Hledejte

Vatican News
vv Mše svatá v kapli Domu sv. Marty, 11. března 2020 

Ďábel nezná střední cestu, kázal Petrův nástupce

Při dnešní ranní eucharistii se papež František opětovně modlil za lidi nakažené koronavirem a zvláštní pozornost věnoval situaci ve věznicích. Kázal o pronásledovaných křesťanech a jmenovitě citoval nedávno osvobozenou pákistánskou katoličku Asii Bibi.

V úvodu třetí ranní mše, přenášené v přímém přenosu z Domu sv. Marty, Petrův nástupce řekl:

„Pokračujeme v modlitbě za ty, kteří onemocněli při nynější epidemii. Dnes bych se chtěl zvláště modlit za vězně, za naše bratry a sestry zavřené ve vězení, kteří trpí. Máme jim být nablízku v modlitbě, aby jim Pán pomohl a utěšil je v této těžké chvíli“,

vybízel Svatý otec. Zrušení návštěv v italských věznicích, přijaté jako preventivní opatření proti šíření koronaviru, totiž vyvolalo rozsáhlé vzpoury, které si dosud vyžádaly dvanáct obětí na životech. V kázání pak František komentoval dnešní čtení z knihy proroka Jeremiáše (18,18-20) a Matoušovo evangelium (20,17-28), ve kterém Ježíš předpovídá své budoucí utrpení.

„První čtení, úryvek z proroka Jeremiáše, je skutečným proroctvím o Pánových pašijích. Co zde říkají Jeremiášovi nepřátelé? »Pojďme a ubijme ho vlastním jeho jazykem, číhejme na všechna jeho slova!« Klaďme mu překážky. Nevybízí se k tomu, aby byl poražen, odstraněn, nikoli, je třeba mu ztrpčit život, trýznit ho. Popisuje se tu prorokovo utrpení, ale je to proroctví o Ježíši.

V evangeliu o tom hovoří sám Ježíš: » Teď jdeme do Jeruzaléma. Tam Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům, aby se mu posmívali, zbičovali a ukřižovali ho«. Nejde tu jen o rozsudek smrti, nýbrž o něco víc – ponižování a zášť. Když při pronásledování křesťanů nastoupí takováto zarputilost, je to ďáblovo dílo. Ďábel uplatňuje dvojí styl – jednak svůdcovský, kdy vábí na přísliby tohoto světa. Chtěl ho užít u Ježíše na poušti, nalákat jej a svými svody přimět, aby změnil plán spásy. Když to nezapůsobí, rozlítí se. Ďábel nezná střední cestu. Jeho pýcha je natolik veliká, že chce vše zahubit, a to s urputnou poživačností.

Pomysleme na pronásledování mnoha světců, mnoha křesťanů, které nejenom zabíjejí, ale též všemi možnými způsoby trápí a ponižují, až do konce. Nepleťme si prosté sociální, politické a náboženské pronásledování s ďábelskou záští. Ďábel se rozběsní proto, aby mařil. Připomeňme si Apokalypsu – chce pohltit dítě, které se má narodit.

Dva lotři, kteří byli ukřižování spolu s Ježíšem, byli odsouzeni, přibiti na kříž, a pak je nechali v pokoji zemřít. Nikdo je netupil, nebyl o to zájem. Urážky směřovaly jedině na Ježíše, proti němu. Ježíš učedníkům oznámil, že bude odsouzen k smrti, ale též vysmíván, bičován, křižován…Budou si z Něj tropit posměch. Nabízí se tu ovšem cesta, jak se vyhnout ďáblově zuřivosti a zkáze, a tou je onen světský duch, který požaduje matka Zebedeových synů. Zatímco Ježíš mluví o ponížení, které mu bylo souzeno, dožadují se vnějšího zdání a moci. Marnivostí a světským duchem se ďábel podbízí, aby nás oddálil od Kristova kříže. Seberealizace, kariéra a světský úspěch nejsou křesťanskou cestou, protože zahalují Ježíšův kříž.

Kéž nám Pán dává milost, abychom dokázali rozpoznat lítého ducha, který nás chce zničit, a téhož ducha, který nás chce utěšit vnějškovostí a marností tohoto světa. Nezapomínejme ale, že za nenávistnou tvrdošíjností vždy stojí pomstychtivost poraženého ďábla. Tak je tomu v církvi až dodnes. Pomysleme na kruté pronásledování mnoha křesťanů. V těchto dnech se v novinách psalo o Asii Bibi, která devět let trpěla ve vězení, vinou takového ďábelského vzteku.

Kéž nám Pán dává milost, abychom rozlišovali Jeho cestu kříže od cesty tohoto světa, dlážděné marností, vnější maskou a líčidlem.

 

(jag)

11. března 2020, 14:59
Čtěte více >