Hledejte

Vatican News
2019.06.29 Concelebrazione Eucaristica 2019.06.29 Concelebrazione Eucaristica   (Vatican Media)

Ježíš nechce, aby křestané byli duchovní zpravodajové, nýbrž svědkové

Patronátní svátek Říma slavil dnes dopoledne jeho biskup bohoslužbou, při níž se každoročně předávají pallia metropolitním arcibiskupům, jmenovaným v uplynulém roce. Bylo jich celkem 31 ze všech kontinentů. S papežem koncelebrovalo 40 kardinálů, 110 biskupů a 300 kněží.

Svatý otec v homilii kázal o patronech Věčného města a charakterizoval je jako svědky. Zdůraznil, že jejich životy nebyly přímočaré a neobešly se bez těžkých selhání. Avšak oba – Petr i Pavel – byli Ježíšem povoláni, aby podepírali církev.

Mohli bychom se ptát, proč nám Pán nedal dva bezúhonné svědky s čistým trestním rejstříkem a  neposkvrněným životem? Proč Petr, když tu byl Jan? Proč Pavel a ne Barnabáš? Je v tom velké poučení: začátkem křesťanského života není zásluha. S těmi, kteří si myslí, že jsou zasloužilí, zmohl Pán velice málo. Domníváme-li se, že jsme lepší než druzí, je to začátek konce. Pán nekoná divy s těmi, kdo se považují za spravedlivé, nýbrž s těmi, kdo vědí, že jsou ubozí. Není přitahován naší znamenitostí, ne proto nás má rád. Má nás rád takové, jací jsme, a hledá lidi, kteří si sami nevystačí, nýbrž jsou ochotní otevřít srdce Jemu. Petr a Pavel takoví byli: transparentní před Bohem.

Pochopili, že svatost nespočívá v povýšení, nýbrž v ponížení, nikoli ve stoupající klasifikaci, nýbrž v každodenním svěřování svojí vlastní ubohosti Pánu, který koná veliké věci s pokornými. Co je tedy tím tajemstvím, které jim umožnilo uprostřed slabostí postupovat dál?

Tím tajemstvím je Pánovo odpuštění. Objevme v nich proto znovu svědky odpuštění. Oni ve svých pádech objevili moc Pánova milosrdenství, které je obrodilo. V Jeho odpuštění nalezli pokoj  a radost, jež nelze potlačit. Kvůli tomu, čeho se dopustili, mohli žít s pocitem viny. [...] Setkali se však s láskou větší než jejich selhání, odpuštěním tak mocným, že dokázalo zahojit i jejich pocity viny. Jedině zakusíme-li Boží odpuštění, narodíme se opravdu znovu. Odtud se začíná, od odpuštění, tam najdeme sami sebe, ve vyznání svých hříchů.

Svědkové života, svědkové odpuštění, Petr a Pavel, jsou především Ježíšovými svědky. V dnešním evangeliu se Ježíš ptá: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“. Odpovědi se vztahují k postavám z minulosti: „Za Jana Křtitele, Eliáše, Jeremiáše nebo někoho z proroků.“ Mimořádné postavy, ale žádná už nežije. Petr však odpoví „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“ (Mt 16,13.14.16). Mesiáš, tedy Kristus, je slovo, které neukazuje do minulosti, nýbrž do budoucnosti. [...] Pro svědka je Ježíš spíše než historická osobnost živá osoba, je nový, nikoli už někdy viděný; novost budoucnosti, nikoli vzpomínka z minulosti. Svědkem není ten, kdo zná Ježíšův příběh, nýbrž kdo prožívá příběh lásky s Ježíšem.

Drazí bratři a sestry, tváří v tvář těmto svědkům se ptejme: „Setkávám se denně s Ježíšem?“ Možná jsme na Ježíše zvědaví, zajímáme se o záležitosti církve nebo o náboženské zprávy. Otevíráme sítě a tisk a mluvíme o posvátných věcech. Takto se však zůstává u toho, co říkají lidé, u sondáží, v minulosti, při statistikách. Ježíše to zajímá málo. On nechce zpravodaje ducha a tím méně křesťany z titulních stránek či statistik. On hledá svědky, kteří mu denně říkají: „Pane, ty jsi můj život.

 

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

 

(mig)

29. června 2019, 16:41