Synoda: Relace kardinála Hollericha

VATICAN NEWS

Kardinál Jean-Claude Hollerich, S.J., Generální relátor synody

Prostředí této auly se mnohým z vás může zdát neobvyklé. Dovolte mi tedy začít zamyšlením nad tímto místem.

Nesedíme v hierarchickém uspořádání, ale u kulatých stolů, což je způsob, jak podpořit skutečné sdílení a autentické rozlišování. Aula není takto uspořádána z praktických důvodů nebo z rozhodnutí Sekretariátu synody. Odráží zkušenost Božího lidu na synodální cestě, která začala v roce 2021. Jak zasedací pořádek, tak Instrumentum laboris jsou plodem této synodální zkušenosti a pomáhají nám rozlišovat, jakou cestou nás Bůh vyzývá, abychom šli.

Synodální proces, kterým celá církev prochází od roku 2021, je stálým referenčním bodem pro naši práci během tohoto shromáždění. Biskupové, kteří nebyli v tomto procesu příliš aktivní, ale byli svými konferencemi zvoleni na toto 16. všeobecné řádné shromáždění biskupské synody, mohou na začátku čelit výzvám. Na druhé straně jsou zde členové, kteří nejsou biskupy. Mnozí z nich se zvláště angažovali v kontinentální fázi této synody a jsou povoláni vydat svědectví o svých zkušenostech.

Kulaté stoly nám také připomínají, že nikdo z nás není na této synodě hvězdou. Protagonistou je Duch svatý a pouze se srdcem plně otevřeným jeho vedení budeme schopni odpovědět na povolání, které jsme jako členové synody obdrželi. Mluvit o Duchu svatém neznamená, že zapomínáme na své zaměření na Krista. Naopak, Duch svatý zde zpřítomňuje Krista mezi námi, stejně jako to učinil v eucharistii, kterou jsme společně slavili. Bůh Otec nás skrze Ducha svatého uvádí do společenství s Kristem ukřižovaným a vzkříšeným.

Církev je Boží lid, který kráčí dějinami s Kristem uprostřed. Je zcela normální, že jedna skupina kráčí po jeho pravici, jiná po levici, zatímco jedni běží vpředu a druzí zaostávají. Když se každá z těchto skupin dívá na Krista, našeho Pána, spolu s ním nemůže nevidět skupinu, která dělá opak: ti, kdo jdou po pravici, uvidí ty, kdo jdou po levici, ti, kdo běží vpředu, uvidí ty, kdo zaostávají. Jinými slovy, takzvaní pokrokoví se nemohou dívat na Krista, aniž by spolu s ním neviděli takzvané konzervativce, a naopak. Nicméně není důležité, do jaké skupiny zdánlivě patříme, ale to, že kráčíme s Kristem v jeho církvi.

Tuto církev netvoří pouze vysvěcení, biskupové, kněží a jáhni, ale všichni pokřtění, kteří se podílejí na poslání, jež jí svěřil náš Pán Ježíš Kristus. Proto hraje poslání klíčovou roli v pojetí synodality. Abychom pochopili realitu poslání církve, musíme rozšířit svůj pohled, a to z této auly na celý svět.

Svět trpí bolestí, země, naše matka a sestra, pláče, stejně jako chudí. Svatý otec nemohl být výmluvnější, když hovořil o zlu, které sužuje náš svět: klimatické změny - děkujeme Svatému otci za novou exhortaci Laudate Deum -, migrace, tolik válek, extrémní polarizace ve společnosti a také v církvi a konzumní životní styl, který nakonec jako by popíral existenci Boha. Miliony lidí trpí. Je zapotřebí solidních sociologických, politických a ekonomických analýz a velkorysého nasazení. Žádná analýza ani závazek však nemohou být úspěšné, pokud si neuvědomíme, že kořenem tohoto zla je hřích. Proto nás Svatý otec tak hlasitě vyzývá k obrácení, k obrácení, které změní naše každodenní chování.

To je kontext, v němž církev přijímá výzvu, aby se stávala stále více synodální. Nezačínáme od nuly. Máme již bohatou teologickou tradici synodality, máme magisterium mnoha papežů a nyní také hluboké učení papeže Františka.

Jsme povoláni učit se gramatice synodality. Stejně jako se s vývojem mění gramatika našich jazyků, mění se i gramatika synodality: mění se v čase. Proto by nám čtení znamení naší doby mělo pomoci objevit gramatiku synodality pro naši dobu. V gramatice existují některá základní pravidla, která se nikdy nemění. Pro nás jsou to pravidla katolicity, jako je důstojnost plynoucí ze křtu; role Petra v církvi; biskupská kolegialita; ordinovaná služba, všeobecné kněžství věřících a jejich vzájemný vztah (srov. Lumen gentium, č. 10). S těmito základními prvky naší katolické gramatiky musíme najít způsob, jak vyjádřit nové poznatky, které nám dává Duch svatý.

Při práci na tomto úkolu musíme mít stále na paměti, že synoda není parlament! V parlamentu politici projednávají text A navržený většinou. Opozice pak navrhuje text B. V nejlepším případě se některé body B začlení do A... přinejmenším do doby, než se při nových volbách mohou pozice vyměnit. Ale v každém případě je to těsná většina, kdo rozhoduje o tom, co musí přijmout celé obyvatelstvo. Někteří budou mít pocit, že vyhráli, jiní, že prohráli. A budou se snažit vzdorovat.

Máme jeden text, ze kterého můžeme vycházet: Instrumentum laboris. Je to plod synodálního procesu, do kterého se zapojil celý Boží lid. Proces není ukončen, nyní je svěřen našemu rozlišování. Neměl by to být boj mezi pozicí A a B. Skrze opravdové rozlišování Duch svatý otevírá naši mysl a naše srdce novým pozicím a nechává A a B za sebou!

Po úvaze o tom, co naše práce není - tedy parlamentní debatou -, je dobré si ujasnit, co to je: společná práce rozlišování. Stejně jako uspořádání auly je i čas, který spolu strávíme, uspořádán tak, aby nám usnadnil naši práci. Zásadní moment jsme již zažili: rekolekce, která shromáždění zahájila. Nemůžeme společně rozlišovat bez společné modlitby. Proto všechny vyzývám, aby si vnitřní rozpoložení a plody rekolekcí uchovali ve svých srdcích. Abychom si v tom pomohli, budeme v následujících týdnech prožívat další momenty společné spirituality a každý den můžeme ráno před začátkem našich zasedání slavit společně eucharistii hned vedle, v bazilice svatého Petra.

(...)

Upřímně doufám, že se nám během tohoto měsíce podaří vypracovat plán pro následující rok, který pak svěříme Svatému otci. V ideálním případě by tato cestovní mapa měla naznačit, kde cítíme, že bylo dosaženo shody mezi námi a především v Božím lidu, a stanovit možné kroky, které je třeba podniknout jako odpověď na volání Ducha. Měla by však také říci, kde je zapotřebí hlubší reflexe a co by mohlo tomuto procesu reflexe napomoci.

Děkujeme vám, že jste přijali výzvu být členy tohoto shromáždění. Děkuji vám za vaši důvěru v Ducha svatého, děkuji vám za vaši ochotu naslouchat jeden druhému jako děti téhož Otce, bratři a sestry v Kristu.