Brífink ze synodního pondělí, 23. října
Vatican News
Synodní den v pondělí 23. října zahájila v 8.45 hodin eucharistická slavnost, které předsedal u oltáře Katedry Vatikánské baziliky kardinál Charles Maung Bo, arcibiskup z Rangúnu v Myanmaru. Následně v šestnácté generální kongregaci za přítomnosti papeže Františka (350 účastníků) promluvili duchovní asistenti synody, dominikán P. Timothy Radcliffe a benediktinka Maria Ignazia Angelini, a australský teolog P. Ormond Rush. Poté byl představen List Božímu lidu a diskutovalo se o něm.
Kardinál Schönborn: víra naděje a láska ve společenství
Dominikánský kardinál Christoph Schönborn, vídeňský arcibiskup, člen Řádné rady sekretariátu synody, se ze svých zkušeností z minulých shromáždění svěřil se vzpomínkou z roku 1965, z konce II. Vatikánského koncilu, kdy mu bylo 20 let a byl studentem teologie. Poslouchal přednášku Karla Rahnera a v srdci mu zůstala poslední věta: „Pokud z tohoto koncilu nevzejde nárůst víry, naděje a lásky, je všechno marné“. Považoval ji tehdy za velice důležitou.
Proto vídeňský kardinál dodal: „Totéž bych řekl o právě probíhající synodě“. Jako teolog se Schönborn v roce 1985 účastnil také mimořádné synody, kterou svolal Jan Pavel II. dvacet let po skončení II. Vatikánského koncilu. V souvislosti se základním pojmem communio uvedl, že má dojem, že „to, co děláme nyní, po padesátém výročí ustanovení synody, je právě otázka, jak žít společenství v církvi. Je to společenství víry; společenství s jediným a trojjediným Bohem; společenství mezi věřícími a společenství otevřené všem lidem“. Jak ho žít? Kardinál Schönborn odpovídá: „Nejlepší způsob je synodalita. Jde o to znovu promyslet vizi Lumen gentium, kde se hovoří o velkém tajemství církve. Církev je tedy tajemstvím, pak je Božím lidem a teprve potom se hovoří o hierarchické konstituci jejích členů“.
Od kardinála zazněla také kritika Evropy, která už není hlavním centrem církve, jak to vidíme denně na synodě. Latinská Amerika, Asie, Afrika a jejich kontinentální konference jsou v čele, zatímco evropský episkopát nedisponuje potenciálem, který rozvíjejí například federace asijských a latinskoamerických biskupských konferencí (Fabc a CELAM). Na starém kontinentu, přiznal, jsme v prožívané synodalitě trochu zaostali. Je třeba ji stimulovat. A jako příklad uvedl skutečnost, že evropské biskupské konference nikdy neřekly společné slovo k dramatu migrantů.
Nakonec odkázal na východní církve, které vždy zažívaly, jak synodalita neexistuje bez liturgie. Z toho vyplývá výzva, abychom si vážili víry, která se slaví předtím, než se o ní diskutuje.
Kardinál Aguiar Retes: synodální kontinuita
Kardinál Carlos Aguiar Retes, arcibiskup mexický, jeden z delegovaných předsedů shromáždění a člen synody na základě papežského jmenování, ve španělštině připomněl synodu o nové evangelizaci, kterou v roce 2012 svolal Benedikt XVI. a která dospěla k závěru, že předávání víry je roztříštěné: rodiny již nejsou schopny oslovit nové generace. Proto byla Františkova první synoda věnována rodinám, které jsou v tomto ohledu zásadní. A je důležité s nimi spolupracovat, aby se podařilo oslovit mladé lidi, kterým pak byla věnována další synoda v roce 2018. Když hovořil o své vlastní zkušenosti s novými generacemi v arcidiecézi Tlalnepantla, kde byl pastýřem předtím, než se přestěhoval do hlavního města Mexika, uvedl, že se setkával s mladými lidmi z různých sociálních vrstev s cílem vést dialog zaměřený na podporu přátelství přesahujícího třídní hranice. Touha po víře se tedy musí předávat prostřednictvím mladých lidí, kteří víru žijí.
