Beta verze

Cerca

Vatican News
2018.10.23 S. Messa Santa Marta Papež káže při mši. sv. v kapli Domu sv. Marty.  (Vatican Media)

Mít naději znamená žít pro setkání s Ježíšem

Být v naději znamená očekávat setkání s Ježíšem – kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Naděje je umění radovat se z maličkých životních setkání v očekávání onoho definitivního setkání.

Svatý otec uvedl kázání dvěma slovy: »občanství« a »dědictví«. „Bůh nám daroval občanství – řekl s odkazem na první liturgické čtení z listu Efesanům (Ef  2,12-22) – to znamená, že nám dal průkaz totožnosti. V Ježíši totiž Bůh »zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně«, takže máme »přístup k Otci v jednom Duchu«. Takto jsme spoluobčané svatých v Ježíši. Svoji identitu jsme dostali uzdravením od Pána, stali jsme se společenstvím a máme v sobě Ducha svatého.“

„Bůh – řekl dále papež – nám umožňuje ubírat se k dědictví v jistotě, že jsme spoluobčané. Dědictvím je to, oč cestou usilujeme a na konci obdržíme. Vyžaduje to však každodenní snahu.  Tím, co nás cestou naší identity vede vpřed k tomuto dědictví, je naděje. Ctnost možná nejmenší a asi nejméně pochopitelná. Víra, naděje a láska jsou darem. Víru lze pochopit snadno, i lásku. Co je to však naděje?

Žít v naději znamená putovat vstříc odměně, vstříc štěstí, které nemáme tady, ale budeme mít tam... Je to nesnadno pochopitelná ctnost. Pokorná ctnost, velice pokorná. Je to ctnost, která nikdy neklame. Doufáš-li, nebudeš nikdy zklamán. Nikdy. Je to také konkrétní ctnost. Někdo řekne: »Jak může být konkrétní, když neznám nebe nebo to, co mne čeká?« Naděje, naše dědictví je naděje v něco; nikoli idea či krásné místo, ale setkání. Ježíš stále poukazuje na naději, která je čekáním na setkání.“

Dnešní evangelium (Lk 12,35-38) o služebnících, čekajících na svého pána, až se vrátí ze svatby – pokračoval papež František – se vztahuje právě ke konkrétnímu setkání s Pánem.

Když přemýšlím o naději, přichází mi na mysl jeden obraz: gravidní žena. Přijde  k lékaři, který ji ukáže ekografii, a zjistí, že čeká dítě. Ona však neřekne: »Aha, dobrá«. Nikoli, má radost. A dotýká se břicha, aby pohladila dítě. Žije očekáváním dítěte. Tento obraz nám může pomoci pochopit, co je to naděje. Žít pro setkání. Žena si představuje oči a úsměv dítěte, přemýšlí, zda bude plavovlasé či černovlasé... a představuje si setkání s ním. Představuje si setkání s dítětem.“

Tento obraz – řekl dále Svatý otec – nám umožňuje pochopit, co je to naděje, ale také položit si otázku:

Doufám konkrétně anebo tak nějak povšechně, poněkud gnosticky? Naděje je konkrétní a každodenní, protože je setkáním. Kdykoli se setkáme s Ježíšem v eucharistii, v modlitbě, v evangeliu, v chudých, v životě společenství, pokaždé činíme krok směrem k tomuto definitivnímu setkání. Je moudrostí umět se radovat z maličkých životních setkání s Ježíšem a připravovat se na ono definitivní setkání.“

Totožnost – zdůraznil ještě v závěru papež František – se vztahuje ke společenství i dědictví. Je to síla Ducha svatého, který nás v naději vede vpřed. Jako křesťané bychom se měli ptát, zda čekáme na abstraktní nebeské dědictví anebo na setkání – končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

23. října 2018, 14:50
Čtěte více >