Hledejte

Vatican News
Kaple Domu svaté Marty Kaple Domu svaté Marty 

O duchovním a domáckém mafiánství

Při dnešní ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty se Petrův nástupce modlil za pracovníky v médiích, aby svou leckdy rizikovou prací prokazovali službu pravdě. Právě takto ve světě působí Ježíš, který ustavičně vrhá světlo na vezdejší dění, a tak osvětluje svobodu a pravdu, podotkl papež v homilii.

V úvodu streamované ranní mše papež František jako obvykle přiblížil její úmysl:

„Modleme se dnes za muže a ženy, kteří pracují ve sdělovacích prostředcích. V tomto pandemickém čase hodně riskují a mají mnoho práce. Kéž jim Pán pomáhá v této přenosové práci, která má neustále šířit pravdu.“

Kázání se odvíjelo od dnešního evangelia (Jan 12,44-50), v němž Ježíš představuje sám sebe jako světlo a vyjevuje svůj vztah k Otci:

„Tento úryvek z Janova evangelia ukazuje důvěrnost panující mezi Ježíšem a Otcem. Ježíš konal to, co mu Otec přikázal. Proto praví: » Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v toho, který mě poslal. « A poté upřeňuje své poslání: » Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě.« Mluví o sobě jako o světlu. Ježíšovým posláním je osvětlovat, je světlem. Sám o sobě prohlásil: »Já jsem světlo světa« (Jan 8,12). Prorok Izaiáš toto světlo předpověděl: »Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo« (Mt 4,16; srov. Iz 9,1). Hovoří se zde o příslibu světla, které osvítí všechen lid, a jehož nositeli se mají stát rovněž apoštolové. Pavel vyprávěl králi Agrippovi o tom, jak byl vyvolen, aby přinášel světlo, které nepatří jemu, nýbrž jinému (srov. Sk 26,18). Ježíš přichází na svět jako světlo a toto Ježíšovo světlo mají apoštolové vnášet do temnot, osvěcovat svět.

Potíž je v tom, že Ježíšovo světlo se střetlo s odmítnutím, a to již v samém počátku. Jan zcela jasně říká: »Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Milovali více temnoty než světlo.« (srov. Jan 1,9-11). Uvykli temnotám a žili v nich, nedokázali a nemohli přijmout světlo, protože otročili tmě. Ježíš proto ustavičně zápasí o to, aby osvěcoval, vnášel světlo, které objasňuje pravou podstatu věcí, odkrývá svobodu i pravdu a vyznačuje cestu, po níž máme v tomto světle jít.

Pavel zakusil tento přechod z temnoty do světla, když ho Pán zastavil na cestě do Damašku. Ztratil zrak, oslepilo jej Pánovo světlo, prozřel teprve po několika dnech a dal se pokřtít (srov. Sk 9,1-19). Prožil přechod z temnoty, v níž žil, do světla. Tentýž, jaký se uskutečnil v nás při svátostném přijetí křtu: proto se křest v prvních stoletích nazýval »osvícením«  (sv. Justin, Apologie, 1,61,12), protože poskytoval světlo, umožňoval vstoupit. Z toho důvodu při křestním obřadu předáváme rodičům zažehnutou svíci, aby na dítě dopadlo světlo, které přináší Ježíš.

Avšak lid a vlastní národ Ježíše odmítl. Natolik uvykl temnotám, že jej světlo oslňovalo, nešel za ním. Totéž drama působí náš hřích, který nás zaslepuje, až nesneseme světlo kvůli nemocnému zraku. V Matoušově evangeliu to Ježíš jasně vyslovil: »Je-li však tvé oko nemocné, celé tvé tělo bude temné. Jestliže tedy vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota!« (Mt 6,23). Temnota...Konverze znamená přechod z temnoty do světla. Kvůli čemu však onemocní oči, zrak víry? Co je sráží k zemi, zaslepuje? Neřesti, světský duch, pýcha. Tato trojice – neřesti, pýcha a světský duch – tě přivádí do spolku s druhými, aby ses v temnotě bezpečně zahnízdil. Často se mluví o mafiích: tady jsou! Existují totiž »duchovní« a »domácí« mafie, neustálé vyhledávání společníků, kteří se navzájem kryjí a setrvávají v temnotě. Není jednoduché žít ve světle, které odhaluje mnoho špatností v našem nitru, jež bychom raději neviděli – neřesti, hříchy...Přemýšlejme o nich a o své pýše, zesvětštění. To vše nás zaslepuje a oddaluje od Ježíšova světla. V tomto přemýšlení ovšem nenarazíme na dělící zeď, nýbrž na východisko. Ježíš, který sám sebe představuje jako světlo, »nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil.« Ježíš, Světlo, nás povzbuzuje: »Neměj strach, dej se osvítit, ukaž se s tím vším, co nosíš v nitru, protože dál už tě povedu já. Neodsoudím tě, spasím tě«. Pán nás zachraňuje z temnot, které máme v nitru, z temnot každodenního sociálního, politického, národního i mezinárodního života…z hustých temnot, které zde vládnou. Pán z nich vyvádí, ale předtím žádá o odvahu, abychom tyto temnoty prohlédli a dali vstoupit spásonosnému světlu. Nemějme z Pána strach: je velmi dobrý, mírný, blízký. Přišel nás zachránit. Nebojme se Ježíšova světla”.

Kázal dnes papež František v Domě svaté Marty při ranní bohoslužbě, kterou opětovně zakončila adorace s eucharistickým požehnáním.  

(jag)

6. května 2020, 12:31
Čtěte více >