Synoda: Brífink ve čtvrtek devatenáctého října
Vatican News
Během brífinku zhodnotil práci v aule Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci a předseda komise pro informace. Uvedl, že ve středu 18.10. odpoledne a ve čtvrtek 19.10. dopoledne se konalo desáté a jedenácté zasedání menších kruhů, přičemž čas byl věnován „rozhovoru v Duchu. Reflexe se v tuto chvíli týká oddílu B3 Instrumentum laboris: 35 malých kruhů diskutuje o různých bodech v návaznosti na obecné téma: Spoluúčast, zodpovědnost a autorita: Jaké procesy, struktury a instituce je třeba pro misijní synodální církev?
Prefekt dále připomněl v souvislosti s oznámením generálního relátora kardinál Jean-Claude Hollericha, že byly vytvořeny tři pracovní skupiny složené z odborníků teologů a kanonistů, které se ve třech zprávách podělí s generálními kongregacemi o své úvahy k bodům Instrumentum laboris B 3.3 (Jaké struktury lze vytvořit pro posílení misijní synodální církve?), B 3.4 (Jakou podobu mají mít synodální a kolegiální orgány zahrnující seskupení místních církví?) a B 3.5 (Jak lze posílit instituci synody, aby byla výrazem biskupské kolegiality v rámci plně synodální církve?).
Sheila Piresová, sekretáře komise pro informace, informovala, že ve středu odpoledne se práce zúčastnilo 340 osob a ve čtvrtek dopoledne 344 osob. A podělila se o to, že v sále se ve znamení atmosféry synodality, společenství a bratrství dochvilně připomínají narozeniny a výročí.
Kardinál Czerny: Synoda jako symbolická cesta s nejzranitelnějšími lidmi na Zemi
Kardinál Michael Czerny, prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, ve svém projevu v angličtině poukázal na modlitbu za migranty před sousoším „Netušení andělé. Jak vysvětlil, synodální shromáždění, které se učí, jak společně kráčet jako církev, bude mít příležitost symbolicky zviditelnit tuto cestu, kterou společně vykonali někteří z nejzranitelnějších lidí na Zemi, zejména ti, kteří prchají nebo jsou nuceni opustit svou vlast, tedy ti, které nazýváme migranty a uprchlíky. Jak dále poznamenal kard. Czerny, harmonie a dobrá vůle a hluboká výměna zkušeností na synodě dramaticky zdůrazňují úzkost, nedostatek bezpečí, zranitelnost a marginalizaci migrantů a uprchlíků a strašné mlčení společnosti, která je odmítá.
Biskup Flores: Na synodu z pohraniční diecéze
Biskup Daniel Ernest Flores, delegovaný předseda shromáždění a člen přípravné komise, biskup z texaského Brownsvillu, největší diecéze ve Spojených státech amerických na hranici s Mexikem, na úvod připomněl, že každá místní církev na světě přináší na synodu své vlastní dary a zkušenosti. Připomněl, že v jeho pohraniční diecézi se v posledních letech zvýšil počet lidí z Latinské Ameriky, kteří přes Brownsville přicházejí do Spojených států amerických. Reakce věřících však nikdy nechyběla: „Mnoho lidí - od restauratérů po zdravotní sestry - se přihlásilo k řešení pomoci a podpory: nemáme velké materiální zdroje, ale víme, co je to chudoba, a jsme velkorysí, ujistil a zdůraznil, že stejná odezva přišla také od muslimů, židů a příslušníků jiných náboženství a křesťanských denominací.
Dodal, že s těmi, kdo překračují hranice, je třeba zacházet s úctou, která náleží jejich lidské důstojnosti. A i když diecéze nemá velké finanční možnosti, je třeba být flexibilní a přizpůsobovat se neustále se měnící situaci, mít na paměti zásadu respektu - zejména vůči rodinám migrantů, které často procházejí strašnými zkušenostmi - a vždy zachovávat postoj spolupráce se sousedními diecézemi.
Maronita Alwan o dramatické situaci syrských uprchlíků v Libanonu
Otec Khalil Alwan - bývalý generální představený libanonských maronitských misionářů, generální sekretář Rady katolických patriarchů Východu, profesor na Libanonské univerzitě v Bejrútu, který se účastní jako synodální svědek východních církví a generální koordinátor pro Blízký východ, patří mezi ty, kteří pocházejí z kontinentálních shromáždění, aniž by jim byl udělen biskupský munus - uvedl, že se účastnil čtyř synod a tu současnou považuje za odlišnou svými metodami i obsahem: „Je to skutečná cesta s Bohem, s církví, se všemi skutečnostmi, které jsou zde zastoupeny. Účast na ní je velkou milostí, která nám dává důvod k naději na šťastnou budoucnost církve, prohlásil.
