Hledejte

Vatican News
Papež František při setkání s účastníky mezinárodního jezuitského kongresu za sociální spravedlnost a ekologii Papež František při setkání s účastníky mezinárodního jezuitského kongresu za sociální spravedlnost a ekologii  (Vatican Media)

Papež k jezuitům: Sledování pouze lidské logiky vede k zoufalství

Chudí jako místo setkání s Pánem, následování Ježíše mezi „ukřižovanými“ naší doby a otevírání cest naděje – do těchto tří tematických okruhů soustředil papež František svou dnešní promluvu k účastníkům mezinárodního jezuitského kongresu za sociální spravedlnost a ekologii.

Již do prvních stanov Tovaryšstva Ježíšova z roku 1550 vepsal sv. Ignác vedle obrany a šíření víry také pomoc vězněným a nemocným a konání skutků milosrdné lásky, připomněl papež František svým jezuitským spolubratřím. Nebyla to deklarace budoucích úmyslů, nýbrž zpečetění životní stylu, který již vedli a k němuž se cítili od Pána povolaní. Tato ignaciánská tradice přetrvala až dodnes. Papež František ocitoval slova jednoho z významných generálních představených jezuitů P. Pedra Arrupeho, pro něhož bylo setkání s lidskou bídou pobídkou k řeholnímu povolání:  „Viděl jsem (Boha) natolik blízkého těm, kdo trpí, kdo pláčí, kdo se topí v opuštěnosti tohoto života, že se ve mně rozžehla horoucí touha následovat ho v této dobrovolné blízkosti k vyděděncům tohoto světa, jimiž společnost pohrdá“ (Este Japón increible. Memoria del P. Arrupe, 4. ed. Mensajero, Bilbao 1991, s. 19).

„Tím, co mne v tomto textu hluboce zasáhlo, je jeho původ. Má počátek v modlitbě. Arrupe byl člověkem modlitby, člověkem, který každý den zápasil s Bohem, a odtud se bere jeho síla. Otec Pedro vždy věřil, že službu víře a podporu spravedlnosti nelze oddělit, že jsou zásadně propojeny. Všechny služby v Tovaryšstvu v jeho pojetí měly vycházet z úkolu hlásat víru a zároveň šířit spravedlnost. To, co bylo do té doby úkolem jen některých jezuitů, se mělo stát věcí všech.“

Svatý Ignác v duchovních cvičeních vybízí k zaujetí postoje služebníka, pomáhajícího Svaté rodině, k aktivní komtemplaci Boha, ve chvíli, kdy byl bezbranným Dítětem na okraji společnosti.

„V chudých jste nalezli privilegované místo setkání s Kristem. V tom spočívá vzácný dar pro život Kristova následovníka: dar setkávat se s ním mezi zraněnými a chudými. Setkání s Kristem mezi těmi, v nichž má zalíbení, tříbí naši víru. Tak se to stalo také v případě Tovaryšstva Ježíšova, jehož zkušenost práce mezi nejposlednějšími prohloubila a posílala víru. „Naše víra se stala více velikonoční, slitovnější, jemnější a evangelnější ve své prostotě“ (34. generální kongregace Tovaryšstva Ježíšova 1995, d. 2, č. 1), zejména skrze službu chudým.“

Tato proměna znamená konverzi, obrácení tváře k Ukřižovanému, který nás každý den vybízí, abychom setrvávali při Něm a snímali Jej z kříže, apeloval papež na své jezuitské spolubratry. Dnes nás Duch Boží pobízí k následování Pána ve službě ukřižovaným naší doby, dodal a vyjmenoval bolesti našich dní související s rozdrolenou třetí světovou válkou provázenou zločiny, masakry a ničením, ale také obchod s lidmi, projevy xenofobie, bezohledné sledování národních zájmů i šířící se nerovnosti jak mezi zeměmi, tak v jejich rámci, a zmínil také následky prohřešků proti životnímu prostředí, dopadající na nevinné. Podle papeže Františka v této situaci nestačí pouhé doprovázení oběti, nýbrž je zapotřebí reflexe nad současnou situací a demaskování jejích špatností.

„Potřebujeme skutečnou „kulturní revoluci“ (Laudato si´, 114), proměnu našeho kolektivního pohledu, našich postojů a způsobů vnímání a vztahování se ke světu. Sociální zla často hnízdí ve společenských strukturách, které mají potenciál rozkladu a smrti. Proto je důležité trpělivě pracovat na přeměně struktur, skrze účast na veřejném dialogu, na místech, kde se rozhoduje o zásadních věcech pro život nejposlednějších.“

Řekl František a povzbudil jezuity k další kreativní práci v oblasti služby chudým, vzdělání, pozornosti k uprchlíkům, obraně lidských práv a sociálních služeb nejrůznějšího druhu. Vyzval také, aby se podíleli na rozlišování cest pro církev a vždy hájili utlačované dnešního globalizovaného světa, směřujícího k unifikaci a ničení kulturní, náboženské i osobní identity. Jak papež opět zopakoval, pravá globalizace má sice spojovat, zároveň však má být polyedrická, totiž zachovávat osobité zvláštnosti.

Petrův nástupce připomněl také letošní 30. výročí vraždy šesti jezuitů na univerzitě v hlavním městě Salvadoru:

„V bolesti našich bratří a našeho ohroženého společného domu musíme kontemplovat tajemství Ukřižovaného, abychom byli s to dát život až do konce, jak to učinilo mnoho našich jezuitských druhů počínaje rokem 1975. Letos slavíme 30. výročí mučednictví jezuitů ze Středoamerické univerzity v El Salvadoru, které způsobilo tolik bolesti otci Kolvenbachovi a přimělo jej k prosbě o pomoc ze strany jezuitů z celého Tovaryšstva. Mnozí velkoryse odpověli. Život a smrt mučedníků jsou povzbuzením v naší službě nejposlednějším.“

Pokud bychom k hraničním situacím přistupovali s pouze lidskou logikou, hrozí nám zoufalství, dodal František. Sociální apoštolát tedy má sice řešit problém, ale především povzbuzovat k naději a podporovat procesy, v nichž jednotlivci a komunity objeví své schopnosti a možnosti k utváření vlastní budoucnosti.  

„Dělte se o svou naději tam, kam přijdete, abyste povzbuzovali, utěšovali a podpírali. Prosím vás, otevírejte budoucnost, nebo - abych užil výraz jednoho současného literáta - pohybujte se v budoucnosti („Frequentare il futuro“, je titul knihy o odkazu tajemníka italské komunistické strany Enrica Berlinguera, kterou v roce 1999 vydal Gavino Angius, pozn. překl.). Otevírejte budoucnost, probouzejte možnosti, vytvářejte alternativy, pomáhejte myslet a jednat jinak. Pečujte o svůj každodenní vztah ke vzkříšenému a oslavenému Kristu, buďte dělníci milosrdné lásky a rozsévači naděje. Kráčejte se zpěvem i s pláčem, boje a  starosti o život nejposlednějších a ohrožovaná stvoření, ať vás nepřipravuje o radost naděje (srov. Laudato si´, č. 244)“

V závěru své promluvy k jezuitům, kteří se účastní kongresu věnovaného sociální spravedlnosti a ekologii, se papež ještě jednou vrátil k postavě otce Arrupeho a vybídl je, aby v jeho stopách nezapomínali na modlitbu. „Ta je jeho odkazem… Kéž vás tento obraz vždy doprovází,“ dodal František.

(job)

7. listopadu 2019, 14:50