Hledejte

Vatican News
mm mm 

Všichni máme jediného Pastýře: Ježíše

O jednotě církve pod jediným Pastýřem, který přišel pro všechny – kázal Petrův nástupce při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Liturgii z pondělí po čtvrté neděli velikonoční uvedl papež mešní intencí, věnovanou rodinám.

Modleme se dnes za rodiny. V době této karantény se rodina, zavřená doma, snaží dělat spoustu nových věcí, být kreativní s dětmi a se všemi, aby se rozvíjela. Je tu někdy také problém domácího násilí. Modleme se za rodiny, aby během této karantény kreativně a trpělivě rostly v pokojném soužití.

V homilii papež komentoval dnešní evangelium (Jan 10,11-18), které je pokračováním podobenství  o dobrém pastýři, čtené tuto neděli. Ježíš mluví o ovcích z jiného ovčince, které také musí přivést, aby bylo jen jedno stádce. Výchozí podnět si však Petrův nástupce vzal z prvního čtení ze Skutků apoštolů (Sk 11,1-18).

„Když Petr přišel do Jeruzaléma, věřící mu dělali výčitky. Vytýkali mu, že vstoupil do domu k neobřezaným lidem a jedl s nimi, tedy s pohany. To se nesmělo. Byl to hřích. Zákon to nedovoloval. Avšak Petr to učinil, protože jej k tomu přiměl Duch. V církvi – a v prvotní církvi hodně, protože věc nebyla jasná – byla tato mentalita: „my jsme správní, ti druzí jsou hříšníci“.  Rozdělení na „my“ a ty „druhé“. „My máme k Bohu správný postoj. Avšak existují jiní, kteří už jsou odsouzeni.“ Je to nemoc církve. Nemoc rodící se z ideologií nebo náboženského stranictví. Vzpomeňme, že v Ježíšově době, byly alespoň čtyři náboženské proudy: farizeové, saduceové, zelóti a eséni. Každý rozvíjel svoje pojetí Zákona. A toto pojímání není zákonné; je to světský způsob smýšlení a vnímání, interpretující Zákon. Rovněž Ježíšovi bylo vytýkáno, že vešel do domu celníků - což byli podle nich hříšníci – a jedl s nimi, neboť čistota Zákona nepřipouštěla, aby jedl s hříšníky. A neumýval si ruce před obědem. Tato výtka působí rozdělení, což je důležité. To bych chtěl zdůraznit.

Jsou ideje, postoje, které rozdělují, takže je potom rozdělení důležitejší než jednota, představa je důležitější než Duch svatý, který nás vede. Jeden emeritní kardinál, který žije ve Vatikánu, vynikající pastýř, věřícím říkával: „Církev je jako řeka. Někteří jsou víc na této straně, druzí na tamté, ale důležité je, že jsou všichni v řece.“ Toto je jednota církve. Nikdo není mimo, všichni uvnitř. Pokud jde o zvláštnosti, tak ty nerozdělují. Nejsou to ideologie. Jsou přípustné. Proč je církev tak široká? Protože Pán to tak chce.

Pán nám v evangeliu říká: »Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř« (Jan 10, 16). Pán říká, že má ovce všude a je pastýřem všech. Je důležité, že všichni jsou v Ježíši. Pomysleme na svatební hostinu, kam pozvaní nechtěli přijít. Jeden koupil pole, druhý se oženil... každý podal důvod, proč nejde. A král se rozhořčil a řekl: »Jděte na rozcestí a pozvěte všechny« (srov. Mt 22,10). Všechny, velké i malé, bohaté i chudé, dobré i zlé. „Všichni“ jsou tak trochu v představě Pána, který přišel pro všechny a zemřel pro všechny. „A zemřel také pro onoho nešťastníka, který mi znemožnil život?“ – Zemřel i pro něho. - „I pro toho lotra?“ – Zemřel i pro něho, pro všechny. Také pro lidi, kteří v něho nevěří nebo jsou z jiných náboženství. Zemřel pro všechny. Neznamená to, že je zapotřebí nějakého přetahování, proselytismu. On však zemřel pro všechny, ospravedlnil všechny.

Tady v Římě byla jedna paní, vynikající žena, profesorka, která když byla v úzkých mezi různými proudy, říkala: „Kristus přece přišel pro všechny. Pokračujme.“ Toto je konstruktivnost. Máme jednoho Vykupitele, jediný celek: Kristus zemřel pro všechny. Je tu však pokušení. Také Pavel jej zakusil: „Já jsem Pavlův, já Apolův, já patřím k tomu či onomu...“ Pomysleme na sebe před padesáti lety po koncilu, na rozdělení, jež utrpěla církev. „Já jsem na této straně. Já myslím tak, ty onak.“ Ano, je možné tak smýšlet, ale v jednotě církve pod Pastýřem Ježíšem.

Dvě věci. Výtka apoštolů Petrovi, protože vešel do pohanského domu, a Ježíšova slova: „Jsem pastýřem všech.“ Já jsem pastýřem všech. »Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce.« Je to modlitba za jednotu všech lidí, protože všichni, muži a ženy, všichni máme jediného Pastýře: Ježíše.

Kéž nás Pán zbaví oné psychologie rozdělování a dělení a pomůže nám vidět velikost Ježíšovu, že totiž v Něm jsme všichni bratři a On je Pastýřem všech. Ať nás dnes celý den provází slovo: „všichni“.

Kázal papež v kapli Domu sv. Marty při bohoslužbě zakončené adorací vystavené Nejsvětější svátosti a duchovním přijímáním věřících, sledujících její přímý přenos.

4. května 2020, 12:15
Čtěte více >