Beta verze

Cerca

Vatican News
Papež František na palubě letadla Papež František na palubě letadla  (Vatican Media)

Tisková konference při návratu z Dublinu - plné znění

Během zpátečního letu z Dublinu do Říma poskytl papež František na palubě letadla prostor novinářům, kteří jej při každé apoštolské cestě doprovázejí, a tři čtvrtě hodiny odpovídal na jejich otázky. Jen okrajově se týkaly Světového setkání rodin a Irska. Neustále se vracela tématika sexuálních deliktů, jedna otázka se týkala migrace. Papež mluvil o rozdílu mezi informováním a vyšetřováním v souvislosti s případem falešného obvinění několika kněží z pedofilie ve Španělsku. Vyjádřil se také k výzvě k odstoupení, kterou mu veřejně adresoval emeritní vatikánský diplomat arcibiskup Carlo M. Vigano. Papež odpověděl rovněž na otázku, co by řekl rodičům, jejichž potomek by zadeklaroval homosexuální orientaci. A nakonec, aniž byl dotázán, vyzdvihnul víru a rozvážnost irského lidu, jak ji vnímal během své návštěvy Zeleného ostrova.

První otázku položil redaktor irského rozhlasu a televize RTÉ, Tony Connely, kterého zaujala improvizovaná poznámka ze sobotní úvodní papežovy promluvy k politickým představitelům, kde děkoval irské ministryni za to, co mu řekla na letišti. „Mluvila o domech pro matky s dětmi? Co vám tam řekla? Zasáhla vás její slova, protože jste něco takového slyšel poprvé?“ – zeptal se.

„Hromadné hroby“ dětí v Irsku

Papež: „Ministryně mi řekla nejprve něco, co se netýkalo ani tak matek a dětí. Řekla mi stručně: »Svatý otče, našli jsme hromadné hroby dětí, pohřbených dětí... provádíme šetření... má s tím církev něco společného?«. Řekla to však velice vybraným způsobem a s velkou úctou. Poděkoval jsem jí, a natolik se mne to dotklo, že jsem to zmínil v té promluvě. Nebylo to však na letišti, to jsem se spletl. Bylo na setkání s prezidentem. Na letišti to byla jiná ministryně. Spletl jsem se. Řekla mi: »Pošlu vám o tom něco bližšího«,  což pak učinili, ale ještě jsem neměl možnost si to přečíst. Poslala mi zprávu. Mluvila však velice vyrovnaně a řekla: »Je tu problém, ale ještě neskončilo vyšetřování.« Dala mi však vědět, že se to nějak týká církve. Podle mne je to příklad konstruktivní spolupráce spíše než – ani ne protest, ale postesknutí, postěžování si nad tím, k čemu kdysi církev možná napomohla. Ta paní v sobě měla šlechetnost, která se dotkla mého srdce. Nyní mám její zprávu, kterou si po návratu domů přečtu.“

Druhou otázku položil novinář ze Sunday Independent, Paddy Agnew, kterého zajímalo, co si papež myslí o návrhu jedné z obětí, Mary Collins, která je papeži dobře známa a která se domnívá, že by měl být v souvislosti se sexuálními delikty zřízen zvláštní vatikánský církevní tribunál pro biskupy, s čímž papež nesouhlasí. „Proč?“ – ptal se novinář.

