Pokusy o zobrazení Muže z Turínského plátna

Emanuela Marinelli 

Snímání Kristova těla z kříže inspirovalo umělecké projevy, které je ztvárnily na nádherných ikonách, obrazech a v podobě soch. Zvláště významné je byzantské liturgické plátno zvané epitafios, které bylo zjevně inspirováno Turínským plátnem. Nádherným příkladem je soluňský epitafios (14. století), který je uložen v Muzeu byzantské civilizace v Soluni [I].

Soluňský epitafios - hedvábí, zlaté a stříbrné nitě na plátně - Muzeum byzantské civilizace - Soluň - 14. století

"Oplakávání mrtvého Krista" je sochařský výjev zobrazující Ježíše s rukama v sindonické poloze, obklopeného dalšími postavami, které byly v onom tragickém okamžiku přítomny. Dva pozoruhodné příklady jsou jeden [II] v Museo Civico di Villa Carlotti v Caprino Veronese (VR) ze 14. století a druhý [III] v kostele Santa Maria della Vita v Bologni z 15. století.

Oplakávání mrtvého Krista - vápenec původně polychromovaný - Mistr svaté Anastázie - Museo Civico di Villa Carlotti - Caprino Veronese - VR - 14. stol.

Z novější doby je třeba zmínit "Mrtvého Krista čekajícího na vzkříšení" [IV] od blahoslaveného Fra' Claudia Granzotta ve svatyni Chiampo (VI), dílo s jasnou inspirací plátnem z roku 1941. Ale touha vytvořit dílo umělecké a vědecké zároveň, skutečně odpovídající skutečnosti, se zrodila u monsignora Giulia Ricciho z Viterba, archiváře konzistorní kongregace ve Vatikánu a zakladatele Římského sindonologického centra, a sochaře Lorenza Ferriho z Romagny, kteří se pokusili o trojrozměrnou rekonstrukci těla Muže z rubáše v životní velikosti.  

Oplakávání mrtvého Krista - terakota původně polychromovaná - Niccolò dell'Arca - kostel Santa Maria della Vita - Bologna - 15. století

Na počátku 60. let 19. století vytesal Mons. Ricci svůj Krucifix podle plátna; kopie tohoto díla se nacházejí v různých částech světa [V]. V 70. letech 20. století vytvořil Ferri dvě sochy inspirované plátnem [VI].

Mrtvý Kristus čekající na vzkříšení - kopie sádrového modelu uchovávaného v gipsotéce Santa Lucia v Piavě - TV - mramor od blahoslaveného Fra' Claudia Granzotta - svatyně v Chiampo - VI - 1941

V roce 2000 vystavil boloňský umělec Luigi Enzo Mattei, který přednášel na Akademii výtvarných umění v Bologni, svůj obraz Cristo Sindonico, vytvořený za konzultace profesorů Maria Cappiho, Francesca Cavazzutiho, Lamberta Coppiniho, Fiorenza Facchiniho, Giulia Fantiho, Emanuely Marinelli a Sebastiana Rodanteho [VII]. V roce 2018 představil padovský umělec Maestro Sergio Rodella svou rekonstrukci Muže z rubáše, vytvořenou za poradenství profesorů Mattea Bevilacqua, Gianmary Concheri, Stefana Concheriho a Giulia Fantiho [VIII].

Tělo muže z plátna - socha od Lorenza Ferriho - 70. léta 20. století

V roce 2011 představil Juan Manuel Miñarro López, profesor sochařství na Escuela de Bellas Artes v Seville, svého Cristo Yacente, vytvořeného za poradenství lékařů Antonia Petita Gancedo a Alfonsa Sáncheze Hermosilla. Socha vyřezaná z cedrového dřeva [IX] se stala ústředním bodem putovní výstavy, která od roku 2012 putuje po celém Španělsku [X]. Kurátor výstavy Álvaro Blanco je sochou Miñarro nadšen a prezentuje ji na výstavách [XI]. Najednou mu však socha přestává stačit. Chce pravdivější rekonstrukci, i když "forenzní analýza není cílem hyperrealistického díla", zdůrazňuje Blanco na své nové výstavě Záhadný muž [XII], která je v současné době k vidění v Chioggii, městě na laguně v provincii Benátky. A tak se v roce 2022 představuje hyperrealistické tělo Muže z plátna.

Tělo Muže z rubáše - socha od Lorenza Ferriho - 70. léta 20. století

Zvláště působivý je obličej, oteklý zejména na pravé straně. 'Poprvé jsme na někoho, kdo byl zobrazen v mramoru, v malbě, položili kůži...,' říká [XIII] hrdě Blanco. Umělcem, který Blanca a jeho spolupracovníky přímo inspiroval, byl jistě Miñarro. Sám Blanco uvádí: "Juan Manuel Miñarro a soudní lékař Alfonso Hermosilla provedli velkou studii plátna a roušky, z jejich práce jsme převzali mnoho informací" [XIV].

