Zachovávání a předávání bohatství katolické tradice je pro církev podstatné
V roce 1969 byl rozhodnutím Pavla VI. přemístěn do svého nynějšího sídla v těsné blízkosti Svatopetrského náměstí a jeho působnost byla rozšířena zpřístupněním studia i pro ty, kdo nejsou členy augustiniánského řádu.
Papež František přijal těsně před polednem 250 studentů, vyučujících a zaměstnanců tohoto institutu v čele s generálním převorem a moderátorem institutu, otcem Alejandrem Moralem Antónem v Klementinském sále Apoštolského paláce. Svatý otec v úvodu svojí promluvy nejprve poděkoval všem emeritním profesorům:
„Zvláště zdravím jednoho, který byl zakládajícím členem tohoto institutu, kardinála Prospera Grecha. A chtěl bych pozdravit i četné další emeritní profesory, kteří zde nejsou, ale významně se zapsali do dějin institutu. Vzpomínám si na profesorku Marii Grazii Marovou, která vyučovala mnoha oborům, a ve svých 95 letech dosud publikuje a učí děti katechismus. Stejně jako i kardinál Grech, který dovede tak jednoduše kázat. Myslitelé jeho věku dosahují velkolepé jednoduchosti, která je velice užitečná.“
Svatý otec připomněl staletou historii tohoto institutu, věnujícího se posvátným vědám a zejména odkazu svatého Augustina, a přešel k jeho novějším dějinám:
„Augustinianum jakožto depozitář velké augustiniánské školy vyniká hledáním moudrosti a byl založen proto, aby přispěl k zachovávání a předávání bohatství katolické tradice, zejména Otců. Tento přínos je pro církev podstatný. Bylo tomu tak vždycky, ale je tomu tak zejména v naší době, jak prohlásil svatý Pavel VI. při inauguraci tohoto institutu: »Návrat k církevním otcům je čerpáním z křesťanských pramenů, bez nichž by nebylo možné uskutečnit biblickou obnovu, liturgickou reformu, ani nová teologická bádání, k nimž vybízí Druhý vatikánský koncil« (4. května 1970). Svatý Jan Pavel II. potvrdil toto poslání při návštěvě insitutu v roce 1982, když mimo jiné řekl, že »učit se od Otců znamená lépe poznávat Krista i člověka« a »toto poznání nesmírně pomáhá církvi v jejím poslání« (7. května 1982).“
Papež František povzbudil k vytrvalosti „v úsilí o předávání intelektuálních, duchovních a morálních hodnot, které mohou připravit k moudré a odpovědné účasti na životě církve a na diskusi o zásadních problémech naší doby. Tato služba úzce souvisí s evangelizací a přispívá k růstu lidské rodiny až k její definitivní plnosti v Bohu (srov. Veritatits gaudium, 1).
„Nedávná apoštolská konstituce Veritatis gaudium začíná slovy: »Radost z pravdy je výrazem nutkavé touhy, jež zneklidňuje srdce každého člověka, dokud nepotká, neprožívá a se všemi nesdílí Boží Světlo « (č.1). Je to zřetelná ozvěna slov sv. Augustina (srov. Conf., X, 23.33; I,1,1). On totiž poznal a vyjádřil v maximálním stupni neklid, který prožívá lidské srdce, dokud nespočine v Bohu, v Ježíši Kristu, který nám zjevuje nejhlubší pravdu o našem životě a našem konečném údělu.“
Papež František se rozloučil s akademickou obcí Augustinanum slovy jejího patrona ze spisu Křesťanská vzdělanost: „Kdo budou hlásat to, co převezmou od druhých, ať se ještě předtím modlí za ty, kteří jim to budou předávat, aby dostali, po čem touží, a jakmile to dostanou, ať se modlí, aby to sami mohli správně hlásat těm, k jejichž prospěchu to přijali.“(De doctrina christiana, IV, 30, 63).
„Drazí bratři a sestry, buďte si jisti, že se za vás v souvilosti s vaším jubileem modlím. A modlete se, prosím, také za sebe navzájem – to je v každé instituci důležité, ba nezbytné – aby vám byl Pán oporou ve vašem každodenním bádání, vyučování i studiu.“
Řekl papež František, svěřil celý augustiniánský řád, komunitu institutu a jejich drahé přímluvám svatého Augustina a svaté Moniky a zakončil prosbou o jejich modlitbu za sebe.
(mig)