Zvláštní církevní tribunál pro souzení biskupů

Papež: „Ne, ne. Tak to není. Mary Collins je trochu fixována na tuto myšlenku. Já si Mary Collinsové velice vážím a občas ji zveme do Vatikánu, aby tam přednášela. Je fixována na myšlenku z motu proprio nazvaného Jako milující matka (4.6. 2016), ve kterém je řeč o zřízení speciálního církevního tribunálu pro biskupy. Později se zjistilo, že to nebylo uskutečnitelné, ani vhodné vzhledem k odlišným kulturám, ze kterých pocházejí biskupové, kteří by byli souzeni. Každý biskup však může být souzen, a papež jmenuje zvláštní porotu pro daný případ. To funguje lépe. Také proto, že biskupové by kvůli tomu museli opustit diecézi, což nelze. Tak je to tedy s tribunály, poroty se mění. Takto jsme dosud postupovali. Již několik biskupů stanulo před takovým tribunálem. Posledním je arcibiskup z Guam (Oceánie), který podal odvolání, a já jsem se rozhodl, poněvadž to byl značně obtížný případ, že využiji svého privilegia a ujal jsem se tohoto odvolání sám, aniž bych jej ponechal odvolacímu soudu, který koná svoji práci. Zřídil jsem komisi kanonistů, kteří mi pomohou a řekli mi, že zakrátko, nejvýš za měsíc, připraví svoje doporučení, abych mohl vynést rozsudek. Je to komplikovaný případ, ale nikoli obtížný, protože je evidentní. Z hlediska evidencí je jasný. Nemohu však předbíhat, počkám a pak rozhodnu. Říkám, že evidence jsou jasné, protože byly předloženy u prvního soudu. Tento případ je tedy poslední. Nyní probíhá další, uvidíme, jak skončí. Je však jasné, jak jsem to pověděl i Mary: došlo k realizaci ducha a doporučení zmíněného motu proprio. Biskup je souzen tribunálem, který však nemá vždy stejné složení, protože to není možné. Toto nepochopila Mary Collinsová správně, ale až ji uvidím, protože občas do Vatikánu přichází, vysvětlím jí to jasněji. Mám ji rád.“

Třetí otázku položila redaktorka italského deníku Avvenire, Stefanie Falasca, která se zajímala o otázku migrace a konkrétně o loď Diciotti, která nedávno přivezla do Itálie několik desítek migrantů, přestože italská vláda uzavřela přístavy pro ilegální přepravu migrantů. „Zasadil jste se o to Vy? A co si myslíte o názoru, že Evropa je vydírána na úkor těchto lidí?“ – tázala se.

