Cerca

Vatican News
Papež s holubicí, ilustrační foto Papež s holubicí, ilustrační foto 

Dobrá politika slouží míru – poselství papeže Františka k 52. světovému dni míru

Politika se může stát vynikajícím projevem milosrdné lásky a sloužit míru, pokud respektuje a podporuje lidská práva, buduje občanství a podporuje mladé lidi – píše papež František v dnes zveřejněném poselství k 52. světovému dni míru, který se slaví první den nového roku.

Johana Bronková - Vatikán

“Pokoj tomuto domu!” – pozdravem, který Ježíš doporučil svým učedníkům, když je vysílal hlásat evangelium do všech koutů světa, zahajuje papež František své poselství ke Světovému dni míru. Domem, o němž Ježíš mluví, je každá rodina a společenství, každá země a každý světadíl, avšak zároveň je také “naším společným domem”, který Bůh svěřil naší péči. Jádrem poselství, datovaného 8. prosince 2018, je úzký vztah mezi mírem a politikou, jejíž možnosti I neřesti  František načrtává s poukazem na vzájemnou odpovědnost, závislost a provázanost lidských bytostí.

Úkoly dobré politiky

Mír je jako křehký květ, jenž chce vypučet mezi kameny násilí, píše papež s odkazem na svého oblíbeného básníka Charlese Péguy. Naráží na zneužívání moci, nespravedlnost, marginalizaci a ničení, jaké působí politika, pokud není pojímána jako služba společenství. Dobrá politika je naopak základní silou budování občanství a díla lidských rukou. Je-li vykonávána s úctou k životu, svobodě a důstojnosti, může se stát vynikající formou milosrdné lásky. Když  milosrdná láska (caritas) podpírá a inspiruje lidské jednání - připomíná papež František s odkazem na encykliku Benedikta XVI. Caritas in veritate – “má vyšší sílu než nasazení jenom světské a politické” a “přispívá k vytváření oné univerzální obce Boží, k níž směřují dějiny lidské rodiny (č.7)”.  Je to program, na němž se mohou shodnout politici jakékoli kulturní či náboženské příslušnosti, kteří chtějí pracovat pro dobro lidské rodiny,  skze uplatňování  ctností náležejících k dobrému politickému jednání. A papež je vyjmenovává, jsou to: spravedlnost, rovnost, úcta, upřímnost, čestnost a věrnost.  Připomíná na tomto místě také “blahoslavenství politika”, jak je sepsal vietnamský kardinál a dlouholetý vězeň komunistického režimu Nguyem van Thuan. “Blahoslavený politik, který si hluboce uvědomuje svoji roli, je koherentní, důvěryhodný, schopný naslouchat, je odvážný, zasazuje se za jednotu je schopen radikální změny, umí naslouchat a nemá strach” (srov. Promluva na sympóziu “Civitas” v Padova: “30 giorni”, č. 5, 2002).

Ctnosti a neřesti politiky

V politice se však nesetkáváme pouze se ctnostmi a úctou k základním lidským právům. František proto věnuje jeden odstavec svého poselství “neřestem”, které “oslabují ideál autentické demokracie”.  Započítává mezi ně jak osobní nedostatky, tak pokřivenosti prostředí a institucí. Na prvním místě jmenuje korupci a nerespektování základních pravidel společenství, dále ospravedlňování moci silou, zvůli, uzupování moci, xenofobii, rasismus, ale také zanedbávání péče o zemi, bezbřehou těžbu surovin vedenou touhou po okamžitém tisku či pohrdání těmi, kdo jsou donuceni odejít do exilu.

Papež upozorňuje však také na další rys nekalé vlády. Pokud výkon politické moci směřuje výlučně k ochraně zájmů některých privilegovaných jednotlivců, budoucnost je ohrožena a mladí lidé mohou propadat pokušení nedůvěry, protože jsou odsuzováni zůstat na okraji společnosti a nemají vliv na budoucnost. Naopak tam, kde se politika promítá do konkrétních projektů, podporuje v mladých talenty a rozvíjí jejich povolání, stává se činitelem pokoje a stmelující silou důvěry, která otvírá možnosti spolupráce pro společné dobro. Politika tedy slouží míru tehdy, když uznává dary každého člověka a usiluje o uvolnění nových vztahových, intelektuálních, kulturních a duchovních sil.

Vytváření atmosféry důvěry není nikdy snadné, pokračuje papež. Zejména naše doba je poznamenaná “strachem z jiného a cizího” a nacionalismem zpochybňujícím “bratrství, jehož je v našem globalizovaném světě tolik zapotřebí”. Naše společnost proto nade vše potřebuje “strůjce pokoje” a “autentické svědky Boha Otce", který si přeje dobro a štěstí lidské rodiny”.

Odmítnout válku a strategii strachu

Mír nelze redukovat na pouhou rovnováhu sil a strachu – připomíná papež u příležitosti 100. výročí konce I. světové války. Hrozby a výhružky člověka zpředmětňují a upírají mu důstojnost, dodává František, a s rozhodností odsuzuje nekontrolované šíření zbraní, zastrašování a teror, jako faktory, nutící k exilu celé národy. Mír se zakládá na respektu ke každému člověku, na úctě k právu a společnému dobru, ke stvoření, které nám bylo svěřeno a k morálnímu bohatství předanému minulými generacemi.

František připomíná také děti žijící v oblastech konfliktů. Každé šesté dítě na světě  se setkalo s válkou nebo jejími důsledky, děti jsou verbovány do vojenských oddílů nebo držené jako rukojmí ozbrojenými skupinami, dodává papež a poukazuje na vzácné svědectví těch, kdo důstojnost dětí hájí .

V závěrečném odstavci papež poukazuje na delikátní vztah mezi lidskými právy a povinnostmi a připomíná 70. výročí všeobecné deklarace lidských práv. Mír označuje za “velký politický projektu”, založený na vzájemnosti a vzájemné závislosti lidských bytostí. Těm, kdo se chtějí angažovat “v mírové politice”, odkazuje papež ducha chvalozpěvu  Magnificat, který - jak zdůrazňuje - Maria zpívá jménem celého lidstva: “Jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil (…) pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky! (Lk 1,50-55)

18. prosince 2018, 11:02