Cerca

Vatican News
2019.03.30 Viaggio Apostolico Marocco 2019 Liturgie ve sportovní hale v Maroku 31. března 2019.  (Vatican Media)

Papež v Maroku - 2. den

1. „Modlitba nerozlišuje, neodděluje a nemarginalizuje, nýbrž je ozvěnou života bližního“ – řekl papež na setkání s duchovenstvem. 2. Před pokušením věřit v nenávist a pomstu jakožto legitimní formy rychlého a účinného dosažení spravedlnosti varoval papež v homilii při dnešní eucharistii, které se ve sportovní hale v Rabatu účastnilo 10 tisíc věřících.

Ráno se papež vydal na soukromou návštěvu jednoho venkovského Centra sociálních služeb ve městě Témara asi 20 km od Rabatu, vedené - za pomoci mnoha dobrovolnic - španělsky mluvícími sestrami vincentkami. Nabízejí zde rozmanité služby: možnost pro děti, ale i dospělé naučit se číst a psát – samozřejmě arabsky – a také počítat; charitní jídelnu, mateřskou školku, lékařskou péči, pomoc pro těhotné ženy, a stará se také o pacienty s psychiatrickými a neurologickými problémy. Papeže přivítala představená sestra Gloria Carrilero, katalánská řeholnice, která zde působí přes třicet let, spolu s dalšími dvěma sestrami. Centrum bylo založeno před 44 lety francouzským lékařem a jezuitou otcem Couturierem. Papež František zde pobyl téměř hodinu.

Ad 1. Před polednem se v hlavním městě Rabat konalo setkání Svatého otce s kněžími (46) a řeholnicemi (178), působícími v Maroku. Proběhlo v katedrále sv. Petra zbudované v roce 1921 a účastnila se ho také místní Ekumenická rada církví (CECM), která zahrnuje anglikány, evangelíky a pravoslavné, řecké i ruské. Z celkového počtu 80 tisíc marockých křesťanů tvoří katolíci jen asi čtvrtinu (23 tisíc). V Maroku existuje také nejpočetnější židovská obec (8 tisíc) na severu Afriky. Připomeňme, že 34 milionů zdejších obyvatel žije na území šestkrát rozlehlejším než Česká republika.

Papež ve svojí promluvě vyšel ze skutečnosti nepatrného počtu křesťanů v této zemi a z evangelního podobenství (Lk 13,20.21) o Božím království, které je jako kvas zadělaný do těsta.

To znamená, drazí přátelé, že poslání nás pokřtěných, kněží a zasvěcených osob, není určeno počty či prostory, kterých dosáhneme, nýbrž schopností generovat a podněcovat změnu, úžas a soucit; je určeno způsobem, jakým si Ježíšovi učedníci přisvojují radosti, bolesti, úzkosti a naděje těch, s nimiž žijí (Gaudium et spes, 1).“

Být křesťanem – pokračoval papež – totiž neznamená přilnout k nějakému učení, chrámu nebo etniku. Být křesťanem je setkání, a to setkání s Ježíšem Kristem. Jsme křesťany, protože jsme zakusili lásku a setkání; nejsme ovocem proselytismu. Být křesťany znamená vědět, že nám bylo odpustěno a jsme zváni jednat stejným způsobem, jakým Bůh jedná s námi.

„Drazí bratři a sestry, vědom si kontextu, ve kterém jste povoláni žít svůj křest, svoje služebné poslání a svoje zasvěcení, přicházejí mi na mysl slova svatého papeže Pavla VI. z encykliky Ecclesiam suam: „Církev musí vejít do dialogu se světem, ve kterém se ocitla. Církev se stává slovem, církev se stává poselstvím, církev se stává rozmluvou“ (č.67). Tvrzení, že církev musí vstoupit do dialogu,  neplyne z nějaké módy – a dialog je dnes v módě, ale neplyne z ní - a tím méně plyne ze strategie zacílené na navýšení počtu vlastních členů. Církev má vstoupit do dialogu z věrnosti ke svému Pánovi a Mistrovi, který od počátku, pohnut láskou, vstupoval do dialogu jako přítel, aby nám věnoval svoje přátelství (srov. Dei Verbum, 2). Jako učedníci Ježíše Krista jsme tak již ode dne svého křtu zváni podílet se na tomto dialogu spásy a přátelství, jímž jsme obdarováni jako první.“

