Papež na Mauriciu
Poslední etapou 31. zahraniční cesty papeže Františka je návštěva v Port-Louis, hlavním městě ostrova Mauricius. Po dvouhodinovém letu přistál papežský speciál na tamním letišti v 8.23 našeho času (zatímco na ostrově bylo o dvě hodiny více). Déšť a silný vítr nemohl narušit slavnostní charakter přivítání na mezinárodním letišti, kde papeže přijal premiér Pravind Jugnauth s manželkou a biskup jediné mauricijské diecéze se sídlem v hlavním městě, kterého František jmenoval v roce 2016 kardinálem, Maurice Piat.
Ostrov se spletitou koloniální historií, během níž se vystřídala holandská, francouzská a britská nadvláda, získal nezávislost na Británii v roce 1968 a od roku 1992 je republikou. Francouzští kolonizátoři v 18. století začali využívat ostrov k produkci cukru a na třtinové plantáže dováželi otroky z Afriky a Madagaskaru. Otrokářství bylo zrušeno až za Britského dominia v roce 1835 a otroky nahradili dělníci přijíždějící převážně z Indie. Dnešní Port Louis je moderní město těžící převážně z turistického ruchu a rozvinutého textilního průmyslu. Majoritním náboženstvím v populaci čítající milion třista tisíc obyvatel je hinduismus, k němuž se hlásí bezmála polovina obyvatel ostrova. Katolíků je 28%, tedy kolem čtyř set tisíc. Náboženská napětí v zemi se týkají převážně vztahů mezi hinduisty a muslimskou menšinou (cca 17% obyvatel).
Ad 1. Ihned po přivítání na letišti se papež František odebral na pahorek nad hlavním městem k soše Panny Marie Královny míru, postavené v roce 1940 na poděkování před zachováním země za 1. světové války. Na dnešní den připadá na Mauriciu slavnost bl. Jacquesa-Désiré Lavala, francouzského misionáře z 19. století, apoštola černých obyvatel ostrova osvobozených z otroctví, uctívaného nejen křesťany, ale i hinduisty, kteří v něm spatřují reinkarnaci jedné ze svých bohyň. Dodejme, že otec Laval byl prvním blahoslaveným pontifikátu Jana Pavla II. (29. dubna 1979).
Kolem stovky tisíc lidí se shromáždilo na svahu pod pódiem s papežským oltářem, to znamená téměř každý 10 obyvatel ostrova, ačkoli několik tisíc věřících přijelo také z blízkých ostrovů. Papeže přivítaly zpěvy v kreolštině a mávání palmových ratolestí. Zaznělo také kyrie v mnohohlasé úpravě z Taizé, zatímco žalm intonovala žena oblečená v sárí typicky indickou melodikou. Prolínání kultur a stylů potvrdily v závěru liturgie také tklivé tóny larga z Dvořákovy symfonie z Nového světa.
Nedovolme obchodníkům se smrtí, aby vám vzali mladé, kázal papež František. Neznepokojujme se, když slyšíme o poklesu povolání v některých formách života církve, ale spíše tím, že ubývá lidí usilujících o štěstí, které přináší svatý život, zdůraznil Svatý otec v homilii. Vzhledem k tomu, že mše byla jediným veřejným setkáním, reflektoval v ní papež kromě blahoslavenství, o nichž se četlo v evangeliu, také dílo bl. Otce Lavala a palčivé problémy současné společnosti, poznamenané materialismem, a církve, trpící nedostatkem povolání.
„Blahoslavenství jsou „průkazem totožnosti křesťana“. „A tak když si někdo z nás položí otázku: »Jak se stát dobrým křesťanem?«, odpověď na ni je jednoduchá: je třeba, aby každý svým způsobem, dělal to, co říká Ježíš v blahoslavenstvích.“
Právě tímto pravidlem se řídil bl. Jacques-Désiré Laval, pokračoval František. Věděl, že evangelizovat znamená být všem vším, naučil se jazyk propuštěných otroků, hlásal jim radostnou zvěst o spáse, formoval laiky, aby se ujímali misijního posláni a vytvářeli malá společenství, která se stala později počátkem farností.
