Ať obchodníci se zbraněmi znovu objeví smysl pro lidskost, vyzývá synoda
Vatican News
Autorita, která je v církvi službou, a problematika zneužívání patřily k tématům, jimiž se zabývaly intervence třináctého (341 přítomných) a čtrnáctého (343 přítomných) generálního pléna prvního zasedání XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody, které se konalo ve čtvrtek 19. 10. a v pátek 20.10. Oznámil to Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci a předseda Komise pro informace, na brífinku s novináři, který se konal v pátek 20. října odpoledne v Tiskovém středisku Svatého stolce a který uvedla zástupkyně ředitele tohoto střediska, Cristiane Murrayová.
Autorita není nadvláda, ale služba
S odkazem na čtvrteční odpolední a páteční projev k oddílu B3 Instrumentum laboris, jehož název zní „Spoluúčast, zodpovědnost a autorita, Ruffini vysvětlil, že synoda opětovně potvrdila úsilí o zamezení autoritářství, neboť autorita není nadvláda, ale služba. Ten, kdo má autoritu, zaznělo v synodní aule, nesmí všechno kontrolovat, ale musí mít schopnost delegovat; a biskup, jak bylo řečeno, má poslední slovo, ale nikoli jediné. Mezi diskutovanými tématy byla i role pastýřů ve službě chudým, rovněž ve stylu modlitby za migranty a uprchlíky, které předchozího dne na Svatopetrském náměstí předsedal papež. Pozornost je třeba věnovat, bylo poznamenáno v intervencích, volání lidí, kteří trpí na cestách tohoto světa. Kromě toho biskupové musí vyzvat k obrácení srdce obchodníky se zbraněmi, kteří přispívají k 'třetí světové válce', jež způsobuje utrpení milionům lidí, aby se v nich znovu probudil cit pro lidskost.
Spoluzodpovědnost v církvi
Spoluzodpovědnost je jedním ze slov, která se v projevech opakují nejčastěji, a je chápána jako zapojení a koordinace charismat, informoval Ruffini. V této souvislosti byl při jednání zdůrazněn význam docenění osobností, kompetencí a zejména angažovanosti laiků. Prefekt pak objasnil otázku počtu účastníků synody: s papežem jich je 365. Všichni se účastní synody. Ruffini připomněl různé způsoby účasti a upozornil, že celkem se účastní ještě asi stovka dalších lidí, čímž se celkový počet zvyšuje na 464, ale jejich přítomnost se samozřejmě nezapočítává do oficiálních sdělení. Dal také na vědomí, že generální sekretariát dává přednost při volných projevech v plénu těm účastníkům, kteří dosud nemluvili.
Sheila Piresová, tajemnice Komise pro informace, pak v brífinku pokračovala oznámením, že v synodní aule někteří účastníci varují před klerikalismem, a to i mezi laiky, protože vede ke zneužívání moci, svědomí, ekonomickému a sexuálnímu. A zneužívání, zdůraznila Piresová, způsobilo, že církev ztratila důvěryhodnost, a to natolik, že je nutný kontrolní mechanismus. Synodalita nicméně může pomoci zabránit zneužívání, protože je to proces, který má co do činění s nasloucháním a dialogem.
Nutnost reforem v církvi
Pokud jde o reformy, hovořilo se o změnách potřebných k dosažení větší transparentnosti finančních a ekonomických struktur; revizi kanonického práva a také některých titulů, které se staly anachronickými. S ohledem na synodalitu bylo poukázáno na naléhavou potřebu posílit již existující struktury - např. pastorační rady - a dbát na to, aby se nepodlehlo posunům parlamentaristického rázu. Nakonec Piresová informovala o otázce přítomnosti po boku mladých lidí v digitálním prostředí, které je skutečným místem misie, jež má přiblížit lidi na vzdálených periferiích. Jde o to, setkat se s těmito mladými lidmi tam, kde již jsou, tedy na různých sociálních sítích.
