Hledejte

Vatican News
Papež s Katolickou biblickou federací Papež s Katolickou biblickou federací  (Vatican Media)

Papež: Modleme se a pracujme, aby Boží slovo běželo světem

Dejme se do práce, aby Bible nezůstávala jen na policích v knihovnách obklopena dalšími svazky, které ji vykládají, vyzval dnes papež František členy Katolické biblické federace. Tato zastřešující instituce propojuje více než tři stovky sdružení, která se v místních církvích věnují biblickému apoštolátu, včetně Českého katolického biblického díla. Vznikla před padesáti lety z podnětu papeže Pavla VI., aby se jejím prostřednictvím naplňovala Věroučná konstituce o Božím zjevení II. Vatikánského koncilu (Dei Verbum), a zejména pak její (šestá a závěrečná) kapitola o Písmu svatém v životě církve.

Generální sekretariát Katolické biblické federace sídlí v bavorské obci Eresing (mezi Aušpurkem a Mnichovem), ovšem kulaté jubileum se slavilo při mezinárodním biblickém kongresu v Římě. Od začátku týdne na něm vystoupili členové čestného organizačního výboru – předseda Katolické biblické federace, kard. Tagle, a dále kardinálové Koch, Ravasi, Marx a Onaiyekan. Generální sekretář Katolické biblické federace, fr. Jan Stefanów, SVD, pro naše mikrofony shrnul půstoletí činnosti této instituce:

„Nazval bych je padesáti lety růstu při společné práci, kterou se snažíme zvyšovat povědomí o důležitosti Bible v katolické církvi. Trváme na tom, že v tom spočívá přínos Katolické biblické federace – tedy že témata, o kterých kdysi hovořili pouze biblisté angažovaní v pastoraci, dnes náleží všeobecné církvi. V roce 1990 jsme na plenárním zasedání v kolumbijské Bogotě mluvili o biblické animaci pastorační činnosti, což bylo v církvi absolutní novinkou. Toto poselství se pak postupně dostalo do Evropy, převzali je také latinskoameričtí biskupové a papež Benedikt XVI. je zařadil do exhortace Verbum Domini. Říká tam, že biblická pastorace nestojí v opozici k jiným pastoračním formám, nýbrž má ústřední postavení, protože Boží slovo je základem církevního života a poslání. Naším druhým přínosem je rozvoj biblických institucí. Federace pomáhá s vyhledáváním fondů, díky nimž ve všech oblastech světa vznikla biblická střediska. Kupříkladu v Latinské Americe najdete téměř ve všech diecézích oddělení věnované biblické pastoraci. Na rozdíl od Evropy mají všechny latinskoamerické biskupské konference zvláštní odbor pro biblickou pastoraci. Padesát let trvání tedy považujeme za jednu z etap, protože před sebou ještě máme dlouhou cestu...“

Chcete naznačit, že katolíci Bibli nečtou, že ji neznají?

„Postupně tu dochází ke změně, ale jen velmi pomalu a především v Evropě není vztah k Písmu nijak postačující. Evropská církev je dosud silně svátostná, rituální a ono žití podle Božího slova, tedy nikoli jeho pouhá četba, zde vůbec není časté...Mnohá církevní hnutí se tomuto hledisku věnují, šíří ho, ale ve farní pastoraci se s ním příliš nesetkáme...“

Soudí generální sekretář Katolické biblické federace.

Dnes program Mezinárodního biblického kongresu vyvrcholil papežskou audiencí v Klementinském sále Apoštolského paláce. V jejím úvodu Svatý otec připomenul téma kongresu: Bible a život. Jde o nedělitelné sousloví, zdůraznil, neboť „Boží slovo je plné života“ (Žid 4,12), „trvá navěky“ (1 Petr 1,25), „nikdy nepomine“ (Mt 24,35) a člověka, který podle něho jedná, chrání před vnitřním stárnutím. Je důležité mít na paměti, že skrze Písmo působí Duch Svatý, živý a oživující Přímluvce.

