Hledejte

Vatican News
ss Mše svatá v kapli Domu sv. Marty 30. dubna 2020. 

Bez svědectví a modlitby neexistuje apoštolské hlásání víry

„Naše svědectví otevírá lidem dveře a naše modlitba otevírá jejich srdce Otci, aby je přitáhnul,“ kázal dnes římský biskup při ranní mši ze čtvrtka po 3. neděli velikonoční v kapli Domu sv. Marty.

Na začátku bohoslužby vybídnul papež k modlitbě za zemřelé na koronavirus, kterých bylo za čtyři měsíce na celém světě 220 tisíc. Připomeňme, že na světě umírá i bez pandemie v průměru 150 tisíc lidí každý den.

Modleme se dnes za ty, kdo zemřeli na pandemii, a zvláště za ty, kdo zemřeli takříkajíc anonymně. Viděli jsme fotografie mnoha hromadných hrobů.

Poznamenal papež patrně v souvislosti s fotografiemi zveřejněnými na webových stránkách jednoho brazilského arcibiskupství (naše zpráva ze 27. dubna ZDE). Pokud jde o Itálii, je třeba říci, že zpočátku se vůbec nepohřbívalo, ale prováděly se bez autopsií a bez pohřbů hromadné kremace.

V homilii papež komentoval dnešní čtení ze Skutků apoštolů (8, 26-40) o obrácení vysokého etiopského hodnostáře po rozmluvě s apoštolem Filipem, ale vyšel přitom z dnešního evangelia (Jan 6, 44-51):

„»Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec«. Ježíš připomíná, že to předpovídali také proroci: »Všichni budou vyučeni od Boha«. Bůh přitahuje k poznání Syna. Jinak Ježíše poznat nelze. Ano, je možné studovat, také Bibli lze studovat. Poznat, jak se narodil, co dělal, to ano, ale poznat Jej zevnitř, poznat tajemství Krista mohou pouze ti, které přitáhne Otec.

To se stalo ministrovi hospodářství etiopské královny. Je zřejmé, že šlo o zbožného muže, který si mezi mnoha svými starostmi udělal čas a přišel se poklonit Bohu. Byl věřící a během zpáteční cesty do vlasti si četl proroka Izaiáše. Pán vzal Filipa, poslal jej na určité místo a řekl mu: »Připoj se k tomu vozu.« Slyšel, že Etiopan čte proroka Izaiáše, a »řekl mu: „A rozumíš tomu, co čteš?“ On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží.“ A požádal Filipa, aby nastoupil a sedl si s ním«. A během cesty, nevím, jak dlouho, ale myslím, že pár hodin, mu Filip vyložil Ježíše, vysvětloval Ježíše.

Právě tento neklid, který pociťoval zmíněný hodnostář při čtení proroka Izaiáše, byl od Otce, který tak přitahoval k Ježíši. Připravoval jej, vedl z Etiopie do Jeruzaléma poklonit se Bohu, a potom touto četbou připravil jeho srdce, aby mu zjevil Ježíše, takže, jakmile spatřil vodu, řekl: »Mohu být pokřtěn?« A uvěřil.

To že nikdo nemůže poznat Ježíše, jestliže ho nepřitáhne Otec, platí i pro náš apoštolát, pro apoštolské poslání nás křesťanů. Myslím také na misie. „Co jdeš dělat do misií?“ – „Obracet lidi.“ – „Počkej, ty neobrátíš nikoho! Otec přitahuje srdce lidí, aby poznali Ježíše. Do misií se chodí vydávat svědectví o vlastní víře. Bez svědectví neučiníš nic. Jít do misií – a existují výborní misionáři – neznamená stavět velké budovy, díla a zastavit se u toho. Nikoli, díla musejí být svědectvím. Můžeš vybudovat dokonalou a rozvinutou nemocnici, školu, ale pokud bude bez křesťanského svědectví, nebude tvoje práce svědčit, nebude zvěstovat Ježíše. Bude dobročinným dílem, třeba velmi dobrým, ale ničím víc.

Chci-li jít do misií, chci-li se věnovat apoštolátu, musím být disponibilní, aby Otec přitahoval k Ježíši. A to dokáže svědectví. Ježíš sám řekl Petrovi, který vyznal víru v Mesiáše: »Blažený jsi Šimone, protože ti to zjevil Otec« (srov. Mt 16, 17). Otec přitahuje a to rovněž naším svědectvím. „Já toho dělám hodně. Tady i tamhle...“ – Pokud však chybí svědectví, jsou to dobré věci, ale nehlásají evangelium, neskýtají možnost, aby Otec přitahoval a dával poznat Ježíše. Je zapotřebí práce i svědectví.

„Ale jak se mám přičinit o to, aby se Otec postaral a přitáhnul tyto lidi?“ Modlitbou. A to je modlitba za misie. Modlit se, aby Otec přitahoval lidi k Ježíši. Svědectví a modlitba jdou pospolu. Bez svědectví a modlitby nelze apoštolsky působit, nelze zvěstovat. Proneseš hezké umravňující kázání, prokážeš spoustu dobra, ale Otec nebude mít možnost přitáhnout lidi k Ježíši. A to je jádro našeho apoštolátu, aby totiž Otec mohl přitahovat lidi k Ježíši. Naše svědectví otevírá lidem dveře a naše modlitba otevírá jejich srdce Otci, aby je přitáhnul. Svědectví a modlitba. A netýká se to jenom misií, ale také naší práce jakožto křesťanů. Opravdu vydávám křesťanské svědectví svým životním stylem? Modlím se, aby Otec přitahoval lidi k Ježíši?

Toto je velké pravidlo našeho apoštolátu všude a zejména v misiích. Jít do misií neznamená přetahovat někoho. Jednou jistá žena, která evidentně měla dobrou vůli, přistoupila ke mně spolu s dvěma mladými, chlapcem a děvčetem, a řekla mi: „Tento chlapec, otče, byl protestant a obrátil se. Přesvědčila jsem ho. A tato dívka byla animistkou (už si nevzpomínám přesně), a já jsem ji obrátila.“ Ta paní byla velice hodná, ale mýlila se. Já jsem trochu ztratil trpělivost a řekl jsem jí: „Poslyšte, ale vy jste nikoho neobrátila, to byl Bůh, kdo se dotknul lidských srdcí.“ Nezapomínejme tedy: svědectví, nikoli přetahování. Žádný proselytismus.

Prosme Pána o milost, ať prožíváme svoji práci vydáváním svědectví a modlitbou, aby Otec mohl přitahovat lidi k Ježíši.

Kázal dnes papež František v kapli Domu sv. Marty. Bohoslužba končila jako obvykle adorací vystavené svátosti oltářní, k níž Svatý otec recitoval modlitbu duchovního svatého přijímání pro věřící sledující její přímý přenos.

 

30. dubna 2020, 11:50
Čtěte více >