„Křesťan se v těchto krajích učí být živou svátostí dialogu, který chce Bůh nastolit s každým mužem a ženou v jakékoli životní situaci – pokračoval papež. Dialog jsme povoláni uskutečňovat stejně jako Ježíš, který je pokorný a tichý srdcem (srov. Mt11,29), totiž horlivou a nezištnou láskou, bez kalkulací a omezení a při respektování svobody jednotlivých lidí.“

„Zasvěcená osoba, kněz klade na oltář a opatruje svojí modlitbou život svých krajanů, a jakoby skulinou v oné zemi umožňuje působení oživující síly Ducha. Je krásné vědět, že v různých koutech této země může stvoření vašimi hlasy úpěnlivě prosit: „Otče náš“. Dialog se tak stává modlitbou, a můžeme jej každý den konkrétně vést „jménem »lidského bratrství«, které zahrnuje, sjednocuje a činí rovnými všechny lidi; jménem bratrství drásaného politikami integralismu a rozdělování, systémy bezuzdného zisku a záštiplnými ideologickými tendencemi, jež manipulují činy i osudy lidí“ (Dokument o lidském bratrství, Abú Dhábí, 4. února 2019). Modlitbou, která nerozlišuje, neodděluje a nemarginalizuje, nýbrž je ozvěnou života bližního; přímluvnou modlitbou, jež je schopna říkat Otci: »přijď království tvé«. Nikoli násilně či nenávistně, ani etnickou, náboženskou či ekonomickou nadvládou, nýbrž mocí soucitu vylitého z Kříže na všechny lidi. Toto je zkušenost, kterou prožívá většina z vás.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY na setkání s kněžími a řeholnicemi je ZDE

Setkání zakončila společné modlitba Anděl Páně. Po ní se papež odebral na nunciaturu, kde spolu se čtyřmi marockými biskupy poobědval.

Ad 2. Apoštolská cesta vyvrcholila eucharistií, kterou Petrův nástupce sloužil ve sportovním hale prince Moulay Abdellaha. Mše svaté na 4. neděli postní se účastnilo 10 tisíc věřících ze šedesáti národností. Papež ve svojí homilii komentoval dnešní evangelium (Lk 15,1-3.11-32) , které podává podobenství o milosrdném otci a dvou synech, kteří se mu – každý jiným způsobem – odcizili a ztratili. Martnotratný syn se rozhodl vrátit domů, ale jeho starší bratr se z toho nechtěl radovat. Svatý otec mimo jiné řekl:

Ježíš zve k pohledu a nazírání na Otcovo srdce. Jedině tak můžeme denně objevovat, že jsme bratři. Jedině na základě tohoto širokého horizontu, uschopňujícího nás překonat krátkozrakou rozdělující logiku, budeme si moci osvojit pohled, který nebude chtít zatemňovat nebo zapírat naše rozdílnosti v jakési snaze o vynucenou jednotu nebo tichou marginalizaci. Jedině budeme-li schopni denně pozvedat oči k nebi v modlitbě Otčenáš, budeme moci vstoupit do dynamiky, umožňující nahlédnout a odvážit se žít nikoli jako nepřátelé, nýbrž jako bratři.

»Všechno, co je moje, je i tvoje« (Lk 15,31), říká otec staršímu synovi. A nemíní pouze materiální statky, nýbrž účast na samotné jeho lásce a soucitu. To je pro křesťana ten největší poklad a bohatství. Namísto toho, abychom se poměřovali či klasifikovali na bázi nějakého morálního, sociálního, etnického či náboženského stavu, můžeme tedy uznat, že existuje jiný stav, který nikdo nebude moci zrušit, ani zničit, poněvadž je to ryzí dar: stav milovaných, vytoužených a oslavených dětí Otce.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE

Na závěr bohoslužby papež ještě v krátké promluvě poděkoval za zdařilý průběh apoštolské cesty. Krátce poté se s ním na letišti rozloučili maročtí státní i náboženští představitelé, a vydal se na zpáteční cestu do Říma.

31. března 2019, 20:20