Cerca

Vatican News
2018.11.14 Udienza Generale Generální audience na Svatopetrském náměstí 14. listopadu 2018  (Vatican Media)

O přikázáních – Nevydáš křivé svědectví

Katecheze Svatého otce při generální audienci, 14. listopad 2018.

(Mt 5,14-16)

Dobrý den, drazí bratři a sestry!
V dnešní katechezi se budeme zaobírat osmým přikázáním Desatera: »Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví«.

Toto přikázání – praví Katechismus – „zakazuje překrucovat pravdu ve vztazích k druhým“ (KKC, 2464). Pěstování neautentické komunikace je na pováženou, protože překáží vztahům a tudíž lásce. Kde je lež, tam není láska. A mluvíme-li o komunikaci mezi lidmi máme na mysli nejenom slova, ale i gesta, postoje, ba i mlčení a absence. Člověk mluví vším, čím je a co dělá. Všichni neustále komunikujeme, všichni žijeme komunikací a jsme neustále na křižovatce mezi pravdou a lží.

Co však znamená říkat pravdu? Znamená to být upřímní? Nebo přesní? Ve skutečnosti to nestačí, protože je možné být upřímně na omylu anebo je možné být přesní v detailu, ale nechápat smysl celku. Někdy se ospravedlňujeme slovy: „Vždyť jsem řekl to, co cítím!“ Ano, avšak absolutizoval jsi svoje hledisko. Anebo: „Řekl jsem jenom pravdu!“ Možná, ale vyjevil jsi osobní či důvěrné skutečnosti. Kolik jen řečí pustoší společenství nenáležitostí či nedostatkem jemnocitu! Řeči dokonce zabíjejí, jak říká apoštol Jakub ve svém listu. Klepna nebo mluvka jsou zabijáci, protože jazyk zabíjí jako nůž, jsou teroristé, protože svým jazykem odpálí bombu, jdou pryč a to, co řekli, zničí pověst druhých, zatímco oni se v klidu vytratí. Nezapomínejme, že klevetění je zabíjení.

Co je tedy pravda? Tuto otázku položil Pilát právě ve chvíli, kdy před ním Ježíš plnil osmé přikázání (srov. Jan 18,38). Vskutku, slova »nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví« patří do právnické terminologie. Evangelia kulminují podáním Umučení, Smrti a Zmrtvýchvstání Ježíše, a je to podání procesu, vykonání rozsudku a neslýchaného důsledku.

Ježíš, dotázaný Pilátem, říká: »Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě« (Jan 18,37). A toto »svědectví« nám Ježíš podává svým umučením a smrtí. Evangelista Marek popisuje, jak »setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží“«“ (Mk 15,39). Ano, protože byl důsledný a způsob, jakým Ježíš zemřel, zjevuje Otce, Jeho slitovnou a věrnou lásku.

Pravda nachází své plné uskutečnění v samotné Ježíšově osobě (srov. Jan 14,6), v jeho způsobu žití i umírání, plodu jeho vztahu s Otcem. Tuto existenci Božích dětí dává Zmrtvýchvstalý také nám, když posílá Ducha svatého, který je Duchem pravdy a v našem srdci potvrzuje, že Bůh je naším Otcem (srov. Řím 8,16).

Člověk, lidé potvrzují či popírají tuto pravdu každým svým skutkem, počínaje drobnými každodenními situacemi až k těm nejnáročnějším. Je to však stále stejná logika, kterou nás učí rodiče a prarodiče, když nám říkají, abychom nelhali. Stejná logika.

Ptejme se: jakou pravdu dosvědčují skutky, slova a rozhodnutí nás křesťanů? Každý se může zeptat: jsem svědek pravdy nebo lhář převlečený za pravdivého? My křesťané nejsme mimořádní lidé? Jsme však dětmi nebeského Otce, který je dobrý, neklame a vkládá nám do srdce lásku k bratřím. Tato pravda se nevyjadřuje ani tak proslovy; je to způsob bytí a je vidět v každém jednotlivém skutku (srov. Jak 2,18). Tento muž je opravdový, tato žena je opravdová – to je vidět. Ale jak to, když ani neotevřeli ústa? Poněvadž jednají opravdově. Mluví pravdu a počínají si pravdivě. Krásný životní styl pro nás.

Pravda je podivuhodné zjevení Boha, Jeho Otcovské tváře; je to Jeho bezmezná láska. Tato pravda koresponduje s lidským rozumem, ale nekonečně jej přesahuje, protože je darem, který sestoupil na zem a vtělil se v Kristu, ukřižovaném a vzkříšeném; zviditelňuje ji ten, kdo jí patří a prokazuje totéž nadání.

Nevydat křivé svědectví znamená žít jako děti Boha, jenž nikdy nedementuje Sebe a nikdy nelže; žít jako Boží děti znamená nechat v každém skutku vyjít najevo obrovskou pravdu, že Bůh je Otec a lze mu důvěřovat. Já důvěřuji Bohu – to je ta obrovská pravda. Z naší důvěry v Boha, který je Otcem, má mne rád a miluje nás, se rodí moje pravda a bytost, která je pravdivá a nikoli prolhaná.

 

Přeložil Milan Glaser

14. listopadu 2018, 15:53