Cerca

Vatican News
Papež František s estonskou prezidentskou Kersti Kaljulaidovou Papež František s estonskou prezidentskou Kersti Kaljulaidovou  (ANSA)

Blahobyt není vždy synonymem dobrého života

Promluva papeže Františka v prezidentském paláci v Tallinnu. Kromě prezidentky Kersti Kaljulaidové, s níž papež vedl krátce předtím soukromý rozhovor a která pronesla uvítací řeč, se v Růžové zahradě při paláci shromáždilo zhruba 200 přestavitelů vlády, občanské společnosti a diplomatického sboru.

Paní prezidentko,
členové vlády a představitelé občanské společnosti,
vážení členové diplomatického sboru,
excelence, dámy a pánové,

Velmi mne těší, že jsem mezi vámi zde, v Tallinu, nejsevernějším hlavním městě, které mi Pán dořál navštívit. Děkuji vám, paní prezidentko, za vaše slova na přivítanou a za příležitost setkat se s představiteli estonského lidu. Vím, že je mezi vámi také delegace různých oblastí občanské společnosti a světa kultury, což mne přivádí k tomu, abych vyjádřil svůj úmysl seznámit se trochu více s vaší kulturou, zejména s onou houževnatostí, jež vám dovolila začínat vždy znovu navzdory mnoha protivenstvím.

Po staletí jsou tyto končiny nazývány „Mariinou zemí“, Maarjamaa. Toto jméno nanáleží pouze vašim dějinám, ale je součástí vaší kultury. Myšlenka na Marii mi přivádí na mysl dvě slova: paměť a plodnost. Maria je ženou paměti, která uchovává všechno, čím žije, jako poklad ve svém srdci (Lk 2,19); a je plodnou matkou plodící život svého Syna. Proto bych rád hleděl na Estonsko jako na zemi paměti a plodnosti.

Země paměti

Váš lid musel v různých historických obdobích snášet těžké okamžiky utrpení a zkoušky. Bojoval za svobodu a nezávislost, která byla vždy zpochybňována či ohrožována. Nicméně v posledních více než 25 letech – v nichž jste plnoprávně vstoupili do rodiny národů – učinila extonská společnost „mílové kroky“ a vaše země, jakkoli malá, patří díky svým inovačním schopnostem mezi první na indexu lidského rozvoje a vyniká rovněž vysokou úrovní svobody tisku, demokracie a politické svobody. Kromě toho jste posílili vztahy spolupráce a přátelství s mnoha dalšími zeměmi. Vzhledem k vaší miulosti a přítomnosti nacházíme důvody dovolující hledět s nadějí k novým výzvám, které budoucnost přinese. Být zemí paměti znamená připomínat si, že za místo, jehož jste dnes dosáhli, vděčíte úsilí, práci, duchu a víře svých otců. Pěstování vděčné paměti dovoluje ztotožňovat výsledky, jichž jste dnes dosáhli, s dějinami mužů a žen, kteří bojovali, aby umožnili tuto svobodu, což vás na oplátku volá k tomu, abyste jim vzdali poctu skrze otevírání cesty pro ty, kdo přijdou po vás.

Země plodnosti

Jak jsem zdůraznil na začátku své služby římského biskupa, „lidstvo nyní prožívá historický obrat, jenž lze spatřovat ve vývoji, který nastává v mnoha oblastech. Je třeba chválit úspěchy, které přispívají k růstu blahobytu lidí“ (apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 52); je nicméně dobré mít vždy na paměti, že blahobyt není vždy synonymem dobrého života.

Jedním z jevů, které můžeme pozorovat v našich technokratických společnostech, je ztráta smyslu života, radosti ze života a s tím také pozvolné a tiché vyhasínání schopnosti údivu, což člověka často potápí do existenciálních nesnází. Vědomí sounáležitosti a boje za druhé, vědomí zakořenosti ve svém národu, kultuře a rodině se může postupně vytrácet a připravovat především mladší generace o kořeny, na nichž lze stavět vlastní přítomnost a budoucnost; takto se totiž připravují o schopnost snít, riskovat a tvořit. Skládáme-li veškerou důvěru v technologický pokrok, jako jedinou možnou cestu rozvoje, může to vést ke ztrátě schopnosti vytvářet mezilidské, mezigenerační a mezikulturní vztahy, totiž ono životné tkanikovo, důležité k tomu, abychom dokázali vnímat pocit vzájemné sounáležitosti a podílu na společném projektu v nejširším smyslu slova. Jedna z nejvýznamnější odpovědností, které přijímáme spolu se společenským, politickým, vzdělávacím či náboženským úřadem, proto spočívá právě ve způsobu, jakým se stáváme konstruktéry vztahů.

Plodná země si žádá scénáře, na jejichž základě lze zakořenit a vytvářet životnou síť, která dokáže zaručit, aby se všichni členové společenství cítili „jako doma“. Není horšího odcizení než zakoušet, že nemám kořeny, že nepatřím k nikomu. Země bude plodná, lid bude přinášet plody a bude sto vytvářet budoucnost pouze do té míry, v níž bude zakládat vztahy sounáležitosti mezi svými členy, do míry, v níž vytváří integrační vztahy mezi generacemi a různými společnostmi, jež ji tvoří – a rovněž do té míry, v níž dokáže lámat spirály zamlžující smysly a vzdalující nás vždy od sebe navzájem. Milí prátelé, chci vás ujistit, že v tomto úsilí můžete vždy počítat s podporou a pomocí katolické církve, která je mezi vámi malou komunitou, avšak je velmi odhodlaná přispívat k plodnosti této země.

Paní prezidentko, dámy a pánové, děkuji vám ještě jednou za přijetí a pohostinství. Ať Pán žehná vám a milovanému estonskému lidu. Zvláštním způsobem nechť požehná starým a mladým lidem, aby uchovávali paměť a brali si z ní ponaučení, a činili tak z této země vzor plodnosti.

Přeložila Johana Bronková

25. září 2018, 12:04