Cerca

Vatican News
Papa: a studenti, attenti bullismo, è dichiarazione guerra Audience pro žáky a studenty milánské Školy sv. Karla.  (ANSA)

O vrůstání do tajemství mluvil papež k žákům milánské školy

Poslední a největší z pěti sobotních audiencí věnoval papež studentům a učitelům milánské základní školy a gymnázia nesoucí jméno svatého Karla Boromejského u příležitosti 150. výročí jejího založení.

Stejně jako před dvěma týdny, kdy přijal žáky a učitele padovské veřejné školy Barbarigo, tak i dnes zaměřil Petrův nástupce pozornost na výchovu mládeže. V aule Pavla VI. jej vřele přivítalo téměř 2000 žáků a studentů a přes dvě stovky učitelů zmíněné milánské školy. Tři čtvrtě hodiny jim papež odpovídal na otázky, které položili dva studenti a dva učitelé.

„Proč se zdá, že Bůh někoho upřednostňuje?“ – zeptal se student posledního gymnaziálního ročníku, Adriano Tibaldi, s tím, že ne všichni mohou vést poklidný a krásný život. Co s tím lze dělat?

„Některé otázky nemají a nebudou mít odpovědi, a musíme si na to zvyknout“ – začal papež a dodal, že jednou z nich je např. ta, kterou položil velký spisovatel Dostojevský: proč trpí děti?

Kdyby někdo chtěl odpovědi, které jsou předem připravené, pouštěl by se nesprávnou cestou a jeho život by se odvíjel pomýleně, protože předem připravené odpovědi nejsou k ničemu. Podívejme se na malé děti, které se začnou rozhlížet kolem, poznávají svět, a protože nerozumějí, začnou se ptát: proč je to či ono právě tak a ne jinak? Je to období neustálých „proč?“ Děti se diví, hledí na tatínka a maminku, když odpovídají, a hned kladou další stejnou otázku, aniž si vyslechnou odpověď. To můžeme vidět u dětí, ale my jsme se v dětství tak vyptávali. Můžeme přitom zjistit, že pravá odpověď, kterou dítě hledá svým proč, není to, co tatínek či maminka říká, ale jejich pohled. Ten jim dodává jistotu do budoucna. A tato odpověď není daná předem. Pohled muže, který se stal otcem, a ženy, jež se stala matkou, nelze zakoupit v obchodě. Rodičovství má velikost, jež umožňuje růst, a otázky, byť nemají odpovědi, umožňují vrůstat do tajemství. Proč se zdá, že Bůh někoho upřednostňuje? To je hezká otázka. Stále si ji opakujte. Proč? Proč? A vyrůstejte s tímto »proč?«, nespokojeni, bez předem připravené odpovědi. Je vám to jasné nebo ne? Nebo se potřebujete ještě jednou zeptat »proč«?“

Dodal s úsměvem papež František a hned pokračoval:

Chtěl bych vám k tomu říci ještě jednu věc. Proč se zdá, že Bůh někoho upřednostňuje. Jsme to my, kdo upřednostňuje. My vytváříme rozdíly, i bolesti a chudobu. Proč jsou dnes na světě hladovějící děti? Vytváří tyto rozdíly Bůh? Nikoli. To vytváří nespravedlivý ekonomický systém, ve kterém je denně stále méně bohatých a stále více chudých, kteří nemají nic! To my vyrábíme rozdíly nespravedlivým systémem, který nechává děti hladovět! Někdo mi může namítnout: »Netušil jsem, že papež je komunista...« Ne! Ježíš nás učí, že až jednou staneme tam - před Ním - řekne nám: »byl jsem hladový a dali jste mi najíst.« A těm, kteří tímto systémem zabíjeji hladem děti i dospělé, řekne: »jdi mi z očí, protože jsem byl hladový a nepodíval jsi se na mne«. Prospěje nám, když si ohledně oněch preferencí připomeneme 25. kapitolu Matoušova evangelia, podle níž budeme souzeni. Jsme to my, kdo vytváříme rozdíly. Jsem si jistý, že si všichni přejete mír. Někdo se může zeptat: ale proč je tolik válek? V Jemenu, Sýrii, Afghánistánu a jiných zemích... Proč? Kdyby neměly zbraně, neválčily by. Proč tedy válčí? Protože my bohatá Evropa a Amerika prodáváme zbraně na zabíjení dětí i dospělých. My děláme rozdíly! A to je to, co máte říkat otevřeně a beze strachu.“

Papež pak v této souvislosti podal údaj o existenci 900 milionů nášlapných min, rozesetých po světě. A dal za příklad jednoho mladého inženýra, který měl těsně před svatbou, ale odmítl výnosné zaměstnání ve firmě, která vyráběla zbraně. Takovýchto mladých lidí je dnes zapotřebí, dodal Svatý otec.

Stále si musíme klást takovéto nepohodlné otázky. Existují otázky, které nebudou mít odpovědi nikdy, ale tím, že si je klademe, rosteme a zrajeme s neklidem v srdci. A přitom si uvědomujeme, že jsme to my, kdo upřednostňujeme. Někdo může namítnout, že mluvím o vzdálené Sýrii, Jemenu a Afghánistánu... Mluvme tedy o škole. Když přijde nějaký nový žák, který je třeba trochu nemotorný, a neumí si hrát, kdo organizuje šikanu? Je to Bůh? Jste to vy? A pokaždé když dovolujete šikanu, tak rozpoutáváte válku. Všichni v sobě nosíme tuto setbu zmaru. Máme v sobě tuto tendenci dělat rozdíly a bohatnout z chudoby druhých. To mi tedy teď přišlo na jazyk. Promiň, že jsem se trochu rozvášnil, ale toto mne rozehřívá.“

Končil papež svou odpověď na jednu z otázek při dnešní audienci pro dva a půl tisíce studentů a žáků milánské Školy svatého Karla.

 

(mig)

6. dubna 2019, 19:32