Migrace

Papež: „Přijetí migrantů je věc stará jako Bible. V Deuteronomiu, v Božích přikázáních se mluví o přijetí migranta, cizince. Je to stará věc, vlastní duchu zjevení i křesťanskému duchu. Je to morální princip. Já jsem o tom mluvil, a potom jsem viděl, že musím vysvětlovat trochu více, protože přijímat se nemá »pod širé nebe«, nýbrž rozumně. Týká se to celé Evropy. Kdy jsem si všimnul toho, že je třeba zaujmout rozumný postoj? Když došlo k atentátu v Zaventem (22.3. 2016 – pozn. překl). Mladíci, ozbrojenci, kteří spáchali atentát v Zaventem, byli Belgičané, avšak potomci neintegrovaných, ghettizovaných emigrantů. To znamená, že v zemi byli přijati, ale ponecháni napospas a vytvořili ghetto. Nebyli integrováni. Proto zdůrazňuji, že je důležitá integrace. Potom jsem to připomněl, když jsem byl ve Švédsku – Franca (Giansoldati – pozn.překl.) ve svém článku poukázala na to, že jsem tuto myšlenku rozvedl. Když jsem mluvil o integraci, věděl jsem, že během diktatury v Argentině v letech 1976-1983 utekli mnozí argentinci a uruguayjci do Švédska. Vláda se jich ujala, naučila jazyku a dala jim práci, integrovala. A to do té míry, což je zajímavé, že když jsem byl v Lundu, loučila se na letišti se mnou paní ministryně, která byla dcerou Švédky a Afričana. Ten se však integroval natolik, že se jeho dcera v té zemi stala ministryní. Švédsko je  vzorné. Nyní však začalo mít těžkosti. Ne proto, že by chyběla dobrá vůle, ale proto, že postrádalo  možnost integrovat. To bylo důvodem, proč Švédsko muselo trochu přibrzdit. Učinilo krok integrace. Mluvil jsem mezi vámi zde na tiskové konferenci o ctnosti moudrosti, která je vlastní tomu, kdo vládne. A mluvil jsem o moudrosti a možnostech zemí integrovat. Bude lepší když země, která může přijímat, ale nemůže integrovat, raději přijímat nebude. To je otázka moudrosti. Myslím, že je to bolavé místo dnešního dialogu v Evropské Unii. Je třeba dále o tom mluvit, a nějaká řešení se najdou.
Co se stalo s lodí »Diciotti«? Nezasahoval jsem do toho. Přičinil se o to u ministra vnitra otec Aldo, dobrý kněz, který patří k Dílu dona Oreste Benziho, jehož Italové dobře znají a který se věnoval např. osvobozování vykořisťovaných prostitutek. Do věci se vložila také Italská biskupská konference, kardinál Bassetti, který byl tady, ale telefonicky to řídil odtud, a jeden z podsekretářů otec Maffesis, který to dohodnul s ministrem. A myslím, že se zapojila Albánie, která přijala určitý počet migrantů, Irsko a Černá Hora, myslím, nejsem si jistý. Další migranty přijala biskupská konference, nevím, zda za pomoci Vatikánu či ne... nevím, jak to bylo dohodnuto. Půjdou do Rocca di Papa (Mondo migliore), kde budou přijati. Myslím, že je jich stovka. A tam se budou učit jazyk a začnou se integrovat. Měl jsem jednu povzbuzující zkušenost, když jsem byl na univerzitě Roma Tre, kde byli studenti, kteří mi kladli otázky. Viděl jsem tam jednu studentku, která mi byla povědomá. Byla to jedna z těch třinácti, kteří přijeli se mnou z ostrova Lesbos. Dívka byla na univerzitě. Proč? Protože San Egidio ji hned zařídilo studia na univerzitě. A je integrována na univerzitní rovině. Tak se pracuje s migranty. Otevřenost srdce pro všechny, strpení, potom integrace jako podmínka k přijetí a pak moudrost vlád.
Viděl jsem jedno tajně natočené video o tom, co se děje těm, kteří jsou posláni zpět, a dostanou se do zpět k pašerákům. Mužům dělají hrozné věci. Ženy a děti prodají a muže týrají. Někdo, nějaký špión tam dokázal natočit na video, které jsem pak předal svým podsekretářům pro migraci. Proto je třeba se dobře, dobře rozmyslet, než poslat někoho zpět.
A potom poslední věc: Existují také migranti, kteří přicházejí, ale jsou oklamáni. Dají jim všechny doklady, a potom se ocitnou v zotročení na ulici pod hrozbami kuplířů.“

Čtvrtou otázku položila redaktorka americké televize CBS, Anna Matranga. Zajímala se o nedávno (25.8.) zveřejněný dokument arcibiskupa Carla Maria Vigano, emeritního vatikánského diplomata, který podrobně a obsáhle mluví o církevní homosexuální lobby ve Spojených státech a ve Vatikánu. Tento bývalý apoštolský nuncius v USA totiž obviňuje úřadujícího papeže ze selhání v postoji ke skandálnímu jednání bývalého kardinála a suspendovaného arcibiskupa McCarricka. Zeptala se, zda skutečnosti, o kterých mluví arcibiskup Vigano, jsou pravdivé.

