Cerca

Vatican News
2019.04.01 Viaggio Marocco - Conferenza stampa aereo 31 marzo Tisková konference na palubě letadla při zpáteční cestě z Maroka 31. března 2019. 

Papež na tiskovce: Sexuální zneužívání dětí nelze pochopit bez odkazu na zlého ducha

Dnes ráno se Svatáý otec vydal do římské baziliky Panny Marie Větší, aby v modlitbě před zdejší ikonou Salus populi Romani poděkoval za intenzivní apoštolskou cestu do Maroka, která včera skončila.

Papež František během tiskové konference na palubě letadla hovořil s novináři o dialogu s muslimy, deklaraci o Jeruzalému označil za krok kupředu, ohledně migrantů apeloval na Evropu, »lidská práva jsou přednější než dohody,« citoval řeckého premiéra Alexise Tsiprase. Zmínil se o výhradě svědomí v souvislosti s eutanázií, došlo rovněž na případ kardinála Barbarina a také na roli zlého ducha v případech zneužívání nezletilých. Zde podáváme právě tuto poslední otázku včerejší tiskovky, která trvala půl hodiny.

Cristiana Caricato z Tv2000: Často mluvíte o působení ďábla. Učinil jste tak na nedávném summitu [o ochraně nezletilých]. Zdá se mi, že v poslední době je ďábel velice aktivní, také v církvi... Jak mu čelit, zejména pokud jde o pedofilní skandály? Stačí zákony? Proč je ďábel nyní tak aktivní?

Papež: „ Výborně, děkuji za otázku. Jedny noviny po mé promluvě na závěr summitu (o ochraně nezletilých) napsaly: »Papež byl chytrý. Nejprve řekl, že pedofilie je světový problém, globální metla; potom něco o církvi a nakonec si umyl ruce a přiřknul vinu ďáblovi.«  To je trochu zjednodušující. Zmíněná promluva je jasná. Jeden francouzský filosof ze 70. let provedl jednu distinkci, která mi mnohé osvětlila. Jmenoval se Roqueplo [Philippe] a podal tuto hermeneutiku: »Pro pochopení situace je třeba podat všechna vysvětlení a potom hledat významy«. Význam z hlediska sociálního, osobního či náboženského. Snažím se dobrat všech vysvětlení, ale také jejich rozsahu. Existuje však jeden bod, který je bez tajemství zla nepochopitelný. Vezměme webovou pedopornografii. V Římě a v Abú Dhábí proběhly dvě konference na toto téma. Kladu si otázku: jak je možné, že se z toho stala každodenní záležitost? Jak je možné – a vycházím přitom ze seriózních statistik – že kdo chce vidět sexuální zneužití v přímém přenosu může se připojit a najít na síti příslušnou pedopornografii, která to ukazuje. Neříkám žádnou lež. Je to dokumentováno. Táži se tedy: Copak zodpovědní činitelé veřejného pořádku proti tomu nemohou nic dělat? My v církvi děláme všechno proto, aby tato metla byla odstraněna. Ve zmíněné promluvě jsem k tomu zaujal konkrétní stanovisko. Ještě před summitem s předsedy biskupských konferencí jsem obdržel tyto údaje, které jsem vám všem rozdal. A pachatelé všech těchto špinavostí jsou nevinní? Ti kteří na tom vydělávají? V Buenos Aires jsme s pomocí poslanců a magistrátu přijali jedno pořádkové opatření. Nikoli na úrovni vlády, tedy nezávazné opatření pro luxusní hotely, totiž umístit do recepce nápis „V tomto hotelu není dovolen amusement s mladistvými.“ Nikde nechtěli takovou ceduli vyvěsit. Říkali: „To nejde, vypadá to jako bychom byli nějací špinavci, přece se ví, že se to nedělá, ale bez cedule.“  Copak nemůže vláda například zjistit, kde se takové věci s nezletilými dělají? Všechny ty filmy naživo?! To jen k tomu, že tato globální metla je obrovská a že ji nelze pochopit, aniž by se ukázalo na zlého ducha. Je to konkrétní problém. Musíme ho vyřešit konkrétně, ale také říci, že za tím je zlý duch.

K vyřešení tohoto problému doporučuji dvě publikace. Jeden článek, který napsal Gianni Valente a vyšel myslím ve Vatican Insider, kde je řeč o „donatismu“. Církvi dnes hrozí, že podlehne „donatismu“ vytvářením lidských předpisů, kterých je sice třeba, avšak pouze těch, přičemž se zapomíná na jiné duchovní momenty: modlitbu, pokání a sebeobviňování, na které nejsme tolik zvyklí. Obojí je třeba, neboť zlého ducha nelze přemoci tím, že si umyjeme ruce a řekneme: Za to může ďábel! My musíme také zápasit s ďáblem, tak jako musíme zápasit s lidskými věcmi. Další publikace, kterou jsem vám dal, pochází z Civilta Cattolica. V roce 1987 jsem vydal „Listy o soužení“ (Jorge Mario Bergoglio – Francesco: Lettere della tribolazione, Milano, Editrice Àncora, La Civiltà Cattolica, 2019), což jsou dopisy dvou jezuitských generálních představených z doby [přelomu 18. a 19. století], kdy bylo rozpuštěno Tovaryšstvo Ježíšovo. Napsal jsem k nim předmluvu a přidaly se papežské listy, které jsem adresoval episkopátu Chile a Božímu lidu o tom, jak si počínat v takové situaci. Je tu jednak stránka lidská, vědecká, legislativní a jednak ta duchovní. Totéž jsem učinil ve vztahu k biskupům Spojených států, protože jejich návrhy byly přiliš organizační a metodologické, trochu nechtěně však byla opomenuta duchovní dimenze. I s laiky, se všemi.  Chtěl bych vám však říci: církev není „spolkovým sdružením“, nýbrž je katolická (všeobecná), kde to má mít biskup v rukou jako pastýř. Papež to musí vzít do rukou jako pastýř. Ale jak? Kázeňskými opatřeními, modlitbou, sebeobviňováním. A v listě, který jsem napsal k začátku Duchovních cvičení [episkopátu USA] je také tato dimenze dobře vysvětlena. Byl bych rád, kdybyste studovali tuto lidskou stránku, ale také tu duchovní.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy TISKOVKY je ZDE

 

(mig)

1. dubna 2019, 19:36