Beta verze

Cerca

Vatican News
Pope Francis' Angelus prayer Papež při nedělním Anděl Páně 1. července 2018  (ANSA)

Fyzická smrt je před Pánem jako pouhý spánek

Promluva papeže před mariánskou modlitbou Anděl Páně.

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Evangelium této neděle (srov. Mk 5,21-43) referuje o dvou divech, které učinil Ježíš, a líčí je téměř jako triumfální pochod k životu.

Nejprve evangelista zmiňuje jednoho z představených synagogy, jménem Jairos, který přichází k Ježíši a snažně jej prosí, aby přišel k němu domů, protože umírá jeho dvanáctiletá dcera. Ježíš souhlasí a jde s ním, ale cestou přijde zpráva, že dívka umřela. Můžeme si představit reakci onoho tatínka. Ježíš mu však říká: »Neboj se, jen věř!« (v. 36). Když přišli do Jairova domu, Ježíš vykázal plačící lidi ven – byly tam rozrušené ženy, které naříkaly – a vstupuje do světnice jenom s rodiči a třemi učedníky, obrátí se k zemřelé a řekne: »Děvče, říkám ti vstaň« (v. 41). A děvče vstane jako by se probudila z hlubokého spánku (srov. 42).

V rámci popisu tohoto zázraku, podává Marek ještě druhý, totiž uzdravení ženy, která trpěla krvotokem a uzdravila se dotykem Ježíšových šatů (v.27). Zde zaráží, že víra této ženy přitahuje – chce se mi říci „krade“ – spásnou božskou moc Krista, který »poznal, že z něho vyšla«, a chtěl se dovědět, kdo se jej dotkl. A když tato žena s nemalým zahanbením předstoupí a všechno vyzná, On jí praví: »Dcero, tvá víra tě zachránila« (v.34).

Tyto dva příběhy jsou propojeny a soustředěny na jediné: víru; a ukazují Ježíše jako pramen života, jako Toho, který navrací život tomu, kdo v Něho plně důvěřuje. Dva protagonisté, tedy otec dívky a nemocná žena, nepatří mezi Ježíšovy učedníky a přesto jsou vyslyšeni pro svoji víru. Mají víru v onoho člověka. Chápeme odtud, že na Pánovu cestu jsou přijati všichni, nikdo se nemá považovat za vetřelce, nepatřičného či bezprávného. Pro přístup k Ježíšovu srdci je zapotřebí pouze jedna náležitost: vnímat potřebu uzdravení a svěřit se Mu. Zeptám se vás: cítí každý z vás potřebu být uzdraven? Z něčeho, z nějakého hříchu, nějakého problému? A pokud ano, máte víru v Ježíše? To jsou tedy dvě náležitosti, abychom byli uzdraveni a měli přístup k Jeho srdci: cítit potřebu po uzdravení a svěřit se Mu. Ježíš jde hledat lidi do zástupu a odnímá jim anonymitu, vysvobozuje ze strachu před životem a před smělostí. Činí tak pohledem a slovem, jimiž je znovu - po mnoha utrpeních a pokořeních - uvádí na cestu. I my jsme povoláni naučit se a napodobit tato slova, jež osvobozují, a tyto pohledy, které vracejí chuť k životu těm, kdo ji nemají.

V tomto evangeliu se prolínají témata víry a nového života, jež přišel Ježíš nabídnout všem. Když vstoupil do domu, kde ležela mrtvá dívka, vykázal ven ty, kdo byli rozrušeni a naříkali (srov. v.40), a říká: »Dítě neumřelo, jenom spí« (v. 39). Ježíš je Pán a fyzická smrt je před Ním jako pouhý spánek, není důvod si zoufat. Strach je třeba mít z jiné smrti, totiž ze zatvrzelosti srdce ve zlu! Před tou je třeba mít strach! Když cítíme, že máme srdce zatvrzelé, zatvrzující se - a dovolím si říci – mumifikované srdce, máme mít strach. Je to smrt srdce. Ale i hřích, i mumifikované srdce nemá u Ježíše poslední slovo, protože nám přinesl nekonečné Otcovo milosrdenství. A třebaže jsme padli dolů, Jeho vlídný a mocný hlas nás dostihuje: »Říkám ti vstaň!«. Je krásné slyšet tato Ježíšova slova určená každému z nás: »Říkám ti vstaň! Jdi. Vstaň, odvahu, vstaň«. Ježíš vrací život dívce i nemocné ženě, život i víru oběma.

Prosme Pannu Marii, aby nás provázela na cestě víry a konkrétní lásky zejména vůči těm, kdo jsou v nouzi. Prosme o její mateřskou přímluvu za naše bratry, kteří trpí na těle i na duchu.

 

Přeložil Milan Glaser

01. července 2018, 19:49