Hledejte

Vatican News
vv vv  (ANSA)

O chudých, ve kterých je vždycky přítomen Ježíš

„Chudých je mnoho a potkáme je u posledního soudu,“ kázal papež v kapli Domu sv. Marty.

Liturgie z pondělí Svatého týdna byla přenášena televizemi i po internetu do celého světa, a římský biskup sloužil eucharistii na následující úmysl:

Myslím na vážný problém, který se vyskytuje v mnoha částech světa. Chtěl bych, abychom se dnes modlili za problém přeplněnosti věznic. Nachází se tam příliš mnoho lidí, a v této pandemie hrozí, že dojde k vážné kalamitě. Modleme se za odpovědné představitele, za ty, kdo v této věci přijímají rozhodnutí, aby nalezli správnou cestu ke kreativnímu řešení tohoto problému.

Papež ve svém kázání komentoval dnešní evangelium (Jan 12,1-11), které podává epizodu z Betánie, kam šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš, aby navštívil Lazara a jeho sestry, Marii a Martu. Maria pomazala Ježíšovy nohy drahocenným olejem z pravého nardu, proti čemuž Jidáš namítal, že by bylo lépe olej prodat a peníze dát chudým. Mariino gesto však Ježíš přijal jako předtuchu svého pohřbu.

Tato pasáž končí poznámkou: »Velekněží rozhodli, že zabijí i Lazara, protože mnoho židů kvůli němu odcházelo a věřilo v Ježíše«. Minule se četly pasáže o pokušení, svádění a mámení, které postupně narůstá, aby se pak rozšířilo a ospravedlňovalo sebe. Potom jde však dál, nezastavuje se. Velekněžím nestačilo zabít Ježíše. Nyní chtějí také Lazarovu smrt, protože byl svědkem života.

Chtěl bych se však pozastavit u jednoho Ježíšova slova. Šest dnů před Paschou – stojíme před branami Umučení – udělala Maria toto kontemplativní gesto. Marta obsluhovala a Maria dala prostor rozjímání. Jidáš myslí na peníze. Mluví o chudých, »ne že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj: spravoval pokladnu a bral z toho, co se do ní dávalo«. Tento příběh o nepoctivém  správci je stále aktuální, vždycky nějací jsou, i na vysoké úrovni. Pomysleme na některé dobročinné či humanitární organizace, které mají množství zaměstnanců a velmi bohatě vybavené budovy, ale chudí nakonec dostanou 40%, protože 60% jde na jejich platy. To je způsob, jak připravit chudé o peníze. Chci se však zastavit u Ježíšovy odpovědi: »Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky«. Chudí jsou. Je jich mnoho. Jsou chudí, které vidíme, ale těch je nejméně. Obrovské množství chudých totiž nevidíme, jsou skrytí. A my je nevidíme, protože jsme součástí mentality lhostejnosti, která je negacionistická a popírá je: „Ne, ne, není jich tolik. Jen občas nějaký případ..“ Realita chudoby je neustále umenšována, ale je obrovská.

Anebo je tu zvyk dívat se na chudé jako na městskou dekoraci, jako na sochy, které je vidět... stařenka, která žádá almužnu a podobně. Jako by to bylo něco normálního. Mít chudé je součást městské dekorace. Velká většina nemajetných je však obětí politické ekonomie, politického finančnictví. Některé nedávné statistiky to shrnují takto: existuje mnoho peněz v nemnohých rukách a obrovský nedostatek u mnohých. Je to nouze mnoha lidí, kteří jsou obětí strukturální nespravedlnosti světové ekonomiky. A je mnoho chudých, kteří se stydí, protože vědí, že nevyjdou do konce měsíce; mnoho chudých ze středních vrstev, kteří ve skrytu chodí na Charitu, kde s s ostychem prosí. Chudých je mnohem více než bohatých, mnohem více. To co říká Ježíš je pravda: »Chudé máte mezi sebou vždycky.« Vidím je však? Všimnu se této reality? Zejména té skryté, tedy těch, kteří se ostýchají říci, že nevyjdou do konce měsíce.

Vzpomínám si, že v Buenos Aires mi řeklli o budově nějaké fabriky, celé roky opuštěné, kde bydlelo asi patnáct rodin, které mezitím přišly. Šel jsem tam. Byly to rodiny s dětmi. Každá z nich obsadila část opuštěné továrny a bydlely tam. A viděl jsem, že v každé rodině měli hezký nábytek, obvyklý ve středních třídách, měly televizi, ale odešli tam, protože nemohli platit nájem. Tito noví chudí musejí opustit byt, protože jej nemohou platit, a jdou tam. Je to nespravedlnost ekonomické či finančnické organizace, která je k tomu nutí. A je jich mnoho; tolik, že je potkáme u [posledního] soudu. První otázka, kterou nám Ježíš položí, bude: „Jak jsi na tom s chudými? Dal jsi jim najíst? Navštívil jsi je ve vězení? V nemocnici? Pomohl jsi vdově, sirotkovi? Já jsem byl totiž v nich.“ A podle toho budeme souzeni. Nebudeme souzeni podle luxusu nebo cest, které jsme podnikli, nebo podle společenského postavení, které máme. Budeme souzeni za svůj vztah vůči nemajetným. Pokud však dnes chudé ignoruji, ponechávám je stranou, věřím, že neexistují, Pán mne bude ignorovat v den soudu. Když Ježíš říká: »Chudé máte mezi sebou vždycky«, znamená to: „Já budu vždycky s vámi v chudých. Tam budu přítomen.“ A to si nepočínám jako komunista. To je jádro evangelia. Podle toho budeme souzeni.

To bylo kázání papeže Františka. Bohoslužba opět končila adorací vystavené Nejsvětější svátostí a modlitbou k duchovnímu svatému přijímání pro věřící sledující její přímý přenos. Potom následoval zpěv hymnu Ave Regina Caelorum:

Záznam mše svaté papeže Františka 6. dubna 2020

Zdráva buď, Královno nebe, andělů sbory ctí tebe. Zdráva buď nebeská bráno, z níž je světu Světlo dáno. Plesej Panno, vyvolená, nade všechny oslavená, zdráva buď Panno přečistá, přimluv se za nás u Krista.

 

(mig)

6. dubna 2020, 12:32
Čtěte více >