Cerca

Vatican News
2018.11.15 Comunita del Pontificio Collegio Pio Latino Americano Audience Latinskoamerické koleje v Římě, 15. listopadu 2018.  (Vatican Media)

Papež František: K invazi ideologických kolonizací dochází i v církvi

O bolestech a nadějích svého rodného kontinentu mluvil papež František při dnešní audienci se stovkou bohoslovců římské Latinskoamerické koleje.

Hned na začátku se zastavil u zvláštního charakteru této instituce, která slaví 160 let od svého vzniku. Je totiž – jak řekl – jednou z mála římských církevních škol, která „nespojuje svou identitu s určitým národem či charismatem, ale snaží se být v Římě místem setkání naší latinskoamerické země, Velké vlasti, o níž snily naše význačné osobnosti.”

Zastavil se pak u fenoménů, které Latinskou Ameriku zasahují negativně. Pojmenoval je jako kulturní fragmentarizaci, polarizaci sociálního tkaniva a ztrátu kořenů. Papež je spatřuje zejména v konfrontaci a nenávisti vůči tomu, kdo takzvaně „není náš”, a v zavádění kulturních modelů, které nemají nic společného s dějinami a identitou kontinentu, pro nějž je prolínání kultur typické.

„Nové generace jsou vykořeněné a fragmentarizované! Církvi není tato situace cizí a je vystavena témuž pokušení, žije ve stejném prostředí a hrozí jí dezorientace, pokud se stane obětí té či oné polarizace, nebo vykořenění, pokud se zapomíná na její povolání být zemí setkání. Také v církvi dochází k invazi ideologických kolonizací.”

Čas strávený v římské koleji je významný jako období dovolující lépe poznat radosti a naděje, smutky a úzkosti svých bratří a dát jméno a tvář konkrétním situacím, v nichž žijí latinskoamerické národy, pokračoval papež.

„Náš kontinent, poznamenaný starými i novými ranami, potřebuje tvůrce vztahů a společenství, osobnosti otevřené a důvěřující novosti, kterou Boží království může dnes přinášet. A s jeho rozvíjením lze začít okamžitě. Kněz může učinit mnoho ve své farnosti, ve své diecézi – a to je dobré – ale hrozí mu vyhoření, izolace a uzavřenost do sebe. Naopak vědomí přináležitosti ke kněžské komunitě, v níž jsou všichni důležití – nikoli jako úhrn lidí žijících společně, ale díky vztahům, které vytvářejí – dokáže probouzet a inspirovat procesy a postupy schopné přesáhnout čas.”

Právě vědomí přináležitosti a uznání napomáhá uvolnění energie šířící evangelijní humanismus, který se může stát silou našeho kontinentu, pokračoval papež a varoval před individualismem, jehož produktem je gnostická představa „Boha bez Církve, církve bez Krista a Krista bez lidu”

„Náš kontinent dokázal ve své tradici a ve své paměti zaznamenat lásku ke Kristu a Kristus se nemůže projevit jinak než v zanícení pro život a osud našich národů a zejména pro solidaritu s nejchudšími, trpícími a potřebnými.”

Papež František položil důraz na blízkost lidem, protože kněžské poslání ve své zanícenosti pro Ježíše, je zároveň zaníceností pro Jeho lid. Znamená hledět tam, kam hledí On, a řídit se tím, co se dotýká Jeho, totiž zejména životem těch, kdo hřeší nebo kráčí jako ovce bez pastýře, dodal Svatý otec. Studenty latinskoamerické koleje vybídl, aby se nesnažili opevňovat mimo místa, kde se píší dějiny.

„Proto považuji za projev prozřetelnosti, že můžeme spojit toto výročí s kanonizací sv. Oscara Romera, který je  bývalým studentem vaší instituce a živým znamením plodnosti a svatosti latinskoamerické církve. Byl člověkem zakořeněným v Božím slově a v srdci svého lidu. Jeho příklad nám dovoluje přiblížit se k této dlouhé řadě svědků, v níž máme zapouštět kořeny a hledat každodenní inspiraci, zejména v této době, kdy jsme »daleko od domova«. Nemějte strach ze svatosti a vydávejte svůj život za svůj lid.”

Na kulturních a pastoračních křižovatkách nejsme sami, doprovází náš naše Matka, poukázal papež k Panně Marii, zachraňující od nečinnosti i zmatků. Vybídl kněze, aby se k ní utíkali s prosbou o osvobození z klerikalismu a o stále větší pastýřskou přítomnost mezi lidmi. Na závěr se František obrátil ke svým spolubratřím jezuitům, kteří od počátku Latinskoamerickou kolej spravovali.

„Jedním z charakteristických rysů charismatu Tovaryštva Ježíšova je úsilí harmonizovat protiklady aniž by se upadlo do redukcionismu. Právě to  požadoval sv. Ignác, když si přál, aby jezuité byli muži kontemplace a akce, rozlišování a poslušnosti, zapojení do každodenního života a připravení svobodně odejít.”

Právě tomu mají vyučovat bohoslovce studující v Latinskoamerické koleji, povzbuzoval papež. Přistupovat k problémům a konfliktům beze strachu, umět si poradit s nesouhlasem a konfrontací, odhalovat korektní, avšak reduktivní přístupy, tomu všemu mají formátoři učit své svěřence.

„Pomáhejte jim odhalovat a nacházet zalíbení v umění rozlišování jako způsobu jak uprostřed obtíží nacházet cesty Ducha a přitom zakoušet a pociťovat, že Bůh je vždy větší (Deus semper Maior).  Hleďte k velkým horizontů, a zároveň se učte pečovat o ty, kdo jsou malí, přijímat chudé, nemocné a brát za svou konkrétnost každodenního života.”

Končil papež František promluvu k představeným a bohoslovcům Latinskoamerické koleje v Římě.

 

(job)

15. listopadu 2018, 18:47