Cerca

Vatican News
2019.05.08 Udienza Generale Generální audience 12. června 2019.  (Vatican Media)

O Skutcích apoštolů – »byl přibrán k jedenácti apoštolům«

Katecheze papeže Františka na generální audienci 12. června 2019.

(Sk 1,21-22.26)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Začali jsme cyklus katechezí, sledujících „cestu“ evangelia, jak ji podává kniha Skutků apoštolů, neboť tato kniha bezpečně ukazuje putování evangelia, a jak evangelium putuje stále dál a dál... Všechno začíná Kristovým zmrtvýchvstáním, které není jednou z mnoha událostí, nýbrž zdrojem nového života. Učedníci to vědí a - poslušni Ježíšovu přikázání - zůstávají jednotní, svorní a vytrvalí v modlitbě. Semkli se kolem Marie, Matky, a připravili se na přijetí Boží moci nikoli pasivně, ale upevněním společenství mezi sebou.

Prvotní společenství tvořilo 120 bratří a sester. Toto přibližné číslo obsahuje číslovku 12, která je příznačná pro Izraele, protože odkazuje na dvanáct jeho kmenů, a také pro církev vzhledem ke dvanácti apoštolům vybraných Ježíšem. Avšak nyní, po bolestných pašijových událostech už apoštolů není dvanáct, nýbrž jedenáct. Jeden z nich, Jidáš, zdrcen výčitkami, si vzal život.

Začal se již dříve vydělovat ze společenství s Pánem a s dalšími, počínat si samotářsky, izolovat se, lpět na penězích až do té míry, že manipuloval s chudými, ztratil z dohledu horizont nezištnosti a sebedarování, až nakonec nechal svoji mysl i srdce nakazit virem pýchy, která jej z „přítele“ (Mt 26,50) proměnila na nepřítele, »vůdce těch, kdo zatkli Ježíše« (Sk 1,17). Jidáš obdržel velkou milost být součástí skupiny Ježíšových důvěrníků a mít podíl na Jeho službě, avšak od určitého momentu si začal osobovat, že sám „zachrání“ svůj život, a výsledem bylo, že jej ztratil (srov. Lk 9,24). Srdcem přestal patřit k Ježíšovi a postavil se mimo společenství s Ním a s Jeho učedníky. Přestal být učedníkem a postavil se nad Mistra. Prodal jej a »z odměny za svůj hříšný skutek získal pole«, jež nasáklo jeho krví a neneslo užitek (srov. Sk 1,18-19).

Jestliže Jidáš upřednostnil smrt před životem (srov. Dt 30,19; Sir 15,17) a následoval příklad bezbožných, jdoucích cestou temnot do záhuby (srov. 4,19; Žl 1,6), oněch jedenáct volí život, volí požehnání, přijmou odpovědnost za jeho dějinný rozkvět, od pokolení do pokolení, od izraelského lidu k církvi.

Evangelista Lukáš nám ukazuje, že vzhledem k odpadnutí jednoho z Dvanácti, což zasadilo ránu společnému tělu, musí být namísto něho pověřen někdo jiný. Kdo tedy? Petr vyjmenuje náležitosti: nový člen musí být Ježíšův učedník, který s nimi byl od počátku, tedy od Janova křtu, až do konce, čili do Nanebevstoupení (srov. Sk 1,21-22). Skupinku Dvanácti je třeba doplnit. V tomto bodě tak začíná praxe komunitního rozlišování, jež spočívá v pohlédnutí na realitu Božíma očima, optikou jednoty a společenství.

Kandidáti jsou dva: Josef, zvaný Barsabáš, a Matěj. Potom se celá obec takto modlila: »Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou ... Jidáš opustil« (Sk 1,24-25). A za pomoci losu Pán ukázal na Matěje, který byl přibrán k jedenácti. Tak je tělo Dvanácti obnoveno, na znamení, že společenství vítězí nad rozdělením, izolací a mentalitou absolutizující soukromý prostor; na znamení, že společenství je prvním svědectvím, které nabízejí apoštolové. Ježíš řekl: »Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem« (Jan 13,35).

Těchto Dvanáct ve Skutcích apoštolů ukazuje Pánův styl. Jsou akreditovanými svědky Kristova díla spásy, neukazují světu svoji domnělou dokonalost, nýbrž skrze milost jednoty umožňují, aby se ukázal Jiný, který ve svém lidu žije už novým způsobem. A tím je kdo? Pán Ježíš. Apoštolové volí život pod vládou Vzkříšeného, v jednotě mezi bratry, což vytváří jedinou možnou atmosféru autentického sebedarování.

Také my potřebujeme znovu objevit krásu svědectví Vzkříšeného, vyjít ze sebevztažného chování, přestat zadržovat Boží dary a nepodléhat průměrnosti. Konsolidace sboru apoštolů ukazuje, že jednota a svoboda od nás samých, tvořících DNA křesťanského společenství, umožňují nemít strach z různosti, nelpět na věcech, ani darech a stát se martyres, zářivými svědky živého Boha, který působí v dějinách.

 

Přeložil Milan Glaser

12. června 2019, 15:32