Maronitský duchovní pak přešel k hlavnímu tématu své promluvy, když hovořil o situaci syrských uprchlíků v Libanonu: „Od roku 2011, kdy sem přišli, žijí v nelidských podmínkách, namačkáni ve velkém počtu v táborech na hranici jejich kapacity, protože mezinárodní společenství nutí Libanon, aby je držel na svém území, a brání jim tak v cestě do Evropy. V těchto oblastech, dodal otec Alwan, „žijí více než dva miliony lidí, přičemž v posledních letech bylo zaznamenáno mnoho porodů. Libanon je se svými pěti miliony obyvatel zemí s nejvyšším procentem uprchlíků na světě. Různá humanitární pomoc se snaží dramatickou situaci zmírnit, ale uprchlíkům by mělo být umožněno odejít na místo, které více respektuje lidskou důstojnost.
Libanonci jsou trestáni za svou lidskost, poznamenal otec Alwan. Všichni tito uprchlíci totiž zatěžují ekonomiku státu, který nese obrovské náklady, s nimiž si mezinárodní vládní organizace nedokážou poradit, což má za následek, že libanonští občané jsou stále chudší a chudší. To v nich vyvolává velký hněv: humanitární otázku považují za záminku k tomu, aby uprchlíci zůstali v Libanonu, který je nucen být zemí politického azylu. Ozývá se mnoho hlasů, uzavřel duchovní, které vyzývají Syřany, aby odešli do Evropy. Čelíme lidské tragédii a dnes večer se budeme modlit, aby se světové mocnosti zasadily o její ukončení a aby se Syřané mohli jednoho dne vrátit do své země a ke své kultuře.
Biskup Mpako: Přijetí, naslouchání, úcta
Mons. Dabula Anthony Mpako, arcibiskup z Pretorie, místopředseda Jihoafrické biskupské konference, nejprve nastínil situaci migrantů a uprchlíků ve své zemi. Arcibiskup ocenil možnost účastnit se rozhovoru v Duchu jako metody synodního procesu a řekl, že díky naslouchání, respektu a přijetí se lidé mohou skutečně vyjádřit a přijmout jeden druhého. Když se zamyslím nad svou zemí, řekl, mohu s jistotou říci, že máme úrodnou půdu pro to, abychom tuto metodu učinili vlastní. Ta bude sloužit k řešení výzvy, abychom dokázali nabídnout místo a pastorační kulturu migrantům a uprchlíkům.
„Oficiálně hostíme 2,9 milionu migrantů: ve skutečnosti jich je mnohem více a hlavní příčinou jejich přítomnosti v Jihoafrické republice je chudoba: většina z nich jsou ekonomičtí uprchlíci, vysvětlil arcibiskup z Pretorie, města, které spolu s Johannesburgem patří mezi nejoblíbenější pro migranty mířící do Jihoafrické republiky.
V Pretorii, řekl monsignor Mpako, máme službu pro péči o migranty a uprchlíky, snažíme se jim pomáhat také v praktických potřebách, jako je poskytování jídla, oblečení a zdravotní péče, a také je provázet při žádosti o získání statusu uprchlíka. Mnozí z nich pak, pokračoval, jsou katolíci, kteří chtějí pokračovat v praktikování své víry. Ve své diaspoře se často ocitají v izolaci. Snažíme se zajistit jejich integraci do místní katolické reality, a to i zapojením kněží ze zemí původu migrantů.
Synodalita a hierarchie v církvi
V odpovědi na otázku, zda by obnova struktur na základě synodality mohla podkopat autoritu a výsady biskupů v diecézích, biskup Flores poznamenal, že tato otázka není nová. Výkon autority, služby církve, řekl, musí být založen na obrácení srdce, protože to je nezbytné pro dosažení pozitivních cílů jakékoli struktury. Jistě existuje mnoho názorů na podstatu věci, poznamenal s tím, že mu jde spíše o to, jak se můžeme stát lidmi, kteří se zaměřují na službu jeden druhému. To je zásadní, zdůraznil. Člověk může změnit všechno, ale pokud se tak nestane, neodpovídá na původní výzvu evangelia. Obrácení srdce je skutečně zásadní: někdo je biskup, laik, ale všichni jsou pokřtění.
