„Postavme na první příčku službu, a vše ostatní nám bude přidáno"
„Jsou to křesťané, muslimové, buddhisté, židé i mladí lidé, kteří nemají víru, ale dostatek lidské velkorysosti“, vysvětlil papeži hlavní koordinátor Světových dní mládeže, Rómulo Aguilar. S osobním svědectvím pak vystoupila trojice dobrovolníků – polský dobrovolnický veterán Světových dní mládeže, místní dobrovolnice, která si při brigádách vydělala na cestu na krakovské Světové dni mládeže, ale pak jí v účasti zabránilo úmrtí prarodičů, protože našetřené peníze rodina použila na pohřební výdaje, a konečně dobrovolnice z hostitelského města příštího mezinárodního festivalu mládeže, portugalského Lisabonu.
„Bylo pro mne velmi důležité vyslechnout vás a uvědomit si, jaké společenství se vytváří, pokud se s jinými lidmi spojíme ve službě. Zakoušíme, jak víra nabývá zcela novou příchuť a sílu, je živější, dynamičtější a reálnější. Vnímáme jiný druh radosti, který jsem zde zaznamenal. Radost z toho, že jsme měli příležitost pracovat bok po boku s druhými, na uskutečňování společného přání. Vím, že jste toto všechno zažili.“
Reagoval papež František a upozornil mladé lidi, že k jakékoli angažovanosti se pojí nejrůznější nesnáze, oběti i lidská slabost. To však člověka nesmí ochromit a zbavit odvahy k další cestě:
„Nedopusťte, aby vás omezení, slabosti, ba ani hříchy zbrzdily a zabránily vám v prožívání vašeho poslání, protože Bůh nás zve, abychom dělali, co můžeme, a prosili za to, co nemůžeme, za vědomí, že jeho láska se nás ujímá a postupně nás proměňuje. Nelekejte se, když se setkáte se svou slabostí, nelekejte se ani svých hříchů – musíte povstat a pokračovat. Nezůstávejte na zemi, neuzavírejte se, nezastavujte se, ale běžte dál, poněvadž Bůh umí všechno odpustit. Učme se od mnoha lidí, kteří na první příčku postavili službu a poslání, a vše ostatní nám bude přidáno.“
Římský biskup dobrovolníkům poděkoval nejenom za úsilí věnované velkým projektům, nýbrž také za lásku k detailu a drobné službě. Vyzdvihl důležitost modlitby, která každému společnému dílu propůjčuje životnost, hloubku a význam. Modlitbou totiž vtahujeme do hry Boha, který pak jedná, zápasí a vítězí. Vynaložili jste čas a energii na organizaci tohoto setkání, ačkoli jste se mohli věnovat něčemu jinému, obrátil se František k dobrovolníkům. Díky vašemu úsilí tak nastal zázrak „rozmnožení naděje“.
„A naději potřebujeme znásobit, a proto vám za všechno děkuji! Opětovně jste dokázali, že se člověk může zříci vlastních zájmů ve prospěch druhých lidí. Když jsem poslouchal svědectví dívky, která kvůli smrti prarodičů neodjela do Polska, bylo mi do pláče. Vzdala se svých zájmů, aby ctila své kořeny, a to z ní činí dospělou a odvážnou ženu. Pán, aniž by to očekávala anebo na to pomyslela, pro ni připravil dar – příští Světové dny mládeže se konaly v její vlasti. Pánu se líbí takto žertovat a reagovat na velkorysost ještě velkoryseji. Dejte a On vám dá mnohem víc. Takový už je Pán – co s tím naděláme? Tak si to přeje...“
Poté, co jsme zakusili živou, reálnou víru a sílu modlitby, nastal čas vyslání, svědectví a předávání toho, co jsme viděli a slyšeli, připomenul Svatý otec v závěru a vybídl mladé lidi, aby tropili konstruktivní a láskyplný hluk. Jako ona starší paní, kterou potkal ihned po příjezdu do Panamy:
„Stála poblíž zátarasů, kudy jsem projížděl autem, a držela nápis: Také my, starci, umíme hlučet, ale moudře. Společně s prarodiči tedy tropte pozitivní hluk, nemějte strach, ať je vás slyšet!“
Loučil se papež s dobrovolníky Světových dnů mládeže na místním fotbalovém stadionu, odkud se odebral k návratu do Říma.
Letoun kolumbijského vlajkového dopravce Avianca vzlétl z panamského letiště Tocumen krátce po půlnoci středoevropského času a po jedenácté hodině dopoledne přistál v Římě. Odletu předcházelo oficiální rozloučení s panamským prezidentským párem a rovněž s půldruhým tisícem poutníků, kterým byl umožněn vstup na letištní plochu. Poté, co armádní dechový soubor provedl vatikánskou a panamskou hymnu, mladí lidé pozdravili Petrova nástupce, který nastupoval do letadla jako poslední, oficiální mariánskou hymnou mládežnického setkání („Kéž se stane podle slova tvého“, Hágase en mí, según tu palabra). Na palubě letounu proběhla obvyklá tisková konference, během které papež odpovídal na dotazy novinářského doprovodu. Při zpáteční cestě z římského letiště Ciampino do Vatikánu se Petrův nástupce zastavil v bazilice Panny Marie Větší, kde před ikonou Salus Populi Romani poděkoval za průběh cesty.
(jag)
