Hledejte

Vatican News
bb bb 

Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci

„Kdo nevidí svoje hříchy, nedostane se mu odpuštění,“ kázal papež při ranní mši v přímém přenosu z kaple Domu sv. Marty.

Dnešní eucharistii sloužil za všechny, kdo jsou dnešní situací vystrašeni:

Modleme se dnes za lidi, kteří nevědí, jak reagovat, a jsou vyděšeni z této pandemie. Kéž jim Pán pomůže se vzchopit, aby reagovali k dobru celé společnosti, celé obce.“

Ve svém kázání papež porovnával postavy vystupující v obou dnešních čteních. Ze starozákonní knihy proroka Daniela (Dan 13,1-9.15-17.19-30.33-62), jež podává příběh Zuzany křivě obviněné zpustlými soudci a osvobozené zásahem proroka. A z evangelia (Jan 8,1-11), které líčí, jak Ježíš odpustil cizoložné ženě, kterou chtěli ukamenovat učitelé Zákona.

„V responsoriálním Žalmu jsme se modlili: »Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha« (Žl 23,1-3a).

Toto je zkušenost, kterou učinily dvě ženy, jejichž příběhy jsme slyšeli ve dvou dnešních čteních. Jedna nevinná žena, křivě obviněná a pomluvená, a druhá hříšnice. Obě odsouzené k smrti. Nevinná i hříšnice. Jeden z Otců spatřoval v těchto ženách předobraz církve, svaté s hříšnými dětmi. Vyjádřeno za pomoci hezkého latinského obratu, že církev je casta meretrix, světice s hříšnými dětmi.

Obě ženy byly zoufalé, lidsky si zoufaly. Zuzana však důvěřovala Bohu. Jsou tu také dvě skupiny mužů, církevních odborníků: soudci a učitelé Zákona. Nebyli duchovními, ale sloužili církvi jakou soudci a učitelé Zákona. Dvě odlišné skupiny. První tvořili zkorumpovaní žalobci Zuzany. Zkažený soudce je v dějinách příznačnou postavou. Také v evangelním podobenství o neodbytné vdově zmiňuje Ježíš bezbožného soudce, který nedbal na Boha ani na lidi. Takoví jsou zkorumpovaní, zkažení. Učitelé Zákona nebyli zkorumpovaní, ale byli pokrytci.

Obě tyto ženy byly v bezvýchodné situaci. Jedna upadla do zkorumpovaných a druhá do pokryteckých rukou. »I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha«. Obě tyto ženy se ocitly v temné rokli a šly vstříc smrti. První se výslovně svěřuje Bohu a Pán zasáhne. Druhá, nebožačka, ví, že se provinila. Je zostuzena před celým lidem, protože lid byl přítomen v obou situacích. Evangelium o tom nemluví, ale určitě v duchu také prosila o pomoc.

Co učiní s těmito lidmi? Nevinou zachrání, zjedná spravedlnost. Hříšnici odpustí. Zkažené soudce odsoudí. Pokrytcům pomůže k obrácení, a před lidem jim praví: »Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed«. Nechá jim trochu času na pokání. Zkorumpovaným neodpouští jednoduše proto, že zkažený nedokáže prosit o odpuštění, zašel daleko, je zmořen. Ne, není znaven, ale neschopen. Zkaženost mu odňala i schopnost, kterou všichni máme, totiž zastydět se a prosit o odpuštění. Zkažený je si jistý, pokračuje, deptá a vydírá, jako v případě této ženy. Postavil se na místo Boží.

Ženám odpoví Pán. Zuzanu vysvobodí od zpustlíků, a druhé řekne: »Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš«. A nechá ji odejít, a to před lidem. V prvním případě lid velebí Pána, ve druhém případě je lid poučen. Učí se Božímu milosrdenství.

Každý z nás má svoje příběhy. Každý z nás má svoje hříchy. A nenacházíš-li je, přemýšlej trochu a najdeš. Jestli je najdeš, děkuj Bohu, protože nenajdeš-li je, jsi zkažený. Každý z nás má svoje hříchy. Hleďme k Pánu, který zjednává spravedlnost, ale je velice milosrdný. Nestyďme se, že jsme v církvi, styďme se, že jsme hříšníci. Církev je matkou všech. Děkujme Bohu, že nejsme zkažení, jsme hříšníci. A každý z nás ať se dívá, jak si v těchto případech počínal Ježíš, a důvěřuje v Boží milosrdenství. S důvěrou pros o Boží milosrdenství, pros o odpuštění. » Bůh mě totiž vede po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle – údolím hříchu -  nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.«“

Končil papež svoje kázání při mši svaté z pondělí po páté neděli postní. Bohoslužbu zakončil adorací a recitací modlitby k duchovnímu eucharistickému přijímání při vystavené Nejsvětější svátosti a svátostným požehnáním.

Záznam mše svaté papeže Františka 30. března 2020

(mig)

30. března 2020, 12:49
Čtěte více >