Jeho slova zopakoval arcibiskup Mpako, který připomněl, že je všeobecně přijímáno, že v církvi musí koexistovat dvě struktury: synodalita a hierarchie. Není pochyb o tom, dodal, že by si člověk přál, aby tyto dva aspekty mohly fungovat společně a aby synodalita začala pronikat do hierarchické struktury církve. Na druhé straně je zřejmé, že v katolické církvi má synodalita jedinečný charakter, protože jde o synodalitu, v jejímž středu stojí papežský stolec.
Dále byl kardinál Czerny dotázán, zda klíčové téma udržení jednoty a různosti kontextů, kultur a tradic prostřednictvím změny mentality a struktur je synodám společné. Kardinál odpověděl, že nejde o problém, který by vzbuzoval sebemenší obavy: hierarchické struktury církve se nemají čeho obávat, pokud jde o synodální proces, který začíná nasloucháním. „Není možné, aby to hierarchické povaze církve uškodilo. Modlitba pomůže struktuře a fungování církve prostřednictvím Ducha svatého tím, že je zlepší. A nás těší, že o těchto věcech nejen mluvíme, ale že tuto spiritualitu žijeme. Sedíme u stolu, kde si možná říkáme, že je skupina beznadějná; místo toho si po dvou dnech uvědomíme, že i ve vztahu k velmi abstraktním otázkám panuje soudržná atmosféra. A to by se nemohlo stát bez Ducha.
Na otázku týkající se přítomnosti LGBT osob také mezi migranty jihoafrický prelát odpověděl, že postoj církve je jasný v tom, jak se k nim postavit: především projevením soucitu, aniž bychom kohokoli diskriminovali a aniž by se kdokoli cítil v církevním společenství jako outsider. Svatý otec to velmi krásným způsobem ukázal na příkladu, dodal, ačkoli je třeba konfrontovat tradiční křesťanskou antropologii. Pro biskupa je to totiž problém, který nelze vyřešit okamžitě, protože máme co do činění s tradicí, která existuje již dlouhou dobu; takže se dějí dvě věci současně: pevně se držíme této tradice a zároveň hledáme způsoby, jak těmto lidem umožnit, aby se v církvi cítili jako doma. Mons. Flores zase uvedl, že ve své diecézi považuje za poslání charity církve přijímat rodiny v obtížných situacích, rodiče a děti společně; proto povzbuzuje dobrovolníky, aby v trpících rozpoznávali Kristovu tvář. „Neptáme se, zda jsou katolíci nebo křesťané, jaké je jejich politické přesvědčení nebo sexuální orientace; chceme sloužit trpícímu Kristu: to je evangelijní postoj církve.
Mons. Flores byl také dotázán na pohled synody na potřeby latinskoamerických kultur. Prelát odpověděl, že ačkoli to není snadné, zejména pokud to děláte dobře, sbližování různých kultur je výrazem synodality. A hovořil o své osobní zkušenosti člověka, který vyrostl v dvojjazyčné rodině, kde neexistuje rozdělení na latinskoamerickou a angloamerickou kulturu. Vysvětlil, že jde o snahu přeložit jeden svět do druhého. Mladí lidé to umí dobře, uzavřel, a to je výhoda, zejména pro ty, kteří jako on žijí v pohraničí. Přesto upozornil, že nelze zjednodušovat na církevní úrovni, naopak je třeba usilovat o pokrok ve strukturovanějších rozhovorech mezi církvemi Severní a Jižní Ameriky. Kardinál Czerny také žil ve dvou světech a i pro něj je život překladem; a synodalita také znamená, jak něco přeložit z jedné kultury do druhé.
Prefekt Ruffini poté v odpovědi na dotaz podal některá metodická vysvětlení týkající se zásahů v menších kruzích a hlasování o souhrnném dokumentu. Kardinál Czerny pak hovořil o vztahu mezi úřadem a funkcí s ohledem na ordinované služby, zatímco Flores a Mpako ujistili, že reflexe synodů není ovlivňována vnějšími tlaky nebo spiknutími: vyměňujeme si upřímné a poctivé názory sub tutela Petri, řekl americký biskup, zatímco jihoafrický prelát potvrdil, že výzvou, před níž shromáždění stojí, je reagovat na potřebu vytvořit synodálnější církev. Nakonec si vzal opět slovo prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, kard. Czerny, aby sdělil některé podrobnosti o večerní vigilii na Svatopetrském náměstí věnované migrantům.
