Cerca

Vatican News
2018.10.08 Papa Francesco Messa Santa Marta Kázání papeže v kapli Domu sv. Marty 8. října 2018. 

Správný křesťan se nechává od Boha překvapit

„Brát křesťanství vážně a nemít strach, že si ušpiním ruce a šaty, když se stanu bližním, být přístupný pro překvapení přicházející od Boha“ – kázal papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Podnětem mu bylo evangelium o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,25-37), a rozjímal pak o šesti postavách z tohoto podobenství, které vyprávěl Ježíš jednomu učiteli Zákona jako odpověď na jeho otázku: »kdo je můj bližní«. V podobenství vystupují lupiči, raněný pocestný, kněz, levita, Samaritán a hostinský.

Lupiči jednoho člověka »zbili a nechali napůl mrtvého ležet u cesty«; kněz, který »ho viděl, se mu vyhnul«, neuvědomil si svoje poslání a možná myslel jenom na blížící se začátek bohoslužby. Stejně se mu vyhnul i levita, kulturní muž a znalec Zákona. Papež se pak zaměřil na  slovo „vyhnout se, které bychom si měli ve zpytování vzít k srdci. Oba zmínění duchovní si počínali jako funcionáři nebo činovníci, kteří si koherentně řekli, že se jich to netýká. Avšak Samaritán, vyobcovaný z izraelského lidu, tedy hříšník, měl soucit, »bylo mu líto« raněného člověka ležícího u cesty. Možná, že to byl nějaký obchodní cestující,“ dodal papež.

Nedíval se však na hodinky, nemyslel na krev. »Přistoupil k němu« - sestoupil ze soumara - »nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je«. Ušpinil si ruce, »vysadil jej na svého soumara a dopravil do hostince«, potřísněn krví, »a staral se o něho«. Neřekl si: nechám ho tady, zavolejte doktora, a já si půjdu po svých. Nikoli. »Staral se o něho«, jako by řekl: »Beru tě za svého, ne jako majetek, ale abych ti sloužil«. Nebyl to činovník, byl to člověk se srdcem, člověk s otevřeným srdcem.

Papež František dále věnoval pozornost postavě hostinského, který se „podivil, když uviděl cizince – pohana, protože nepatřil k izraelskému lidu – jak se zastavuje a pomáhá onomu člověku, dokonce zaplatil dva denáry a slíbil doplatit další eventuální výdaje při svém návratu.

Ani jeden [Samaritán a hostinský] nebyl činovník. [Takový, který na otázku] Jsi křesťan? Jsi křesťanka?[odpoví:] » Ano, ano, chodím v neděli do kostela a snažím se jednat správně... nešířit klepy, protože rád povídám, ale jinak jednám dobře.« Jsi otevřený? Jsi otevřená překvapením od Boha anebo jsi uzavřený křesťan funcionář, [který si říká] »Chodím v neděli do kostela, k přijímání a jednou za rok ke zpovědi... jsem v pořádku.« - Takoví křesťané jsou pouzí činovníci, nejsou otevřeni překvapením od Boha. Vědí o Bohu mnoho, ale nesetkávají se s Ním. Nikdy nepodlehnou úžasu tváří v tvář nějakému svědectví, které sami také nejsou schopni vydat.“

Všichni bychom si měli klást otázku – pokračoval papež – zda jsme křesťané, kteří jsou otevřeni tomu, co nám denně dává Pán; zda se necháváme od Boha překvapit, ačkoli nás to někdy může přivést do úzkých. Jsme Samaritáni anebo křesťané-funkcionáři, kteří konají to, co je jim uloženo, a cítí se tak v pořádku? O tomto podobenství – řekl dále papež –  tvrdí někteří starověcí teologové, že obsahuje celé evangelium.

Každý z nás je oním raněným člověkem, a Samaritánem je Ježíš, který uzdravil naše rány. Stal se naším bližním. Postaral se o nás. Zaplatil za nás, a řekl svojí církvi: »Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím«. Přemýšlejte o tom: v této pasáži je celé evangelium.“

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

 

(mig)

8. října 2018, 14:43
Čtěte více >