Hledejte

Vatican News
vv vv  (ANSA)

O dramatu informovanosti, jež ponechává srdce necitelným

„Sobectví připravuje člověka o jeho skutečnou identitu,“ kázal dnes ráno papež František. Pokračují každodenní přímé přenosy papežské bohoslužby z kaple Domu sv. Marty, nevyjímaje ani víkendové dny. V neděli však bude její začátek posunut ze 7 hodiny na půl osmou. Od zítřka ji v přímém přenosu bude vysílat také Televize Noe.

Jako obvykle před zahájením mše, specifikoval papež úmysl, s nímž přistupoval k oltáři:

Pokračujeme při této pandemii ve společné modlitbě za nemocné, příbuzné, rodiče, kteří jsou doma s dětmi... ale především bych vás chtěl požádat o modlitbu za vládní představitele, kteří mají často rozhodovat o opatřeních, která se lidem nelíbí. Je to však pro naše dobro. Tito představitelé si často připadají osamoceni, nepochopeni. Modleme se za naše vládce, kteří mají přijímat rozhodnutí o těchto opatřeních, aby vnímali, že je provází modlitba lidu.

Papež ve svojí homilii, kterou přinášíme v plném znění, komentoval dnešní evangelium (Lk 16,19-31), jež podává podobenství o boháčovi a Lazarovi:

Toto Ježíšovo podobenství je velice jasné. Může vypadat jako jednoduchý příběh pro děti. Ježíš chce nejenom podat nějaký příběh, nýbrž možnost pro celé lidstvo, pro život nás všech. Dva muži, jeden spokojený, dobře oděný, který si patrně potrpěl na stylisty svojí doby, když se oblékal do šarlatu a kmentu. Vedlo se mu dobře, protože denně pořádal hostiny. Takto byl šťastný. Neměl starosti, možná kvůli těm hostinám z obezřetnosti brával nějaké pilulky proti cholesterolu, ale dařilo se mu dobře. Byl v klidu.

Před jeho dveřmi byl žebrák, který se jmenoval Lazar. Boháč o tom chudákovi věděl, ale připadalo mu to přirozené. Říkal si: »Mně se vede dobře. A on... takový je život. Musí si nějak poradit«. Možná – ačkoli to evangelium neříká – poslal občas žebrákovi něco ze zbytků. A tak šel život obou. Až na ně dopadl Zákon, kterému podléháme všichni: smrt. Zemřel boháč a zemřel i Lazar. Evangelium říká, že Lazar byl přenesen do nebe, k Abrahamovi. O boháči říká jenom to, že byl pohřben. Tečka. Konec.

Zarážející jsou dvě věci, totiž skutečnost, že boháč o žebrákovi věděl, znal jeho jméno, ale nezajímal ho, připadalo mu, že jde o normální věc. Boháč si dělal svoje obchody, z nichž chudáci neměli nic. Dobře to věděl, byl o tom informován. A druhou věcí, která mne oslovila, byla ona »velká propast«, o níž říká Abraham boháčovi: »Mezi námi a vámi zeje velká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám a od vás k nám«. Je to stejná propast, která byla mezi boháčem a Lazarem v životě a nezačala až na onom světě, začala tady.

Přemýšlel jsem o dramatu onoho muže, dramatu být velice informovaný, ale mít zamčené srdce. Informace tohoto boháče nesestoupila do srdce, nedovedl se dojmout, neuměl být pohnut dramatem druhých. Nenapadlo jej ani říci někomu z těch, kdo jej obsluhovali u stolu, aby donesl něco k jídlu tomu venku... Je to drama informace, která nesestupuje do srdce. To se stává také nám. Všichni víme, protože slyšíme televizní zprávy a viděli jsme v novinách, kolik dětí dnes trpí ve světě hladem, kolik dětí nemá lékařskou péči, kolik dětí nemůže chodit do školy. Známe kontinenty, kde toto drama existuje. »Ach – řekneme si – ubozí..« a pokračujeme. Informace nesestupuje do srdce a mnozí z nás, množství mužů a žen žije v tomto odstupu mezi tím, co myslí a vědí, a tím, co vnímají. Je odtrženo srdce od mysli. Jsou lhostejní. Jako byl boháč lhostejný k Lazarově bolesti. Je tu propast lhostejnosti.

Když jsem byl poprvé v Lampeduse napadl mne výraz: globalizace lhostejnosti. Možná jsme dnes tady v Římě ustaraní, protože obchody budou zavřeny, a já musím jít koupit to či ono, a nemohu jít na každodenní procházku... děláme si starosti o sebe. A zapomínáme na hladové děti, zapomínáme na chudé lidi, kteří na hranicích mezi státy hledají svobodu, na migranty, kteří jsou nuceni utíkat před hladem a válkou, ale narazí na zeď z ostnatých drátů, jež jim nedovolí projít. Víme o tom, ale neproniká to do srdce... Žijeme ve lhostejnosti, a tato lhostejnost je drama dobré informovanosti, leč necitelnosti k realitě druhých. Toto je propast lhostejnosti.

Zíáznam mše svaté z kaple Domu sv. Marty 12. března 2020

Je tu ještě jedna zarážející věc. Známe jméno žebráka. Víme, že se jmenoval Lazar. I boháč znal jeho jméno, protože uprostřed pekelných muk volá k Abrahamovi, aby mu »poslal Lazara«. Jméno boháče však neznáme. Evangelium nám neříká, jak se onen pán jmenoval. Byl jen nositelem přídavných jmen: bohatý, mocný... a mnoha dalších. Sobectví nás připravuje o skutečnou identitu, o naše jméno a nutí jen vážit adjektiva. Je to způsobeno zesvětštěním. Upadli jsme do kultury adjektiv, v níž je tvojí hodnotou to, co máš, a to, co můžeš... Nikoli však tvoje jméno. Ztratil jsi jméno. K tomu vede lhostejnost, ke ztrátě jména. Jsme pouze bohatí, máme to či ono. Jsme pouhá přídavná jména.

Prosme dnes Pána o milost nepodlehnout lhostejnosti,  o milost, ať všechny informace, které máme o lidských bolestech, sestoupí k srdci a pohnou námi, abychom dělali něco pro druhé.

 

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

 

12. března 2020, 12:18
Čtěte více >