Práce sestry Rosy Roccuzzo a sester voršilek ve prospěch potřebných
Sr. Marzia De Lima, OSF
Sestra Rosa, zakladatelka, jejíž neochvějná víra přinesla ovoce plynoucí z její opuštěnosti
Rosa Roccuzzo se narodila v roce 1882 v Monterosso Almo, v tehdejší provincii a diecézi Syrakusy, nyní Ragusa. Ve čtrnácti letech, po smrti své matky, osiřela, ale neuchýlila se do svého zármutku, říká Giuseppa Inzinga, jedna z jejích společnic (srov. INZINGA, G., Zápisník č. 2, rukopis 1968, Archiv Kongregace sester voršilek Svaté rodiny). Tváří v tvář osamělosti, v níž se ocitla, ji okamžitě napadlo věnovat se potřebným. Rosa šla mezi lidi, protože chtěla sama poznat potřeby lidí ve své vesnici. Ihned se pustila do práce s pevným rozhodnutím, že se pokusí všem ulevit na těle i na duši.
Tak se od roku 1896 v Monterosso Almo objevila mladá dívka, která chodila do chatrčí ve vesnici, aby poskytovala péči nemocným a opuštěným dětem a starým lidem. Brzy ráno chodila k řece prát jejich prádlo a během práce zvala ke společné modlitbě i ostatní ženy, které tam chodily prát rodinné prádlo. Při návštěvách chudých a nemocných rozdávala podle potřeby prostěradla a prádlo z látky, kterou utkala její matka a uchovávala pro výbavu své dcery.
Z nepatrné ženy se zrodila velká láska k těm nejpotřebnějším
Tato drobná žena, která na Sicílii zmítané hladem, chudobou a morem zasvětila celý svůj život péči o nemocné, opuštěné staré lidi a sirotky, v jejich pohledech poznamenaných bolestí a utrpením viděla Kristovu tvář. S nesmírnou odvahou a vírou se této dívce podařilo nadchnout a zapojit další mladé ženy do hrdinských dobrých skutků, a tak založila dnešní Kongregaci sester voršilek Svaté rodiny, kde žila až do konce svých dnů ve velké pokoře a skrytosti. Ať už Rosa prošla kudykoli, všude zanechala stopu pokorné a odvážné služby ve prospěch těch nejmenších. Zemřela v roce 1956.
Poslání sestry Rosy je živé dodnes
Ve věrnosti svému zakládajícímu charismatu - dnes, stejně jako na počátku své historie - je Kongregace sester voršilek Svaté rodiny povolána poskytovat svou apoštolskou službu v oblasti evangelizace a integrální podpory lidské osoby prostřednictvím vzdělávacích a sociálních aktivit zaměřených na zkvalitnění života ve všech jeho aspektech a budování spravedlivější a více bratrské společnosti. Kongregace v současné době působí v Itálii, Brazílii a Francii.
Přítomnost kongregace v Brazílii
Od roku 1967 budují sestry voršilky Svaté rodiny v Brazílii svou historii společně s tamní společností, přičemž se opírají o důvěru a důvěryhodnost místních obyvatel. Sestry tam pracují v nejchudších městských oblastech, aby podpořily plnou integraci nejvíce znevýhodněných osob do společnosti.
Již 20 let, od otevření sociálního centra, které se nyní nazývá „Nascente de Vida“, v Santo Angelo, předměstí Mogi das Cruzes, sestry doprovázejí děti a mladistvé ve věku od 7 do 17 let se školními nedostatky, přičemž upřednostňují ty, kteří žijí v sociálně rizikové situaci. Zároveň se snaží v rodinách těchto dětí a dospívajících probudit odpovědnost za spolupráci při péči o jejich děti, povzbuzují je k účasti na školeních, aby se z nich stali participativní a uvědomělí občané, kteří se začlení do místní komunity, v níž žijí, a stanou se tak provozovateli aktivit a získaných znalostí. Na pomoc těmto rodinám pořádají sestry různé kurzy zaměřené na rozvoj dovedností, jako je alternativní výživa, střih a šití, ruční práce, hygienické a čisticí prostředky, manikúra a také gramotnost dospělých, které mají za cíl vytvořit příležitosti k získání příjmu a zlepšit kvalitu života rodiny.
Pokračující povolání sestry Rosy
Charisma sestry Rosy Roccuzzo, které se vyznačovalo intenzivním vnitřním životem a neúnavnou a hrdinskou službou chudým, dnes přetrvává v církvi prostřednictvím Kongregace sester voršilek Svaté rodiny. V každodenním životě služby svým bližním vyjadřované prostým a pokorným způsobem v sobě každá sestra voršilka Svaté rodiny nese povolání sestry Rosy, která se svého času „rozhlížela po vesnici a viděla děti bez křesťanské výchovy, chudé bez potřebných věcí, nemocné bez pomoci: každé ráno šla na mši svatou a modlila se k Bohu, aby jí přišel na pomoc a ona mohla vykonat něco dobrého“ (srov. GIAQUINTA, R., Zápisník č. 7, rukopis z 80. let 20. století, Archiv Kongregace sester voršilek Svaté rodiny).