„Svým misionářským dynamismem a svojí láskou dal otec Laval církvi na Mauriciu novou mladost a rozlet, jež jsme povoláni rozvíjet v nynějším kontextu. Tento misijní rozlet musí být uchován, protože se může stát, že jako Kristova církev upadneme do pokušení pozbýt nadšení šířit evangelium a utéci se do světského bezpečí, které nejen postupně omezuje, nýbrž znesnadňuje misijní poslání a odebírá mu schopnost přitahovat lidi.“
Papež se zastavil u problémů současných mladých lidí, kteří se navzdory hospodářské prosperitě posledních let potýkají s nezaměstnaností. Vybídl k větší pozornosti k mladé generaci, kterou nejistota vydává napospas „novým formám otroctví 21. století”, dodal papež s implicitním odkazem na velké množství mládeže závislé na drogách.
„Naši mladí jsou naším prvním posláním! Musíme je pozvat, aby svoje štěstí hledali v Ježíši, nikoli však neutrálně a distančně, nýbrž tím, že jim budeme dělat místo, seznámíme se s jejich jazykem, budeme naslouchat jejich životním osudům, žít po jejich boku a počínat si tak, aby cítili, že jim žehná Bůh! Nenechme si ukrást mladou tvář církve a společnosti! Nedovolme obchodníkům se smrtí krást prvotiny této země! Naše mladé lidi a ty, kdo jako oni cítí, že nemají žádný hlas, protože jsou vydáni napospas nejistotě, by otec Laval vyzval, aby dali zaznít Izaiášovu proroctví: »Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém« (Iz 52,9).“
„Chceme-li žít evangelium, nemůžeme očekávat, že všecko kolem nás nám bude příznivě nakloněno, protože se nám často staví do cesty mocenské ambice a světské zájmy,“ řekl dále papež František a ocitoval Jana Pavla II. (Centesimus annus, 41c), který konstatoval, že „se odcizuje společnost, která svým uspořádáním znesnadňuje vytváření mezilidské solidarity“. Poukázal pak na souznění slov „šťastný“ a „svatý“.
„Když slyšíme hrozivé prognózy, že „nás je stále méně“, měli bychom si především dělat starosti nikoli s tím, že v církvi ubývá ta či ona forma zasvěcení, ale spíše nedostatkem mužů a žen, kteří by chtěli prožívat štěstí na stezkách svatosti, mužů a žen, jejichž srdce by planulo tou nejkrásnější a osvobozující zvěstí. „Pokud v nás má něco vzbuzovat svatý neklid a burcovat naše svědomí, pak je to starost, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy plynoucí z přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů smyslu a života“ (Evangelii gaudium, 49). Když mladý člověk uvidí radostně uskutečňovaný projekt křesťanského života, nadchne se, je povzbuzen a pocítí touhu, kterou může vyjádřit takto: „Chci vystoupit na horu blahoslavenství a setkat se s pohledem Ježíše, který mi řekne, jakou cestou se vydat ke štěstí.“
Řekl papež František s odkazem na nedostatek kněžských povolání.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
Mauricius má v současné době pouhé tři bohoslovce. Zároveň dochází také k úpadku náboženské praxe mezi mladými. Mezi další problémy země patří nízká porodnost a s ní spojený pokles členů katolické komunity. Místní biskup, kardinál Maurice Piat, poděkoval papeži za návštěvu a blízkost těmto malým a odlehlým zemičkám. „Povzbuzujete nás v přesvědčení, že můžeme přispět svým malým dílem k velkému misijnímu staveništi, kterým je světová církev, pokračoval kardinál Piat a připomněl papežovo úsilí o pokoj a smíření na mezinárodní scéně. „Z naší strany vás ujišťujeme, že ostrov Mauricius a ostrovy indického oceánu se přičiní o budování pevného míru, založeného na úsilí o sociální spravedlnost a ochranu společného domu.“ Jak dodal, obyvatelé ostrova u příležitosti papežovy návštěvy vysadili 100 tisíc stromů, aby přispěli k papežově vizi integrální ekologie.
Na Mauriciu neměl papež František v plánu zvláštní setkání pro duchovenstvo, zato se na biskupství přiléhajícímu k místní katedrále při obědě setkal s pěti biskupy tvořícími Biskupskou konferenci Indického oceánu, do níž kromě toho místního z Port Louis patří biskupové ze Réunionu, Seychel a Komor.
Odpolední program zahájil Svatý otec soukromou návštěvou na poutním místě nad hrobem blahoslaveného Jacquese Lavala (foto), kde pozdravil rovněž dvanáct nemocných a rodiny narkomanů, které se léčí v nedalekém centru pro drogově závislé. Kostel sv. Kříže, na předměstí Port Louis, je novodobou stavbou, inaugurovanou v roce 2014, kdy si místní církev připomínala 150. výročí smrti uctívaného misionáře, nazývaného také „Apoštol černých“ nebo „Apoštol jednoty“. Rozšíření kostela si však vyžádal stále větší příliv poutníků, putují k hrobu otce Lavala.