„A tomu by měly sloužit veškeré akademické příspěvky a publikované svazky. Jsou jako pracně nasbírané a poskládané dříví, kterým zatápíme. Ovšem i pro ty nejlepší studie platí totéž, co pro dříví, totiž že nevydává teplo samo od sebe, nýbrž potřebuje oheň, tedy Ducha, aby se Písmo rozhořelo v srdcích a měnilo se v život. Kvalitní dříví je tedy užitečné, neboť tento oheň sytí. Bible však není pěkná sbírka posvátných knih, určených ke studiu, nýbrž Slovo života, které je třeba rozsévat. Zmrtvýchvstalý žádá, abychom tento jeho dar přijali a rozdávali dál, a tak měli život v jeho jménu (srov. Jan 20,31).“

K našemu sluchu denně doléhá velké, až přílišné množství slov, která předávají informace, tlumočí četné podněty a často přesahují naši schopnost vnímavosti, poznamenal římský biskup. V tomto kontextu nicméně nesmíme zanedbat každodenní naslouchání Božímu slovu, jedinému slovu věčného života (Jan 6,68). „Bylo by krásné, kdyby se Boží slovo stávalo stále více srdcem veškeré církevní činnosti“ (Benedikt XVI., Verbum Domini, 2011), citoval papež František svého předchůdce a vyzdvihnul v tomto ohledu důležitost dobře připravené homilie:

„Kázání není rétorické cvičení, ani soubor lidského moudra a znalostí, protože tak by se podobalo pouhému dříví. Má naopak projevovat Ducha (1 Kor 2,4), sdílet Boží slovo, jež se dotklo srdce kazatele, který pak sděluje onu vřelost a pomazání.“

Duch touží po tom, aby z nás utvářel církev uspořádanou podle formátu Božího slova, pokračoval papež, tedy takovou, která nemluví sama od sebe či o sobě, nýbrž má denně na svých rtech Pána. Pokušení totiž spočívá v tom, že hlásáme sami sebe, čímž ovšem nepředáváme život tomuto světu.

„Církev, žijící z naslouchání Božímu slovu, se nikdy nespokojí s vlastními jistotami. Podvoluje se všemu nepředvídatelně novému, co Duch přináší. Neochabuje v hlásání, nepoddává se deziluzím, neúnavně podporuje jednotu na všech úrovních, protože Slovo volá k jednotě a vyzývá každého člověka, aby druhému naslouchal a překonával dílčí zájmy. Církev živená Slovem tedy žije, aby hlásala Slovo. Jalově neřeční, ale noří se do ulic tohoto světa – nikoli ze zvláštní záliby či kvůli jejich pohodlnosti, nýbrž proto, aby na těchto místech hlásala. Církev věrná Slovu nešetří dechem, když provolává kérygma, a nečeká, že si jí někdo bude vážit. Boží Slovo, vycházející od Otce a vlité do světa, ji pohání až na nejzazší kraj země. Bible se stala její nejlepší vakcínou proti uzavřenosti a snaze o sebeuchování.“

Boží – a nikoli naše – slovo nám odnímá sebestřednost, chrání nás před soběstačností a triumfalismem a svou odstředivou silou nás pohání navenek, k lidem, které dosud nezasáhlo. Nezaručuje nám ovšem jakousi vlažnou útěchu, protože se mění v oheň a vichr, vysvětloval František. Duch zapaluje srdce, přemisťuje horizonty a svou tvořivostí je rozšiřuje. Po nás se požaduje modlitba, aby Boží slovo „dále konalo svůj běh“ (2 Sol 3,1; překlad O. Petrů).

„Modleme se a dejme se do práce, aby Bible nestála v knihovně mezi mnoha dalšími knihami, které o ní mluví, nýbrž konala svůj běh cestami tohoto světa a utábořila se tam, kde žijí lidé. Přeji vám, abyste přinášeli Slovo se stejným zanícením, o kterém v těchto dnech čteme ve velikonočních příbězích, kde všichni někam běží – ženy, Petr, Jan i dva emauzští učedníci...Běží, aby se setkali s živým Slovem a hlásali je.“

Řekl papež František členům Katolické biblické federace při dnešní audienci.

(jag)

26. dubna 2019, 13:06