Poté, pokračoval mexický kardinál ve své rekonstrukci, ho papež František povolal na synodu věnovanou Amazonii. A při úvahách o důležitosti klimatických změn a ochrany stvoření si uvědomil, že je důležité počítat s ekologickou citlivostí dětí a mladých lidí. Proto je třeba jim pomoci porozumět Božímu slovu o těchto otázkách. Nakonec kardinál hovořil o synodním procesu v arcidiecézi Mexico City, který by býval rád uskutečnil ještě před pandemií, ale který byl kvůli covid-19 odložen a začal v říjnu 2021. Jednalo se o zkušenost s návštěvou místních reálií, s metodou založenou na konsensu, dialogu a vzájemném naslouchání, jejíž plody byly shromážděny, aby odpovídaly na potřeby společnosti; protože, jak uzavřel, cestou církve je synodalita.
Kardinál Aveline: naslouchání, ticho, modlitba a svoboda
Kardinál Jean-Marc Aveline, arcibiskup z Marseille, na synodě jako člen papežské nominace, zvolený do komise pro souhrnnou zprávu, na úvod vyjádřil pocity, které ho provázely při jeho první zkušenosti na synodě: „Radost z nového dobrodružství, zvědavost ze setkání s lidmi z celého světa, s nimiž docházelo ke vzájemné výměně zkušeností; ale také obavy ze zpráv o válce, které sem dorazily na začátku práce a které pokračovaly i v průběhu dalších dní“.
Tváří v tvář tak dramatickým událostem, zdůraznil kardinál Aveline, musí církev převzít odpovědnost za ještě důraznější šíření Božího poselství lásky ve světě. Dalším jeho pocitem byla obava z toho, že v jeho zemi se do synodálního procesu nezapojili všichni, a proto je zde prostor pro pokrok, aby se této společné cesty zúčastnilo více lidí. Ta, jak kardinál zopakoval, vyvolává mnohá očekávání ohledně našich konečných rozhodnutí, která budou odrážet naši společnou odpovědnost. Závěrem dodal, že „nastává rozhodující týden, v němž prožijeme důležité etapy, budeme se snažit dohodnout na různých otázkách a urovnat rozdíly. V následujících měsících budeme sklízet plody, které jsme zaseli“.
Sestra Rigonová: Co mohu udělat pro to, aby byl svět lepším místem pro všechny?
Poté se ujala slova sestra Samuela Maria Rigonová, generální představená sester Nejsvětější Panny Marie Bolestné, profesorka na Gregoriánské univerzitě, která se synody účastní jako papežem jmenovaná členka. „V modlitbě jsem přijala jako Boží volání, že jsem jako pokřtěná, křesťanka a zasvěcená žena povolána na synodu“, řekla. „A synoda se ukazuje být velmi obohacující zkušeností, při níž se dotýkám univerzality církve. Je to zkušenost, která je pozváním k pokoře; a můj pohled je jen okénkem na obzoru, které může pomoci vybudovat krásnou mozaiku“.
„Od včerejška si s sebou nesu tři slova z eucharistické liturgie, kde k nám apoštol Pavel promlouval o víře prokazované skutky, námaze v milosrdné lásce, pevnosti v naději v Ježíše Krista. Kdyby toto vzešlo z této synody, už bychom udělali skutečnou revoluci v pozitivním smyslu“, řekla řeholnice; protože, jak dodala, „dostali jsme důležitou setbu, které Bůh nechá vyrůst navzdory nám nebo s námi“. V této souvislosti se řeholnice odvolala na myšlenku svatého Františka: Dnes začínám být jiným křesťanem. Kdyby to udělal každý, ujistila, došlo by k proměně.
Souhrnný dokument bude zveřejněn v sobotu večer
V odpovědi na otázku prefekt Ruffini uvedl, že hlasování, jehož způsoby budou teprve stanoveny, a zveřejnění Souhrnného dokumentu jsou naplánovány na sobotní večer.
Pokud jde o otázku, zda v budoucím konkláve bude muset být současná synoda zohledněna z hlediska obsahu a formy, kardinál Aguilar Retes vysvětlil, že pokud bude uvedeno do praxe to, co bylo projednáno a zažito, bude třeba uskutečnit určitou cestu. Dodal, že vše závisí na tom, čeho bude dosaženo, až se lidé vrátí do svých diecézí.
