Cerca

Vatican News
ilustrační foto ilustrační foto 

Papež: Tradice, čas a technologie jsou základní dimenze integrálního přístupu k práci

„Navzdory úsilí o mír, sociální spravedlnost a pracovní standardy, stále čelíme vážným problémům s nezaměstnaností, vykořisťováním, obchodem s lidmi, otrockou prací, nerovným výdělkem, nezdravým pracovním prostředím, pleněním přírodního prostředí a pochybnými technologickými metodami i praxí.“ Papež František o tom píše v dlouhém poselství účastníkům 108. zasedání Mezinárodní organizace práce, které od 10. do 21. června probíhalo v Ženevě.

Práce je prací s druhými a pro druhé, citoval František Jana Pavla II., je cestou lidského růstu, rozvoje a naplnění, a zároveň příležitostí k navázání vztahů a vzájemné výměně. Poukázal také na to, že je hluboce vnitřně propojena se způsobem, jakým se vztahujeme  k okolního světu a prostředí. Proto práce nemůže být považována za pouhý nástroj v produkčním řetězci. Papež František se zastavuje nad klíčovým tématem vytváření a hájení prácovních příležitostí a klade si otázku jaký druh práce je vlastně třeba hájit, vytvářet a podporovat. Pokud se vzorec hospodářského rozvoje zakládá pouze na materiální dimenzi člověka nebo z něj profituje pouze někdo na úkor druhých, anebo když poškozuje životní prostředí, je nutné usilovat o změnu směru, zdůrazňuje František. Dnešní situace, v níž je všechno navzájem propojeno, volá po integrálním řešení.

Papež František se odvolal ke své promluvě na Světovém setkání lidových hnutí (5. 11. 2016), kde vyšel ze základního předpokladu, že člověk potřebuje zemi, střechu nad hlavou a práci. Žádná ekonomická tranzice, ani ekologický přechod od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům, se nesmí odehrávat na účet nejpotřebnějších, dodal Svatý otec. Neméně důležitá je další trojice rysů integrálního přístupu k práci, totiž tradice, čas a technologie. Tradice znamená totiž nejen předávání technologického „know-how“, nýbrž také zkušeností, vizí a nadějí. Proto je významná v okamžiku, kdy je nutné spojit moudrost s nadšením ve prospěch budoucnosti celého lidstva. Zrychlený rytmus života naneštěstí nepřispívá ke zvýšení jeho kvality. “Musíme přestat pojímat čas parciálním způsobem, jako jednorázovou a drahou dimenzi byznysu,“ píše papež a upozorňuje na rozměr času jako Božího daru, který má být přijímán, opatrován a zhodnocován. Člověk potřebuje čas k práci i odpočinku, čas k rozjímání nad krásou lidské práce i přírody. Potřebujeme čas k docenění významu přítomného momentu, abychom nežili v neustálém spěchu k příštímu, dodává papež. Poukazuje také na odvrácenou stranu technologického pokroku, který může brzdit udržitelný rozvoj, pokud je spojen s paradigmaty moci, nadvlády a manipulace.

Na závěr se Petrův nástupce zastavil u tématu letošního dne Mezinárodní organizace práce, který tentokrát připadl na 12. června a byl věnován otázce boje proti dětské práci pod heslem „Děti nemají pracovat na polích, nýbrž na snech“. František v té souvislosti připomněl, že právě nedostatek pracovních příležitostá okrádá mladé lidi o sny a zbavuje je možnosti přispívat k rozvoji společnosti. Povzbudil pak členy této organizace, aby spolu s církví prosazovali mentalitu péče, inkluze a skutečného lidského rozvoje, který bere v potaz spojitosti mezi tradicí, časem a technologií. „Potřebujeme lidi a instituce, kteří hájí důstojnost pracujících, důstojnost práce každého člověka a prosperitu země, našeho společného domu. Kéž vám všem Bůh žehná,“ končil papež poselství pro účastníky 108. zasedání Mezinárodní organizace práce.

(job)

26. června 2019, 17:09