Komunikát arcibiskupa Vigano vyzývající papeže k odstoupení

Papež: „Odpovím, ale raději bych dříve mluvil o cestě a pak o dalších tématech. Už jsem se dost zapovídal u předchozí otázky, ale odpovím. Četl jsem tento komunikát dnes ráno. Četl jsem to a upřímně říkám vám a všem, kdo se o to zajímají, aby si to pozorně přečetli. A potom si udělejte svůj úsudek. Já o tom neřeknu jediné slovo. Myslím, že ten komunikát mluví sám za sebe, a vy máte dostatečnou novinářskou schopnost vyvozovat závěry. Je to akt důvěry. Až uplyne nějaký čas, a vy dojdete k nějakým závěrům, možná o tom promluvím. Chtěl bych ale, abyste na tom se svojí profesionální zralostí pracovali. Budete z toho mít opravdu prospěch. Tolik.“

Novinářka Anna Matranga pak zmínila Mary Collins, která byla na sobotním setkání mezi oběťmi zneužití  s papežem a která sdělila, že tam byla řeč také o bývalém kardinálovi McCarrickovi. „Kdy jste poprvé slyšel o sexuálních deliktech McCarricka?“ – ptala se.

Papež: „To je součást zmíněného komunikátu o McCarrickovi. Studujte a potom vám řeknu. Poněvadž jsem ho včera ještě neměl přečtený, dovolil jsem si promluvit otevřeně s Mary Collins a s celou skupinkou, s nimiž jsem byl půl druhé hodiny. Bylo to těžké, ale myslím, že nutné, abych  vyslechl těchto osm lidí. Z tohoto setkání vyšel návrh, který jsem přijal a který mi pomohli realizovat, totiž ona prosba o odpuštění za konkrétní věci při nedělní mši. Například ta poslední prosba se týkala něčeho, o čem jsem nikdy neslyšel, že totiž matky, kterým se říkalo pradleny, což byly neprovdané těhotné ženy, žily v hospicech či školách – nevím, jak se to jmenovalo – avšak pod vedením řeholnic. A děti šly potom do adopce. A dva takoví potomci, kteří se snažili později najít svoje matky, byli v té skupince. Nevěděli, zda jejich matky žijí. Bylo jim řečeno, že je smrtelný hřích hledat tyto matky; podobně i matkám, které hledaly tyto svoje děti, bylo řečeno, že je to smrtelný hřích. Proto jsem úkon kajícnosti při nedělní mši končil zmínkou o tom, že nejde o smrtelný hřích, nýbrž o čtvrté přikázání. O tomto mi dosud nebylo nic známo. Bylo to bolestné, ale také útěšné, protože jsem mohl trochu pomoci tyto věci objasnit. A na váš komentář k onomu [výše zmíněnému] dokumentu si rád počkám.“

Pátou otázku položila redaktorka deníku Le Mond, Cecile Chambraud. Zajímalo ji, zda papež považuje za adekvátní nedávnou inicitiavu jistého francouzského kněze, který veřejně obvinil z vážných deliktů a vyzval k odstoupení lyonského kardinála Philippe Barbarina.

