Beta verze

Cerca

Vatican News
VATICAN-POPE-ANGELUS Papež při nedelní promluvě 2. prosince 2018.  (AFP or licensors)

Bůh využívá lidských pochybení, aby zjevil své milosrdenství

Promluva Svatého otce před mariánskou modlitbou Anděl Páně, nám. sv. Petra.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes začíná Advent, liturgické období, které nás připravuje na Narození Páně a vybízí nás,  abychom pozvedli zrak a otevřeli srdce k přijetí Ježíše. V Adventu nežijeme pouze v očekávání Vánoc. Jsme rovněž vybízeni, abychom očekávali slavný Kristův návrat na konci časů a připravili se svými důslednými a odvážnými rozhodnutími na závěrečné setkání s Ním. Vzpomínáme na Narození Páně, očekáváme slavný Kristův návrat a také svoje osobní setkání v den, kdy nás Pán povolá.

Během těchto čtyřech týdnů jsme zváni, abychom vyšli ze svého rezignovaného a navyklého způsobu života pěstováním naděje a sněním o nové budoucnosti. Evangelium této neděle (srov. Lk 21,25-28.34-36) míří právě tímto směrem a varuje nás, abychom se nenechali zdeptat egocentrickým životním stylem nebo překotným denním rytmem. Obzvláště pronikavě to říká Ježíš: »Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání. [...] Proto bděte a modlete se v každé době« (v. 34.36).

Být bdělí modlit se – tak je třeba žít v této době, ode dneška až do Vánoc. Bdít a modlit se. Vnitřní dřímota vzniká, když neustále kroužíme kolem sebe a zůstáváme zablokováni v uzavřenosti svého života s jeho problémy, radostmi i bolestmi, a pořád kroužíme kolem sebe. To unavuje, nudí a brání doufat. Tady je kořen ustrnutí a lenosti, o nichž mluví evangelium. Advent nás vybízí k bdělosti, abychom hleděli za sebe, rozepjali mysl a srdce a otevřeli se potřebám lidí, bratří, a touze po novém světě. Takové je přání mnoha národů mučených hladem, nespravedlností a válkou; takové je přání chudých, slabých a opuštěných. Toto čas je vhodný k tomu, abychom otevřeli svá srdce a kladli si konkrétní otázky, týkající se toho, jak a pro koho žijeme.

Druhým postojem, jak dobře žít tuto dobu čekání na Pána, je modlitba. »Vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení« (v.28), připomíná Lukášovo evangelium. Je třeba se vzpřímit a modlit se, pozvednout své myšlenky a srdce k vracejícímu se Ježíši. Stojíme, když něco či někoho očekáme. My očekáváme Ježíše a chceme na Něho čekat v modlitbě, která se úzce pojí s bdělostí. Modlit se, čekat na Ježíše, otevřít se druhým, bdít a nikoli se uzavírat do sebe. Myslíme-li však na Vánoce konzumisticky - díváme se, co koupit, aby se mohlo dělat to či ono – vidíme světský svátek, Ježíš projde a nepotkáme Jej. My očekáváme a chceme očekávat Ježíše v modlitbě, která se úzce pojí s bdělostí.

Jaký je však horizont našeho čekání v modlitbě? V Bibli ho ukazují především proroci. Dnes je to Jeremiáš, jenž promlouvá k lidu, který je těžce zkoušen exilem a jemuž hrozí ztráta vlastní identity. I my křesťané, kteří jsme rovněž lidem Božím, jsme v nebezpečí, že zesvětštíme sebe a ztratíme svoji identitu, ba dokonce, že proměníme křesťanství na pohanství. Proto potřebujeme Boží Slovo, které nám ústy proroka zvěstuje: »Hle blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal [...] Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnosti na zemi« (Jer 33,14-15). Oním zákonitým výhonkem je Ježíš, který přijde a kterého očekáváme.

Panna Maria, která přináší Ježíše a je ženou čekání a modlitby, ať nám pomáhá posílit naši naději v přísliby svého Syna Ježíše, abychom zakoušeli, že Bůh je uprostřed dějinných strastí neustále věrný a využívá i lidských pochybení, aby zjevil své milosrdenství.

 

Přeložil Milan Glaser

2. prosince 2018, 19:40