Kdo nedovede obvinit sebe, není dobrým křesťanem
Papež komentoval dnešní evangelium (Lk 11,37-41), kde svatý Lukáš popisuje, jak byl Ježíš pozván k jídlu jistým farizejem, který mu vytknul, že zaujal místo u stolu, aniž by vykonal rituální obmytí rukou podle mojžíšského Zákona. „Existuje postoj, který Pán netoleruje – řekl v úvodu Petrův nástupce – a tím je pokrytectví. O tom je dnešní evangelium. Ježíš byl pozván k obědu proto, aby byl posuzován, nikoli z přátelských pohnutek. Pokrytectví znamená dělat se někým, ale být jiný; přemýšlet ve skrytu jinak než to vypadá navenek.“
„Ježíš nesnáší pokrytectví a dokonce nazývá farizeje »obílenými hroby«. Není to však inzultace, je to pravda. Zvnějšku jsi dokonalý, korektně škrobený, ale uvnitř máš něco jiného. Pokrytectví se rodí z ďábla, velkého lháře, a ti, kdo se přetvařují, jsou jeho dědici,“ konstatoval papež František.
„Přetvářka je řečí ďábla, řečí špatnosti, která se vtírá do našeho srdce a je ďáblovou setbou. S pokrytci nelze žít, ale existují. Ježíš přetvářku s oblibou demaskuje. Ví, že bude vydán na smrt právě postojem pokrytců, protože pokrytec neuvažuje, zda použít dovolených či nedovolených prostředků. Prosazuje svou, očerňuje. Vyrobí pomluvu, falešného svědka. Říká: hledejme falešného svědka.“
Někdo by se mohl domnívat, že taková míra pokrytectví mezi námi neexistuje, řekl dále papež, ale takové smýšlení je pošetilé.
„Řeč přetvářky je – nechci říci - normální, leč běžná, každodenní záležitost. Jevit se určitým způsobem a být jiným. V boji o moc například jsou to závist a žárlivost, které tě nutí vypadat určitým způsobem, ale v nitru chováš smrtící jed, protože pokrytectví vždycky, dříve či později zabíjí.“
Z tohoto postoje je nebytné se uzdravit, ale pomocí jakého léku? – tázal se František. „Vyslovením pravdy před Bohem; tím, že obviníme sebe.“
„Musíme se naučit obviňovat sebe. »Učinil jsem toto, myslel jsem tamto; zlomyslně... Jsem závistivý, chtěl bych druhého zničit« - říkat Bohu o tom, co je v našem nitru. Toto duchovní cvičení není obvyklé, ale konejme jej. Obviňujme sebe, spatřujme hřích, pokrytectví a zlomyslnost ve svém srdci. Zlobu totiž rozsévá ďábel. A povědět Pánovi: »Pohleď, Pane, jaký jsem«, a říkat to pokorně.“
„Možná to bude znít silně – dodal papež – ale křesťan, který nedovede obvinit sebe, není dobrým křesťanem; hrozí mu, že upadne do pokrytectví. Učme se vyznávat se jako Petr, když řekl Pánovi, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný. Učme se tedy obviňovat sebe – končil papež ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.
(mig)
