Hledejte

Vatican News
ff ff 

Vracet se k počátečnímu setkání s Pánem

„Neustále jsme pokoušeni odchylovat se od svého povolání, hledat jiné hermeneutiky, a proto je třeba stále si připomínat ono prvotní setkání s Ježíšem, kdy nám ukázal cestu“ – kázal dnes papež František při ranní eucharistii.

Bohoslužbu přenášenou z kaple Domu sv. Marty uvedl touto intencí:

Modleme se dnes za umělce, kteří mají velkou schopnost kreativity a krásou nám ukazují cestu, kterou se ubírat. Kéž nám všem daruje Pán v této chvíli milost tvořivosti.“

V homilii komentoval papež dnešní evangelium (Jan  6,22-29), které popisuje reakci lidu po zázračném rozmnožení chleba u Tiberiadského jezera. Zástup chtěl tehdy prohlásit Ježíše za světského vladaře.

Lidé, kteří po celý den naslouchali Ježíši, dostalo se jim milosti rozmnožených chlebů a viděli Ježíšovu moc, chtěli Jej provolat králem. Nejprve šli za Ježíšem, aby poslouchali, co říká, a také prosili za uzdravení nemocných. Zůstali celý den a naslouchali Ježíši, aniž by se nudili nebo unavili. Byli tam šťastní. Když jim však Ježíš dal najíst, což nečekali, pomysleli si: „Tohle by byl dobrý vládce pro nás! A zajisté nás dokáže vysvobodit z moci Římanů a dát naši zemi rozkvět.“ A nadchnuli se, že z Něj učiní krále. Jejich úmysl se změnil potom, co uviděli, a řekli si: „Vskutku. Kdo činí takový zázrak, kterým dává najíst lidu, může být dobrým vládcem.“ V té chvíli však zapomněli na nadšení, které vyvolávala Ježíšova slova v jejich srdci.

Ježíš se vzdálil, odešel, aby se modlil. Lidé tam zůstali, a druhý den hledali Ježíše. Mysleli, že tam musí být, protože »si všimli, že tam byl jenom jediný člun a že Ježíš zároveň se svými učedníky na loď nevstoupil«. Nevěděli, že Ježíš dostihl učedníky chůzí po vodě. Rozhodli se tedy jít na druhou stranu Tiberiadského jezera a hledali Ježíše. Když Jej spatřili, přišla jim na mysl nejprve otázka: »Mistře, kdy jsi sem přijel?«. Jako by říkali: „Nerozumíme tomu. To je divné.“

A Ježíš je vrací k tomu první pocitu, který zaznamenali ještě před rozmnožením chlebů, kdy naslouchali Božímu slovu: »Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení – ta počáteční znamení, slova a uzdravení -  ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů«. Ježíš jim odhaluje jejich úmysly a říká: „Změnili jste se.“ A oni se obhajují: „Ne, Pane, ne...“ Byli pokorní, a Ježíš pokračuje: »Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí«. A oni se v dobré vůli ptají: »Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?«. - »Věřit v Syna Božího« (srov. Jan 6, 28-29). Toto je případ, kdy Ježíš koriguje stanovisko lidu, zástupu, protože se v půli cesty poněkud vzdálil od počátečního momentu, od prvotní duchovní útěchy a vydal se nesprávnou cestou, která je světská, nikoli evangelní.

To vede k zamyšlení nad tím, že v životě často začínáme následováním Ježíše, evangelními hodnotami, ale v půli cesty nás napadne něco jiného, spatříme jiný signál, vzdalujeme se a přizpůsobujeme se něčemu časnému, materiálnímu, mondénnímu, a možná zapomínáme na svoje prvotní nadšení, které jsme vnímali, když jsme naslouchali Ježíši. Pán vždycky vrací k tomuto  prvnímu setkání, k prvnímu momentu, kdy na nás pohlédl, oslovil nás a vzbudil v nás touhu následovat Jej. Toto je milost, o kterou máme prosit Pána, protože v životě jsme stále pokoušeni  vzdálit se, když zahlédneme něco jiného. „To bude dobré, to je dobrá myšlenka...“ Vzdalujeme se. [Prosit o] milost vracet se neustále k počátečnímu povolání, k prvnímu momentu: nezapomínat, nezapomínat na svoji historii, kdy na mne Ježíš s láskou pohlédl a řekl mi: „Toto je tvoje cesta“; kdy mne prostřednictvím mnohých lidí umožnil pochopit cestu evangelia, narozdíl od těch jiných cest, poněkud světských, jež mají jiné hodnoty. Vracet se k prvotnímu setkání.

Vždycky mne oslovovalo to, co Ježíš mezi jiným řekl onoho velikonočního rána: »Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí« (Mt 28,10). Galilea byla místem prvního setkání. Tam se s Ježíšem poprvé viděli. Každý z nás má v sobě svoji „Galileu“, svůj moment, ve kterém se Ježíš přiblížil a řekl nám: „Pojď“. V životě se stává to, co se stalo těmto lidem. Byli dobří, protože hned odpověděli: „Co máme dělat?“. Ihned uposlechli. Stává se, že se vzdalujeme a hledáme jiné hodnoty, jiné hermeneutiky, jiné věci, a ztrácíme svěžest prvního povolání. Autor listu Židům odkazuje právě k tomu, když praví: »Vzpomeňte si« (Žid 10,32). Pamatovat, pamatovat na první setkání, upamatovat se „svoji Galileu“, kdy na mne Pán s láskou pohlédl a řekl mi: Následuj mne.“

Končil papež František dnešní kázání při ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty. Jako obvykle byl v jejím přímém přenosu prostor pro duchovní svaté přijímání věřících, kteří jej sledovali.

 

(mig)

27. dubna 2020, 13:14
Čtěte více >