Cerca

Vatican News
Papež František v okně své pracovny Papež František v okně své pracovny  (AFP or licensors)

Pánova přítomnost vždy urovnává věci v nás

Plné znění promluvy papeže Františka před modlitbou Anděl Páně.

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

V dnešním čtení vypráví evangelista Lukáš o Ježíšově návštěvě v domě Lazarových sester, Marty a Marie (srov. Lk 10, 38-42). Přivítají ho a Marie usedne k jeho nohám, aby mu naslouchala. Nechá všechno stranou, aby byla Ježíšovi nablízku, nechce si nechat ujít žádné z jeho slov. Také nikoho z nás, jako Marii, by žádné zaměstnání či obavy neměly vzdalovat od Božského mistra. Všechno má ustoupit, když On přichází navštívit náš život, jeho přítomnost a jeho slovo předcházejí cokoli jiného. Pán nás vždycky zaskakuje! Když ho skutečně začínáme poslouchat, rozplývají se mračna, pochybnosti mizí a přenechávají místo pravdě, strachy ustupují pokoji a nejrůznější životní situace se usazují na správné místo. Když Pán přichází, urovnává vždycky věci také v nás.

Ve scéně Marie z Betánie u Ježíšovách nohou sv. Lukáš ukazuje postoj modlitby věřícího člověka, který dokáže přebývat v Mistrově přítomnosti, aby ho poslouchal a vstupoval s Ním v soulad. Jde o to zastavit se během dne, usebrat se v tichu na pár minut, abychom učinili místo pro Pána, který “prochází kolem” a našli odvahu setrvat s Ním na chvíli “v ústraní”, a poté se vrátit s větším pokojem a s obnovenými silami k věcem všedního dne. Když Ježíš chválí chování Marie, která “si vybrala nejlepší úděl” (v. 42), jako by opakoval každému z nás: “Nenech se převálcovat tím, co musíš dělat, ale nejprve poslouchej Pánův hlas, abys dobře vykonával úkoly, které ti život přidělil.”

Pak je tady druhá ze sester, Marta. Podle slov sv. Lukáše to byla ona, kdo přijal Ježíše (srov. v. 38). Možná, že Marta byla starší z obou sester, nevíme, ale zcela jistě tato žena měla charisma pohostinství. Zatímco totiž Marie naslouchá Ježíšovi, zabývá se mnoha věcmi. Proto jí Ježíš říká: “Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí” (v. 41). Těmito slovy zajisté nechce odsuzovat služebný postoj, ale spíše shon, s nímž ho někdy prožíváme. Také my pociťujeme obavy sv. Marty a po jejím příkladu se snažíme o to, aby v našich rodinách a komunitách žil smysl pro pohostinství a bratrství, aby se každý mohl cítit “jako doma”, zejména maličcí a chudí, když klepou na dveře.

Dnešní evangelium nám tedy připomíná, že moudrost srdce spočívá právě ve schopnosti skloubit tyto dva prvky: kontemplaci a akci. Marta a Marie nám ukazují cestu. Pokud chceme vychutnávat život s radostí, musíme slučovat tyto dva postoje: na jedné straně “setrvávat” u Ježíšových nohou, abychom mu naslouchali, když odhaluje tajemství věcí, na druhé straně máme být starostliví a připravení uhostit Ho, když prochází kolem a klepe na naše dveře s tváří přítele, který potřebuje okamžik spočinutí a bratrství.

Nejsvětější P. Maria, Matka Církve, kéž nám dá milost milovat a sloužit Bohu a bratřím s rukama Marty a srdcem Marie, abychom v naslouchání Kristu mohli být tvůrci pokoje a naděje.

Přeložila Johana Bronková

21. července 2019, 18:33