Hledejte

Vatican News
Angelus prayer by Pope Francis Angelus prayer by Pope Francis  (ANSA)

Hmotná dobra nejsou cílem, nýbrž prostředkem

Promluva papeže před mariánskou modlitbou 4. srpna, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium (srov. Lk 12,13-21) začíná scénou, v níž kdosi ze zástupu požádá Ježíše, aby se ujal právní záležitosti ohledně rodinné pozůstalosti. On se však v odpovědi této záležitosti vyhýbá a nabádá k ostražitosti před chamtivostí, tedy před bažením po majetku. Aby Ježíš svoje posluchače odradil od tohoto pachtění po majetku, vypráví podobenství o pošetilém boháči, který se domnívá, že je šťastný, protože měl hojnou úrodu a s nahromaděnými statky se cítí v bezpečí. Bude hezké, přečtete-li si ho. Je v devatenácté kapitole sv. Lukáše, verš 13. Je to krásné podobenství, které učí mnohému. Jeho jádrem je protiklad mezi plány, které si pro sebe dělá boháč, a tím, co mu předpovídá Bůh.

Boháč uvažoval sám pro sebe a vyvodil trojí závěr: nahromadil mnoho majetku; má dojem, že je na dlouhé roky zajištěn; a za třetí je v klidu a nezřízené pohodě (v.19). Avšak slovo, které k němu pronáší Bůh, všechny jeho plány anuluje. Namísto „mnoha let“ mu Bůh indikuje, že „této noci“ zemře. Namísto „užívání života“ po něm Bůh požaduje, aby „odevzdal svoji duši“, svůj život a stanul tak před soudem. A nahromaděné statky, na kterých si boháč zakládal, přebíjí sarkastická otázka: „Čí bude to, co jsi nashromáždil?“ (v.20). Pomysleme na spory o dědictví a různé rodinné spory. Všichni známe nějakou tu historku, kdy se v hodině něčí smrti scházejí potomci, aby viděli, co každému připadne z pozůstalosti, a všechno odnášejí pryč. Tento kontrast opravňuje k oslovení „blázne“, kterým se Bůh obrací k dotyčnému, jenž věří, že uvažuje o konkrétních věcech, které jsou však pouhou iluzí. Je blázen, protože popřel Boha v praxi a nepočítal s Ním.

Závěr podobenství, formulovaný evangelistou, je výjimečně působivý: „Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem“ (v.21). Je to varování, které naznačuje  horizont, k němuž jsme povoláni vzhlížet my všichni. Hmotná dobra jsou nezbytná – jsou to dobra – ale jsou prostředkem k poctivému životu a dělení s těmi, kdo jsou v nouzi. Ježíš nás dnes vybízí, abychom uvažovali o tom, že bohatství může spoutat srdce a oddělit od pravého pokladu, který je v nebi. Připomíná nám to také sv. Pavel v dnešním druhém čtení. Říká: „Usilujte o to, co pochází shůry... na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi“ (Kol 3,1-2).

Jistěže to neznamená stranit se reality, nýbrž hledat věci, které mají opravdovou hodnotu: spravedlnost, solidaritu, přívětivost, bratrství, pokoj a všechno, co tvoří pravou lidskou důstojnost. Je třeba usilovat o život uskutečňovaný nikoli podle světského, nýbrž evangelního stylu: milovat Boha celou svojí existencí a milovat bližního jako jej miloval Ježíš, tedy sloužením a sebedarováním. Chamtivost, bažení po majetku srdce nezasytí, nýbrž vyvolá ještě větší hlad! (Chamtivost je jako sladká karamela. Vezmeš si jednu, řekneš si, jak je dobrá, a potom další. Jedna s sebou táhne druhou. Taková je chamtivost; je nenasytná. Mějte se na pozoru!) Takto pojatá a prožitá láska je zdrojem pravého štěstí, zatímco nezřízené vyhledávání hmotných dober a bohatství je často zdrojem neklidu, nevraživosti, zpronevěry i válek. Mnoho válek začíná z chamtivosti.

Panna Maria ať nám pomáhá nenechat se okouzlit bezpečím, které pomíjí, nýbrž být každý den věrohodnými svědky věčných hodnot evangelia.

 

Přeložil Milan Glaser

4. srpna 2019, 17:34