Takzvaná kauza Romanones, o kněžích z Granady, falešně nařčených z pedofilie

Papež: „Existují-li podezření či důkazy nebo polodůkazy, nevidím nic zlého v tom, když se věc vyšetří. Vždycky je však třeba zachovat základní právní princip: nemo malis nisi probetur. Bez důkazu není viny. Často existuje pokušení nejenom vyšetřovat, ale také publikovat, že se vyšetřuje a že vina existuje. Tak si počínají některá média – vaše ne – a vytvářejí dojem viny. Řeknu vám o něčem, co se stalo před nedávnem a co může být ku pomoci. Záleží mi na tom, jak se postupuje a jak mohou média pomáhat. Přibližně před třemi roky se v Granadě vynořil problém s takzvanými pedofilními kněžími. Skupinka sedmi či deseti kněží byla obviněna ze zneužívání nezletilých, pořádání orgií apod. Toto obvinění jsem dostal přímo já. Byl to dopis jednoho 23letého mladíka, který tvrdil, že byl zneužit, a podal jména a podrobnosti. Mladík pracoval v jedné prestižní řádové koleji v Granadě. Dopis byl dokonalý. Tázal se mne, jak má podat oznámení. Řekl jsem mu, ať jde za arcibiskupem, který bude vědět, co dělat. Arcibiskup udělal všechno, co měl udělat, a záležitost dostaly úřady činné v trestním řízení. Začaly oba procesy [církevní a občanský]. Místní média o tom začala mluvit a mluvila a mluvila. Po třech dnech se objevily ve farnosti nápisy »kněží jsou pedofilové« apod. Rozšířilo se povědomí, že tito kněží jsou zločinci. Sedm jich bylo vyslechnuto, a nenašlo se nic. U třech vyšetřování pokračovalo a dva z nich se ocitli na pět dní ve vězení. Jeden otec Roman, který byl farářem, byl vězněn sedm dní. Po téměř tři roky byli vystaveni zášti a útokům všeho lidu. Byli považováni za zločince a nemohli vycházet ven. Podstoupili ponižování  před soudem, aby se obvinění, která si zde nedovolím opakovat, prokázala. Téměř po třech letech je soud všechny prohlásil za nevinné a toho, který je obvinil, za viníka. Zjistilo se, že si vše vymyslel, ale byl natolik inteligentní a pracoval v prestižní katolické instituci, takže působil dojmem, že mluví pravdu. Byl odsouzen on a musel zaplatit soudní výlohy. A nevinní muži byl odsouzeni místními médii dříve než byla zjednána spravedlnost. Proto je vaše práce velice delikátní. Musíte věci sledovat, mluvit o nich, ale vždycky předpokládat nevinu před zákonem. Existuje rozdíl mezi informátorem, který o případu informuje, ale neukvapuje se v soudu, a vyšetřovatelem, který jako Sherlock Holmes předpokládá vinu. Vyšetřovací technika Hercule Poirota spočívala v tom, že všechny pokládal za viníky. Taková je vyšetřovatelská profese. Všichni se mohou dopustit zločinu. Tyto dva postupy se však zcela liší. Ti kdo informují, se musí vždycky držet předpokladu neviny. Mohou vyjádřit svůj úžas, ale i pochyby, avšak neodsuzovat. Tento případ, který se stal v Granadě, je pro mne příklad, který je užitečný pro nás všechny a v naší prosfesi.“

Greg Burke: V první části otázky byla řeč ještě o tom, co může dělat Boží lid.

O tendenci zastírat sexuální delikt

Papež: „Ano, ano. Když se něco vidí, je třeba o tom hned mluvit. Řeknu ještě jednu věc, která je poněkud nepěkná. Někdy jsou to samotní rodiče, kteří zastírají delikt nějakého kněze. Občas. Ukazují to úsudky typu: »To není možné!« Nevěří anebo jsou přesvědčeni, že to není pravda, a chlapec či dívka jsou ponecháni tak. Já mám metodu přijímat každý týden jednu či dvě takové osoby, ale není v tom matematika. Přijal jsem jednu paní, která před 40 roky trpěla tímto zamlčováním, protože rodiče jí neuvěřili, že byla v osmi letech zneužita. Je pravda, že o něčem takovém si matka myslí, že by bylo lépe, aby se to nestalo. Považuje to za fantazii. Je třeba mluvit se správnými lidmi. Mluvit s těmi, kteří mohou věc alespoň předběžně posoudit. Mluvit s biskupem či s farářem. To je první, co může dělat Boží lid. Nelze to zastírat. Jeden psychiatr mi před časem říkal – ale nechci se tím nějak dotknout žen – že mateřství u žen působí, že jsou více nakloněny tyto věci zastírat než muži. Nevím, zda je to pravda či ne. Chci jen říci, že je třeba o věcech mluvit.“

V šesté otázce se Javier Romero ze španělské redakce televizní agentury Rome Reports vrátil k událostem spojeným s návštěvou Irska. Připomněl projev předsedy vlády, ve kterém se Leo Varadkar hrdě hlásil k novému modelu rodiny, jinému než jaký tradičně obhajuje církev, totiž k homosexuálnímu manželství. Jak se má katolická rodina zachovat, když některý z jejích členů zadeklaruje homosexuální orientaci? A co byste poradil otci, jehož syn prohlásí, že chce žít se svým partnerem? – zajímalo španělského novináře. Žádal také o papežovu reakci na další z novinek, ke které premiér odkazoval v části projevu věnovaném „novému Irsku”, na liberalizaci potratového zákona.

