do Říma dosvědčuje, že Vietnamci vidí v katolicismu náboženství Lásky. Téma Dne vietnamské katolické mládeže však nevybízí pouze k návratu. Úkol, který před nás staví Pán je vždy misionářský, totiž hlásání toho, co mi Bůh učinil, a milosrdenství, jehož se mi od něj dostalo.

„Nezapomeňte, že jste stále ještě menšinou ve svém lidu. Je tu tedy stále většina, která očekává vaše hlásání evangelia a má na něj právo. Kristovo poslání nepřestává pro vás dnes být naléhavé. Na vás nyní spočívá úkol budovat církev jako domov, který bude mladý a radostný, plný života a bratrství. Kéž skrze vaše svědectví dospěje poselství o spáse v Bohu k srdcím vašich bližních a krajanů.“

Řekl František a jako už mnohokrát zdůraznil, že se tak má dít prostřednictvím svědectví a nikoli proselytismu. Předložil pak mladým Vietnamcům tři rysy, jimiž má jejich svědectví vynikat: poctivost, odpovědnost a optimismus, to vše doprovázené rozlišováním.

„Ve světové společnosti, která se řídí materialismem, je obtížné vytrvat ve věrnosti své iidentitě a svému náboženskému vyznání bez schopnosti rozlišování. Platí to ve všech městech a všech zemích světa. Čestnost může možná působit jisté nevýhody. Smysl pro odpovědnost možná přináší nesnáze a vyžaduje oběti. Optimismus se možná jeví podivně tváří v tvář dnešní zkorumpované světové společnosti. Avšak tyto hodnoty jsou tím, co společnost a také vaše církev, od vás potřebují. „Budete zářit jako hvězdy ve vesmíru“ (Fil 2,14) Nemějte strach nechat zazářit svou krásnou katolickou identitu.“

Papež zdůraznil, že právě to je cesta k ještě většímu vlastenectví a vybídl mladé Vietnamce k tvůrčímu přístupu k programu místních biskupů, který na příští tři roky klade do popředí pastoraci mládeže.  Za vzor naděje předložil papež mladým svědectví Božího služebníka kardinála Van Thuana (1928-2002), který strávil 13 let v komunistických kriminálech. Na závěr připomněl říjnovou tragédii vietnamských migrantů:

„A na závěr bych chtěl spolu s vámi svěřit Pánu, milosrdnému Otci, 39 vietnamských migrantů, kteří minulý měsíc zemřeli v Anglii. Byla to bolestná událost, společně se za ně modleme.“

(job)