Cerca

Vatican News
Kaple v Domě svaté Marty Kaple v Domě svaté Marty  (Vatican Media)

Víra k nám nepřišla poštovní zásilkou, kázal papež František

Křesťanova paměť je solí života, znamená chůzi zpět, abychom mohli kráčet vpřed. Je nezbytné upamatovat se na první chvíle setkání s Ježíšem, vzpomínat na lidi, kteří nám předávali víru, a uchovávat v paměti zákon lásky, který Pán vložil do našich srdcí, kázal dnes papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty.

Vyšel přitom z prvního čtení, v němž svatý Pavel vyzývá Timoteje: Mysli na Ježíše Krista! (2 Tim 2,8-15). Vracíme se ve vzpomínkách zpět, abychom se setkali s Kristem, a tak sebrali síly k další cestě vpřed. Křesťanská paměť vždy obnáší setkání s Ježíšem Kristem, vysvětloval Petrův nástupce:

„Křesťanská paměť je jakousi solí života, bez níž nelze jít dále. Když potkáme «zapoměntlivé» křesťany, ihned si všimneme, že se z nich vytratila chuť křesťanského života a že skončili jako lidé dodržující přikázání, avšak bez mystiky, bez setkání s Ježíšem Kristem. Ježíše Krista totiž musíme potkat v životě.“

Papež objasnil, že existují tři situace, během kterých lze potkat Ježíše Krista – v počátečních momentech víry, v našich předcích a v Zákoně. Návod nám zde poskytuje list Židům: „Vzpomeňte si na minulé doby, po své konverzi, když jste byli tak horliví...“, parafrázoval papež . Každý z nás, pokračoval František, má svůj čas setkávání s Ježíšem. V našem životě nastala jedna či dvě nebo tři chvíle, kdy k nám Ježíš přistoupil, projevil se. Na tyto okamžiky nesmíme zapomínat, nýbrž se k nim máme zpětně vracet, uchopit je jako inspiraci.

„Každý z nás prožil takové chvíle – když potkal Ježíše Krista, když změnil život, když mu Pán ukázal jeho povolání nebo jej navštívil v nesnázi...V srdci nosíme tyto okamžiky, které je třeba vyhledat, nazírat, upamatovat se na ně. Uchovávat paměť chvílí, ve kterých jsem potkal Ježíše a kdy se Ježíš setkal se mnou. Jsou zdrojem křesťanské pouti, posilujícím pramenem.“

Pamatuji se na takové chvíle?, ptal se Svatý otec. Chvíle, kdy mi setkání s Ježíšem změnilo život, kdy jsem Pánu něco slíbil? Pokud ne, je nutné je hledat, protože je prožil každý. Další setkání s Ježíšem nastává prostřednictvím paměti našich předků. „Pamatujte na své představené, kteří vám hlásali Boží slovo“, vyzývá list Židům. A Pavel (stále v druhém listě) vybízí Timoteje, aby si vzpomenul na svou matku a babičku, které mu předaly víru. „Víru jsme nepřijali v poštovní zásilce“, upozornil papež. List Židům vybízí, abychom pohlédli na zástup svých předků, kteří podstoupili mučednictví, a čerpali z nich sílu.

Vždy, když se voda zakalí, pokračoval římský biskup, je nutné se vydat k prameni a nabrat síly k další cestě. Můžeme se ptát sami sebe, zda nedbáme na paměť svých představených, svých předků, zda jsme mužové či ženy bez kořenů. Žijeme výlučně v přítomnosti? Jsme vykořenění? Pokud je tomu tak, je nutné ihned prosit o milost návratu ke kořenům, k oněm lidem, kteří nám předali víru.

A konečně, přešel papež k třetí situaci, nám Ježíš v dnešním Markově evangeliu (Mk 12, 28b-34) připomíná Zákon, jehož první přikázání zní: „Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán“.

„Upamatovat se na Zákon. Zákon je gestem lásky, které nám Pán prokázal, protože nám tak vyznačil cestu a řekl: tady se nezmýlíš. Vrátit se k paměti Zákona. Nikoli chladného, právnického Zákona, nýbrž Zákona lásky, který Pán vložil do našich srdcí“.

Jsem věrný Zákonu, pamatuji se jej, opakuji si ho?, dotazoval se Petrův nástupce. Křesťané, včetně řeholníků, totiž někdy mají problémy, když mají zpaměti vyjmenovat přikázání. „Jistě, jistě, pamatuji si je“, ale pak se spletou a nedokážou si vzpomenout, podotkl František. Upamatovat se na Ježíše Krista tedy znamená upřít zrak na ony životní chvíle, kdy jsem ho potkal, včetně zkoušek, a dále pohlédnout na své předky a Zákon. Paměť neznamená pouze hledět do minulosti, nýbrž jít zpět, abychom mohli pokračovat dál. Paměť a naděje jdou ruku v ruce a vzájemně se doplňují, jsou komplementární. „Vzpomeň si na Ježíše Krista, Pána, který přišel, zaplatil za mne a zase přijde. Pána paměti, Pána naděje“, vybízel Svatý otec. A v závěru ranního kázání přítomné povzbudil k procvičení paměti: „Každý z nás by dnes mohl věnovat pár minut otázce, jak to vypadá s jeho vzpomínkou na chvíle, kdy potkal Pána, vzpomínkou na předky a Zákon. A také se zamyslet nad tím, jak to vyhlíží s mou nadějí, v co vlastně doufám. Kéž nám Pán pomáhá v tomto trénování paměti i naděje.“

(jag)

7. června 2018, 14:00
Čtěte více >