Jak by se měli rodiče chovat k potomkovi, který zadeklaruje homosexualitu

Papež: „Začnu od druhého bodu – a děkuji za otázku, protože jde o problematiky, které spolu souvisejí. Jak víte, o potratu se říká, že nejde o náboženský problém. Nejsme proti potratu z náboženských důvodů. Je to problém lidský a je třeba zabývat se jím z antropologického hlediska. Začínáme-li s posuzováním otázky potratu z náboženských hledisek, přeskakujeme myšlení. Je to problém, který má studovat antropologie. Stejně tak je antropologického rázu otázka, zda je etické eliminovat živou bytost, aby se vyřešil nějaký problém. Ale to už je diskuse. Chtěl bych pouze zdůraznit, že nikdy nedovolím, aby diskuse o problematice potratu začínala od náboženských hledisek. Jde o antropologický a lidský problém. To je můj názor.

Za druhé: homosexuálové a lidé s homosexuálními tendencemi vždycky existovali. Sociologové tvrdí – nevím, zda je to pravda – že v dobách epochálních změn některé sociální a etické jevy nabývají na síle. Podle mínění některých sociologů, tento jev mezi ně patří. Tvoje otázka zní jasně: co bych řekl otci, který vidí, že jeho syn nebo dcera mají tuto tendenci. Na prvním místě bych řekl, ať se modlí. Modli se! Neodsuzuj, veď rozhovor, snaž se pochopit, dávat svému synu nebo své dceři prostor, aby se mohli vyjádřit. Záleží také na tom, v jakém věku se tento neklid v dítěti projeví. To je důležité. Něco jiného je, když se projevuje v dítěti, protože tehdy máme k dispozici mnoho prostředků, jak za pomoci psychiatrie poznat, jak se věci mají, a něco jiného je, když se projeví ve dvaceti letech nebo později. Nikdy bych však nedoporučoval mlčení. Pokud se syn nebo dcera s homosexuální tendencí ignoruje, jde o nedostatek otcovství nebo mateřství. Ty jsi můj syn, ty jsi moje dcera, takový, jaký jsi; já jsem tvůj otec, tvá matka – tak tedy mluvme. A pokud se vám to, otcové a matky, nedaří, požádejte o pomoc. Důležité ovšem je vždy vést dialog! Syn nebo dcera mají totiž právo na rodinu a tu mají jen jednu. Nevyhánějte ho z rodiny. Je to vážný problém, avšak je součástí otcovství a mateřství. Děkuji za otázku.“

O Irech a Irsku

Na závěr připojil papež ještě několik slov o zemi, kterou právě navštívil:

Papež: „Na závěr bych chtěl říci jednu věc pro Iry, kteří jsou přítomni: potkal jsem v Irsku mnoho víry. Je pravda, že irský národ velmi utrpěl kvůli skandálům. Přesto v Irsku víra je a je silná. Irský národ dokáže rozlišovat. Ocituji, co jsem dnes slyšel od jednoho preláta: »Irský národ dokáže rozlišovat mezi pravdou a polopravdou. Má tuto schopnost v sobě.« Je sice uprostřed procesu zpracovávání a uzdravování z tohoto skandálu; je pravda, že se někteří otevírají postojům, které je - jak se zdá - vzdalují víře. V irském národě je však víra hluboce zakořeněna. Chtěl bych to říci, protože jsem to viděl, cítil a v průběhu těchto dnů jsem se o tom informoval.
Mnohokrát děkuji za vaši práci. A modlete se, prosím, za mne.“

Přeložili Milan Glaser a Johana Bronková

28. srpna 2018, 09:08