Michael Del Greco, svědek pokojného odporu proti zlu
Roberta Barbi - Vatican News
Zabit za to, že konal dílo milosrdenství: dával jídlo hladovým a nápoj žíznivým. Navíc uprchlíkům, navíc v ohrožení života. To byla jediná vina, která vedla abruzzského pastýře Michaela Del Greca, žijícího mezi horami a ovcemi, k odsouzení k trestu smrti ve věku nedožitých padesáti let. Rozsudek byl vykonán v noci z 21. na 22. prosince 1943 v Badia di Sulmona, kterou nacisté přeměnili na vězení pro válečné zajatce. Donu Vittoriu D'Oraziovi, faráři, který ho krátce před smrtí zpovídal, řekl: "Víte, proč jsem se ocitl v této situaci? Protože jsem dělal to, co jste mě vždycky učil. O tom, "jak převratné je být věrný evangeliu, a to i v takových těžkých podmínkách, jako jsou tyto, kdy se gesto lidskosti střetává s nelidskostí, kdy se lidský zákon příliš vzdaluje od zákona Páně", říká don Angelo Romano, kněz z kostela Sant'Egidio a rektor Baziliky svatého Bartoloměje na římském Tiberském ostrově.
Obyčejný člověk, který obětoval svůj život pro druhé
Na příběh Michaela Del Greca upozornila již Komise nových mučedníků, kterou zřídil Jan Pavel II. s ohledem na Velké jubileum roku 2000, aby zkoumala křesťanské mučednictví ve 20. století; také letos papež František pro Svatý rok 2025 zřídil podobnou komisi, jejímž členem je i rektor San Bartolomeo all'Isola: "Lidský příběh Michaela velmi připomíná příběh polské rodiny Ulmů, nedávno blahořečené za to, že v letech druhé světové války ukrývala několik Židů," pokračuje otec Angelo Romano, "oni byli zemědělci a on byl pastýř: obyčejní lidé, kteří neváhali riskovat život, aby pomohli těm, kteří byli v nebezpečí."
Bylo 22. listopadu 1943, když Michaela pronásledovali na pastvinu a pak ho zastavili němečtí důstojníci. O několik dní později, 27. října, přišel strašlivý rozsudek smrti, který oznamovaly plakáty vylepené po celé vesnici, z nichž jeden je dnes vystaven v památníku na Tiberském ostrově. Uplynul měsíc, než se rozsudek stal skutečností: měsíc, v němž rodina doufala, modlila se, prosila. Měsíc, který o mnoho let později mistrovsky vylíčila jeho dcera Raffaella, učitelka a spisovatelka, v díle nazvaném ne náhodou "Těch dlouhých třicet dní", které získalo několik ocenění i pochvalu tehdejšího prezidenta republiky Carla Azeglia Ciampiho. Nachází se zde také poslední dopis, který Michele napsal své rodině předtím, než byl zabit: ""Má drahá družko, s odevzdánám se Bohu," píše, "umírám, protože jsem se zavázal, že budu pomáhat chudým lidem. (...) Doporučte mě všem svatým a Panně Marii Sněžné, která mi vždycky ležela na srdci".
Vyprávění o mučednících je investicí do paměti
Péče o bližního, zvláště je-li v nesnázích: lekce stále aktuální, lekce Michaela Del Greca pro dnešního člověka, i když jeho příběh, stejně jako příběhy mnoha dalších mučedníků, je navzdory jeho úsilí zapomenut: "Musíme tyto příběhy zveřejnit, vyprávět je. K tomu slouží tento památník, ale musíme i nadále investovat do paměti," uzavírá rektor, "znalost svědků víry je důležitá, a pak jsou tyto příběhy, navzdory své tragičnosti, krásné, jsou to živé příklady lidí, jako jsme my, kteří měli sílu a odvahu postavit se zlu pomocí dobra".
