Beta verze

Cerca

Vatican News
Kaple v Domě sv. Marty Kaple v Domě sv. Marty  (Vatican Media)

O třech stupních chudoby

Papež František se v dnešní ranní homilii zaměřil na trojici způsobů, jak v křesťanském životě prožívat chudobu, a zároveň opětovně připomenul, že také dnes je mnoho křesťanů pronásledováno kvůli evangeliu.

Svatý otec vyšel ze vstupní modlitby dnešního svátku evangelisty Lukáše, v jejímž italském znění se zdůrazňuje, že Pán prostřednictvím tohoto světce zamýšlel světu zjevit „tajemství své přednostní lásky k chudým“ (v českém překladu Misálu: „nezměrné bohatství své milosrdné lásky“). V evangeliu se pak mluví o vyslání dvaasedmdesáti učedníků, kteří si na cestu nemají nosit „měšec, ani mošnu, ani opánky“ (Lk 10,1-9), protože Pán si přeje učedníkovu chudobu, a nikoli přilnutí k penězům. Františkovo kázání se proto soustředilo na tři etapy chudoby v učedníkově životě – počínaje odpoutáním od peněz a bohatství, které je podmínkou pro započetí učednické cesty. Předpokládá se zde chudé srdce, vyzdvihl papež a doporučil střídmé využívání organizačních struktur, které by se v apoštolské práci mohly jevit jako známka bohatství. Bohatý mladík z evangelia, pokračoval František, sice pohnul Ježíšovým srdcem, ovšem nebyl schopen Pána následovat, protože jeho srdce bylo oddáno majetku. „Pokud chceš jít za Pánem, zvol si cestu chudoby, a pokud máš bohatství, protože ti je Pán dal ke službě druhým, odpoutej se od něj srdcem“, zdůraznil papež. Druhou formou chudoby je pronásledování. V dnešním evangeliu Pán učedníky jasně vysílá jako „ovce mezi vlky“. Také dnes je mnoho křesťanů pronásledováno a očerňováno kvůli evangeliu, připomenul římský biskup:

„Včera v synodní aule vyprávěl biskup jedné ze zemí, kde trvá pronásledování křesťanů, o katolickém chlapci, kterého se zmocnila skupina mladých fundamentalistů, nenávidících církev. Zbili ho, potom jím mrštili do nádrže a házeli na něj bláto. Když mu bláto vystoupilo až ke krku, naposledy se ho zeptali: Vzdáváš se Ježíše Krista? Ne, odpověděl ten mladý katolík, a tak ho dobili ranou kamenem do hlavy. Nemluvím tu o prvních stoletích církve – událo se to před pár měsíci a jde o jeden z příkladů. Kolik křesťanů dnes trpí fyzickým pronásledováním: Rouhal se! Na šibenici s ním!“

Papež František poznamenal, že existují rovněž jiné druhy pronásledování:

„Pronásledováním je také očerňování, pomluvy, vůči kterým křesťan mlčí a snáší tuto formu chudoby. Někdy je nutné se bránit, abychom nepůsobili pohoršení...Mám na mysli drobné pronásledování v rámci městské čtvrti anebo farnosti, které vypadá nezávažně, ovšem prověřuje a zkouší naši chudobu. To je druhý způsob, jak prožívat chudobu, kterou od nás Pán vyžaduje. Prvním je odpoutat se od bohatství, druhým pokorně snášet pronásledování. V tom spočívá chudoba.“

Třetí forma chudoby se vyznačuje samotou a opuštěností. Dosvědčuje ji dnešní první čtení z druhého Pavlova listu Timotejovi (2 Tim 4,9-17), v němž, jak papež poznamenal, „velikán Pavel, který se ničeho nebál“, mluví o své osamocenosti před tribunálem: „nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili“. Dodává ovšem, že Pán při něm stál a dal mu sílu. Papež proto popsal opuštěnost učedníka, která se nemusí vyhnout ani dospívajícímu člověku. Nejprve se s nadšením vzdá veškerého bohatství, aby šel za Ježíšem, potom s věrností a silou snáší každodenní očerňování, žárlivost, velké i malé pronásledování, aby od něj nakonec Pán požadoval „konečnou samotu“.

„Myslím na největšího muže narozeného ze ženy, jak jej označil sám Ježíš, a sice na Jana Křtitele. Byl to významný kazatel, lidé za ním přicházeli a žádali o křest. Jak dopadl? Osamocený, v žaláři. Uvědomte si, jak tehdy musela vypadat vězeňská cela, když si představíme ty dnešní...Zemřel v zapomnění a opuštěnosti, s hrdlem podříznutým kvůli slabosti jednoho krále, nenávisti jedné cizoložnice a rozmaru jedné mladé dívky. Tak skončil největší muž dějin. Aniž bychom však museli zajít tak daleko, mnohokrát jsou v pečovatelských domech kněží anebo řeholnice, kteří vydali svůj život v hlásání evangelia, a nyní se cítí osaměle, jsou sami s Pánem a nikdo na ně nepamatuje.

Je to forma chudoby, kterou Ježíš předpověděl Petrovi: „Dokud jsi byl mladší, chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, jiný tě povede, kam nechceš“. Třetím krokem chudoby je opuštěnost na konci života. Také Ježíšova cesta končí modlitbou k Otci: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Modleme se proto za všechny učedníky, kněze, sestry, biskupy, papeže i laiky, aby se dokázali ubírat cestou chudoby, kterou pro nás Pán zamýšlí, prosil Petrův nástupce v závěru dnešního ranního kázání.

(jag)

18. října 2018, 13:54
Čtěte více >