Arcibiskup Grušas: formace a konverze
Mons. Gintaras Grušas, arcibiskup vilniuský, předseda Rady evropských biskupských konferencí a Litevské biskupské konference, si vzal slovo, aby nejprve připomněl kontinentální setkání, které se konalo v únoru v Praze: podle jeho názoru šlo o mimořádně pozitivní příležitost k rozhovoru a duchovnímu sdílení, díky níž mohli pastýři ze 45 různých zemí společně hovořit a konfrontovat se z různých perspektiv. S odkazem na synodní práci pak Grušas zdůraznil ústřední význam tématu formace jako způsobu bytí církve, společného života, prožívání společenství. To vše si konkrétně uvědomuje samotná zkušenost synody: navzdory únavě těchto dnů, řekl, máme velkou energii, protože ačkoli pocházíme z různých zemí, uvědomujeme si, že máme tolik společného: především víru. Dalším důležitým aspektem, který vyzdvihl, je obrácení srdce, vůle růst jako církev vycházející z ochoty změnit mentalitu.
Sestra Fadoulová: mezi utrpením a nadějí
Poté se ujala slova syrská sestra Houda Fadoulová, která v roce 1993 vstoupila do syrsko-katolické mnišské komunity Deir Mar Musa, založené otcem Paolem Dall'Ogliem. Řeholnice, která se účastní práce jako svědkyně synodálního procesu pro východní církve a Blízký východ, mezi těmi, kdo přicházejí z kontinentálních shromáždění, aniž by jim byl udělen biskupský munus, hovořila o své osobní a církevní zkušenosti, poznamenané dramatickými událostmi, jako je válka, pandemie, zemětřesení. Její diecéze je navíc již tři roky bez biskupa a nový pastýř, který právě nastoupil, se snaží dohnat ztrátu zapojením zejména mladých lidí a také pozváním libanonského biskupa-experta na setkání s různými složkami společenství. Pokud jde o synodu, mluvila o velmi bohatém momentu výměny, který tíhne směrem k jednotě a sdílení nabízené v modlitbě. Každé téma se řeší ve stylu společné pouti: je zde výchozí bod, cesta, cíl, kterého je třeba dosáhnout.
Tokijský arcibiskup: pohledem Charity
Mons. Tarsicius Isao Kikuchi, verbistický misionář, tokijský arcibiskup, který je předsedou Caritas internationalis, předsedou Japonské biskupské konference a generálním sekretářem Federace asijských biskupských konferencí, zdůraznil, jak obtížné je pro Japonce mluvit ve skupině, protože svým vlastním stylem dávají přednost mlčení. Proto, jak poznamenal, je debata, kterou v těchto dnech vedeme, velmi důležitá. Již na kontinentálních shromážděních jsme začali používat způsob menších kruhů kolem stolu, přičemž setkání organizovaná v Asii nás lépe připravila na synodu. Účastí v pěti menších skupinách, zopakoval arcibiskup, jsem měl možnost plně zakusit rozmanitost v jednotě církve a nezapomínat na to, že její existence je univerzální. Jazyk používaný na setkáních, jak vyzdvihl, je ve skutečnosti jazykem univerzální teologie, i když jedno řešení nemůže platit pro všechny. Je to proto, že v Asii existuje řada jazyků a různorodých skutečností: nemůžeme zvolit jediné řešení, abychom šli společně, protože synodalita znamená také respektování místních kultur. Mons. Kikuchi poté hovořil o své službě předsedy Caritas Internationalis a zdůraznil, že každá Charita má zásadní význam na synodální cestě církve. Všechny organizace, zdůraznil, mají svou vlastní katolickou identitu, aktivně spolupracují s různými partnery a mají také ekumenickou a mezináboženskou hodnotu. Synodalitu lze spatřovat v různých národnostech těch, kteří tuto organizaci vedou, a těch, kteří pracují na místní úrovni, ve všech částech světa.