„Každý den sem přicházejí zástupy ze všech komunit, ale z velké části hinduisté,“ vysvětluje rektor kostela otec André Sunassee. „Není to nelogické, protože hinduisté věří, že otec Laval byl reinkarnací hinduistického božstva a že na tomto místě čeká na nirvánu.“
Blahoslavený Jacques-Désiré Laval se narodil ve Francii v roce 1803. Vystudoval medicínu, ale brzy se rozhodl pro zasvěcený misijní život. Na Mauricius přijel v roce 1841 a začal evangelizační práci převážně mezi bývalými černými otroky, osvobozenými na základě zákona z roku 1835. Během epidemií cholery, které zemi zasáhly (1854, 1857 a 1862) založil řadu nemocnic. Zakládal také školy a kaple, při kterých dbal na duchovní formaci. Osobně žil přísným asketickým životem, spal na holé zemi, postil se a trávil celé noci na modlitbách. Když ve svých 59 letech, 9. září roku 1864, zemřel, zúčastnilo se jeho pohřbu 40 tisíc lidí.
Papež František položil na hrob bl. Jacquese Lavala kytici květin a setrval v tiché modlitbě. Poté se vydal do prezidentského paláce, kde se odehrálo setkání s politickými představiteli. Svatého otce přivítal prezident republiky ad interim Barlem Vyapoory a premiér Pravind Kumar Jugnauth. Ve velkém sále paláce se shromáždili rovněž představitelé občanské společnosti a různých náboženských vyznání.
Mauricius vyniká kulturní, etnickou a náboženskou rozmanitostí, ale především schopností harmonizovat rozdíly a sledovat společný projekt, připomněl František ve své promluvě. Migranti z různých kontinentů a kultur přinesli své tradice a naučili se nalézat způsob společného soužití.
„V tomto smyslu jste spolehlivým hlasem, který je slyšet a připomíná, že soužití může dosáhnout stabilního míru. „Různost je krásná, když je ochotna neustále vstupovat do procesu smíření a uzavírat jakousi kulturní dohodu, která dá vyniknout »smířené různosti«“ (Evangelii gaudium, 230). To je základ a příležitost pro budování skutečného společenství ve velké lidské rodině bez nutnosti marginalizace, exkluze nebo odmítání.“
Papež vybídl, aby obyvatelé ostrova zůstali věrni těmto svým kořenům a nadále přijímali a chránili migranty přicházející za prací a lepšími podmínkami k životu. Ocenil také demokratickou tradici země, která po získání nezávislosti učinila z Mauricia „oázu míru“, a povzbudil politiky k boji proti všem formám korupce. Poznamenal také, že značný hospodářský rozvoj posledních let je sice důvodem k radosti, ale zároveň se ukazuje, že neslouží prospěchu všech. Papež poukázal zejména na situaci mladých lidí, kterým se nedostává pracovních příležitostí.
„Nepodléhejte pokušení idolatrického ekonomického modelu, který potřebuje oběti lidských životů na oltáři spekulace a profitu a počítá jen z bezprostředním ziskem na úkor těch nejchudších, životního prostředí a přírodních zdrojů.“
Papež vyzdvihl nutnost integrální ekologické konverze, která povede nejen k zamezení přírodních pohrom, ale bude prosazovat také změnu životního stylu, aby ekonomický růst mohl prospívat všem. Na závěr František poděkoval za svědectví spolupráce mezi náboženstvími a vyjádřil připravenost katolíků podílet se nadále na plodném dialogu, kterým se vyznačují dějiny tohoto lidu.
„Ještě jednou děkuji za vaše vřelé přijetí. Bůh žehnej vašemu lidu a každé snaze usnadnit setkávání různých kultur, civilizací a náboženských tradic při prosazování spravedlivé společnosti, která nezapomíná na své potomky, zejména ty nejchudší. Ať vás Jeho láska a Jeho milosrdenství nadále provázejí a chrání!“
Těmito slovy se papež rozloučil s ostrovem Mauricius.
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY ke státním představitelům je ZDE
Z prezidentského paláce se odebral v doprovodu premiéra na mezinárodní letiště, odkud se vrátil opět do Antananariva, kde stejně jako v minulých dnech nocuje na apoštolské nunciatuře. Zítra ráno se pak vydá na téměř jedenáctihodinový let zpátky do Říma.
(RaVat)