Tělo muže z plátna - socha od Luigiho Matteiho - 2000

Záměrem je zapůsobit na návštěvníka, otřást jeho svědomím při pohledu na rekonstrukci, která vypadá jako skutečné umučené tělo, aby utrpení, které Ježíš vytrpěl, bylo vnímáno ještě reálněji. Před vstupem do závěrečné místnosti, kde je rekonstruované tělo vystaveno, si můžeme přečíst tuto Blancovu myšlenku:

"Tento kus zmasakrovaného těla, tento odraz našeho těla, má v sobě více z nás, z toho, co jsme, z toho, co skrýváme, z toho, co se denně děje v našem světě, než z naší falešné reality. Skrýt tento obraz by znamenalo skrýt pravdu o tom, co jsme."

Tělo muže z rubáše - socha od Sergia Rodella - 2018

Andrea Tornielli, ředitel Vatikánských médií, poznamenal, že "v tomto zmučeném těle, v tomto břemenu utrpení se odrážejí příběhy tolika pronásledovaných lidí naší doby. Tajemný obraz plátna však také nabízí světlo naděje, protože je ikonou Bílé soboty a předehrou k novému životu" [XV].

Cristo Yacente - Socha od Juana Manuela Miñarra Lópeze - 2011

Toto tělo však nezůstalo v plátně. Tajemný obraz, který po sobě zanechal, hovoří o Vzkříšení.

* Sindonoložka (sindonologie je interdisiplinární obor zkoumající Turínské plátno)

Záhadný muž - Hyperrealistická rekonstrukce Muže z rubáše (2022) od Álvara Blanca na základě zjevné inspirace Miñarrovou sochou.

POZNÁMKY

[I] Maria Theocharis, "Epitafy" byzantské liturgie a plátno, in: Lamberto Coppini - Francesco Cavazzuti (Edd.), Le icone di Cristo e la Sindone, Edizioni San Paolo, Cinisello Balsamo (Milano) 2000, s. 105-121, na s. 117. 

[II] Vittorio Sgarbi, Il "Compianto", skutečný mrtvý Kristus, který by Bacona donutil pokleknout, "Il Quotidiano del Sud", 21. listopadu 2021, https://www.quotidianodelsud.it/laltravoce-dellitalia/mimi/beni-culturali/2021/11/21/il-compianto-il-vero-cristo-morto-che-avrebbe-fatto-inginocchiare-bacon.

[III] Fabrizio Padovani, Niccolò dell'Arca: un grido che resiste al tempo, "Italics Art and Landscape", s. d., https://italics.art/tip/niccolo-dellarca-compianto-sul-cristo-morto/.

[IV] Vanni Camurri, Il beato fra Claudio Granzotto e la Sindone, "Collegamento pro Sindone Internet", červen 2003, s. 1-3, http://www.sindone.info/CAMURRI.PDF.

[V] Cristina Vonzun, Il crocifisso di Giulio Ricci specchio della Sindone, "Catt.ch", 6. dubna 2022, https://www.catt.ch/newsi/il-crocifisso-di-giulio-ricci-specchio-della-sindone/

[VI] Arcangelo Paglialunga, Una scultura di Lorenzo Ferri riproducente, anche nei particolari, la figura di Cristo quale appare dalla Santa Sindone, "Sindon", Quaderno n. 10, aprile 1966, s. 11-12, https://sindone.it/museo/wp-content/uploads/2020/11/Sindon-N10-Aprile-1966.pdf; Museo Civico città di Cave, 46 anni di studio della Sindone, https://www.museolorenzoferricave.eu/46-anni-di-studio-della-sindone/

[VII] Tělo muže z rubáše v San Petroniu, https://www.basilicadisanpetronio.org/iniziative-ed-eventi/corpo-delluomo-della-sindone-in-san-petronio/.

[VIII] Federica Cappellato, Sculpture Padova, "Il Gazzettino", 21. března 2018, https://www.ilgazzettino.it/pay/primopiano_pay/scultura_padova_chi_sia_sara_la_fede_a_dirlo_la_scienza_ha_consentito_a-3620225.html.

[IX] Juan Manuel Miñarro López, Explicación médico-forense del hombre de la Síndone, "La Hornacina", 20. prosince 2012, https://www.lahornacina.com/articulosminarro.htm.

[X] La Sábana Santa, el profesor Miñarro y Arte Sacro, Arte Sacro, 14. května 2013, http://www.artesacro.org/noticia.asp?idreg=85578

[XI] Rubicela Muñiz, La Sábana Santa, Historia de Fe y Cultura, "El Observador", 30. srpna 2019, https://elobservadorenlinea.com/2019/08/la-sabana-santa-historia-de-fe-y-cultura/

[XII] Záhadný muž, https://themysteryman.com/

[XIII] José Beltrán, Un "crossfitero" bajo la Sábana Santa, "La Razón", 16. října 2022, https://www.larazon.es/sociedad/20221016/sdvb5kwzwvefpdybins6jsvgbe.html

[XIV] Sonsoles Hernández, Álvaro Blanco: "Paremos ya de investigar la Sábana Santa! Obsérvala y dime qué sientes", "Vida Nueva Digital", 14. října 2022 https://www.vidanuevadigital.com/2022/10/14/alvaro-blanco-paremos-ya-de-investigar-la-sabana-santa-observala-y-dime-que-sientes/

[XV] Alessandro De Carolis, L'impronta del velo, "L'Osservatore Romano", 1. srpna 2023, s. 6.