Sestra Barronová: přirozená africká synodalita
Sestra Mary Teresa Barronová z Irska, generální představená Kongregace sester Panny Marie od apoštolů, prezidentka Mezinárodní unie generálních představených, uvedla svůj příspěvek zmínkou o mottu v angličtině: Nikdo nečte stejnou knihu jako ten druhý. Úvahy o synodě, svěřila se, mě přivedly k tomu, abych viděla a prožívala věci na základě své zkušenosti řeholnice, která dozrála ve východní Africe ve venkovské farnosti, kde jsem prožila první zkušenost synodální církve, v 'mladé' církvi se dvěma kněžími na 35 vesnic a jedním katechetou na území velké jako polovina Irska. Synodalita zažívaná v menších kruzích, pokračovala řeholnice, je podobná té, kterou jsme zažívali v Africe, když jsme ve společenství, s laickými věřícími, každou neděli před hliněnými chatrčemi, seděli v kruhu a rozhodovali všichni společně, a to i s lidmi, kteří neměli žádné vzdělání, a víru jsme sdíleli z hloubi srdce. Ale každý hlas měl stejnou váhu, podotkla. Sestra Barronová dále navrhla více naslouchat mladším církvím, kde je silná účast zdola, a také potvrdila, jak je řeholní život v její kongregaci založen na synodalitě.
Každý má v církvi svou roli
V odpovědi na otázky novinářů se s. Fadoulová zmínila o přínosu svědectví společného života s ohledem na synodalitu. Zvláště připomněla, že se svou komunitou neopustila syrské křesťany, pomáhala jim modlitbou a dávala jim pocítit solidaritu. Její slova zopakovala sestra Barronová, která poukázala na zapojení generálních představených do synodního procesu. Na druhou stranu dodala, že zasvěcený život si uvědomuje důležitost formace, aby pochopil, jak žít synodalitu. Sestra Barronová se zmínila o vlnovém efektu při online formaci, který je užitečný pro rozšíření sdílení a budování společenství.
Úvaha o ženském diakonátu
Na doplňující otázku týkající se ženského diakonátu sestra Barronová poznamenala, že tato otázka je na stole pro synodní diskusi. Pro krásu katolické církve je charakteristické, že existují různé názory, ale dokud se o tom diskutuje, dodala, nebylo by správné mluvit mimo tento prostor. V této souvislosti s. Fadoulová zdůraznila, že každý musí přijmout svou roli v církvi, muži i ženy, a naučit se používat Boží dary. Arcibiskup Grušas dodal, že debata o různých službách v církvi je součástí této velmi široké výměny názorů na synodě. Poznamenal, že obvykle se hledá odpověď typu ano nebo ne, černá nebo bílá. Je zřejmé, že existují názorové rozdíly, které závisí i na kulturním zázemí, a proto je v této fázi předčasné činit rozhodnutí.
Synodní reflexe v Evropě a Asii
Grušas opět v odpovědi na otázku uvedl, že předsedové biskupských konferencí uvažují o řadě struktur, které jsou již v kanonickém právu synodální a které lze nyní účinně realizovat. A tokijský arcibiskup uvedl, že v době pandemie nebylo mnoho příležitostí, aby se lidé sešli a šli synodálním způsobem, proto byl zvolen online způsob. Dále vyzval k zamyšlení nad zapojením laiků, neboť pokud se mají skutečně zapojit, je nutno brát ohled na jejich aktivity, na jejich rodiny. V odpovědi na otázku filipínského novináře týkající se návrhu obsaženého v dokumentu asijského kontinentu o pohostinnosti a inkluzivitě v církvi tokijský arcibiskup zopakoval to, co bylo navrženo v malých kruzích, totiž východní zvyk zout si boty při vstupu do domu jako znamení přijetí a pohostinnosti.
Synodální proces je důležitější než rozhodnutí
Na otázku o závěrečných rozhodnutích shromáždění mons. Grušas zdůraznil jednotu shromáždění na metodě synodality. „Ohledně konkrétních témat nevěřím, že v této fázi, nebo dokonce před rokem 2024, dojde ke konečným rozhodnutím. Ale pokud budeme růst a žít v synodalitě, přijdou, protože neusilujeme o dogmatické závěry, neexistuje žádný předsudek o tom, jaká by tato synoda měla být. I když by si každý přál rozhodnutí, proces je důležitější než rozhodnutí“. Na závěr s. Fadoulová dodala, že klíčová slova pro celou církev jsou naslouchání, sdílení a rozlišování.