Další otázka se týkala metody zvolené pro shromáždění a možnosti jejího uplatnění v církvi na všech úrovních a také rozšíření účasti laiků a žen. Kardinál Schönborn připomněl svůj projev na téma synodality z roku 2015, kdy, vycházeje z jeruzalémského koncilu, vysvětlil, že metodou je především naslouchání, tedy naslouchání tomu, co Bůh ukazuje skrze zkušenost společné pouti. Závěr synody vychází z tohoto naslouchání, ze společného rozlišování. Kardinál uvedl, že na podobnou metodu, praktikovanou ve vídeňské arcidiecézi, je již zvyklý, a v této souvislosti připomněl, že od roku 2015 do dnešního dne proběhlo pět diecézních shromáždění s 1400 účastníky, což je výrazem celého Božího lidu. I když se nehlasovalo, zažilo se podle něj naslouchání a společenství. Důležité je, zdůraznil, že nakonec musí dojít k rozhodnutí. Jeruzalémský koncil totiž učinil zásadní rozhodnutí pro dějiny církve; a cesta k němu vede tak, jak čteme ve Skutcích apoštolů. Tuto metodu charakterizují tři fáze: naslouchání, mlčení, diskuse.
Sestra Rigonová ho podpořila, když poukázala na to, že sice existuje určitá metoda používaná na synodě, ale podstatným aspektem je naslouchání. Každý, řekla, potřebuje znovu objevit tento rozměr, na pracovišti, v rodinách, v řeholních společenstvích. Každý musí mít možnost sdílet se a být vyslechnut. Není náhodou, že první biblické přikázání zní: Slyš, Izraeli.
V reakci na kritiku zpochybňující integritu biskupské synody, protože jejími delegáty jsou i laici, kardinál Schönborn podotkl, že podle jeho názoru to není problém, protože synoda zůstává biskupskou, i když se jí reálně účastní i lidé, kteří nejsou biskupy. Představuje orgán, který slouží k výkonu kolegiální odpovědnosti. Její povaha se nezměnila, pouze se rozšířila a zkušenosti jsou rozhodně pozitivní. Na druhou stranu, řekl kardinál, vždy zde byli laičtí odborníci, kteří měli některé velmi důležité zásahy, ale nyní existuje mnohem užší vztah: biskupská synoda s rozšířenou účastí.
Pokud jde o otázku, zda ztráta synodality vedla církev k rozdělení a do jaké míry lze všechny církve pozvat na společnou cestu, dominikánský kardinál poukázal na to, že rozdělení křesťanů je překážkou svědectví; ale, řekl s odkazem na slova jednoho koptského pravoslavného mnicha, možná Bůh tuto „hanbu“ dopouští, protože člověk ještě není schopen jednotu dobře využít pro dobro lidstva.
Kardinál Aguiar Retes poté poukázal na zkušenost mexické biskupské konference v zemi se 180 miliony obyvatel, z nichž 80 % jsou katolíci, sjednocení kolem religiozity zakotvené u Panny Marie Guadalupské. Na severu, jihu a ve středu Mexika však panují rozdílné podmínky. Papež při své apoštolské návštěvě v roce 2016 vyzval k bezpečnému procesu, který by odpovídal potřebám sociokulturního kontextu. A v tom by různost neměla být překážkou: existují různé modus operandi, ale všechny zaměřují své úsilí pro dobro církve.
Kardinál Aveline zase zdůraznil, že velkým momentem jednoty na synodě byla ekumenická modlitební vigilie: všichni byli přítomni kolem Krista Ukřižovaného, protože touha po jednotě roste v kontemplaci Ukřižovaného, protože slabost Krista je jedinou jistou cestou k jednotě.
Pokud jde o to, že někteří Lgbt lidé se mohou cítit dotčeni slovy Katechismu katolické církve, která hovoří o morální nezřízenosti, kardinál Schönborn připomněl, že byl sekretářem při přípravě tohoto katechismu. Podle jeho slov je to dílo církve, které vyhlásil papež. A od té doby došlo pouze k jedné změně, když František zasáhl do otázky trestu smrti. Zda dojde k dalším, záleží pouze na papežově rozhodnutí. Kardinál pak doporučil číst texty vždy jako celek. Dodal, že jde o otázky, které se týkají morální teologie, ale principem je, že existuje objektivní řád a existují lidské osoby. Ty mají vždy právo na úctu, i když hřeší, a právo být přijaty, tak jak jsou Bohem.
Nakonec ke vztahu mezi aktuálností magisteria, přínosem teologů a sensum fidelium to byl opět kardinál Schönborn, který vysvětlil, že je třeba se podívat na svatého Jana XXIII. a na to, co řekl na začátku II. vatikánského koncilu o neměnnosti nauky a způsobu jejího podání. Dodal, že na úrovni chápání dochází k velkému vývoji, ale existuje také neměnnost víry: nelze měnit učení o Trojici, vtělení nebo ustanovení eucharistie. Na tom je založena víra, která platí všude na světě, a i když se kultury liší, podstatu víry nelze změnit, i když se od dob apoštolů tolik vyvinula.
