Kardinál Aveline o papežově návštěvě v Marseille

Delphine Allaire – Vatican News

Co znamená papežova návštěva na festivalu Rencontres Méditerranéennes?

Příjezdem do Marseille papež František pokračuje ve své pouti po Středomoří. V roce 2023 uplyne 10 let od jeho první cesty, kterou si zvolil v červenci 2013, několik měsíců po svém zvolení, na Lampedusu. Poté se vydal do Tirany, Sarajeva, na Lesbos, do Káhiry, Jeruzaléma, na Kypr, do Rabatu, Neapole, na Maltu atd. Jako pastýř všeobecné církve, ale také jako římský biskup, projevuje těmito cestami zvláštní pozornost středomořským národům. Nepřijíždí tedy do Marseille, aby na sebe upozornil, ale abychom se spolu s ním podívali na Středomoří, na výzvy, kterým čelí, na zdroje, které má k dispozici, a na poslání, které přísluší Kristovým učedníkům v této oblasti světa. Zatím nevíme, co papež v Marseille řekne, ale jeho návštěva je sama o sobě poselstvím. Protože toto multikulturní a multináboženské město, které překypuje potenciálem a energií, se zároveň potýká s obrovskými obtížemi: nejistým pracovním zázemím velké části obyvatel, devastací způsobenou obchodem s drogami, problémy způsobenými nezaměstnaností, absencí bezpečnosti, deficitem vzdělání atd. Tento velký středomořský přístav, který v průběhu své historie přijímal ty, kdo opustili svou zemi kvůli válkám nebo bídě, však také umí ve svém různorodém obyvatelstvu najít zdroje odvahy, solidarity a naděje, které každý potřebuje k překonání životních obtíží. To je důvod, proč je Františkova návštěva pro marseillské křesťany a všechny obyvatele Marseille bez ohledu na vyznání zdrojem nesmírné radosti a velké hrdosti. Pokud se papež rozhodl přijet, je to proto, že ví, že z tohoto města bude moci oslovit celou Francii i národy Evropy a Středomoří. Přijíždí v rámci Středomořských setkání, na kterých se schází velké množství biskupů z různých zemí ležících u tohoto moře, stejně jako studenti a mladí odborníci z těchto zemí. Jeho návštěva povzbuzuje synodální práci pastýřů středomořské oblasti; je také podnětem k vypracování teologické reflexe postavené na specifických problémech, s nimiž se středomořské národy potýkají.

Marseille je nyní označována za středomořskou zastávku na pouti papeže a církve. Jak dnes prožíváte tuto identifikaci, která je konečným bodem dlouhého procesu?

Nemluvil bych o konečném bodě, protože jde o proces, který začal v Bari v roce 2020 a pokračoval ve Florencii v roce 2022 z iniciativy Italské biskupské konference. My, biskupové Středomoří, jsme mohli vidět, jak moc potřebujeme znovu objevit sami sebe, abychom lépe rozeznali volání Ducha ve službě národům svěřeným naší službě. Ačkoli máme společné výzvy, prožíváme je skutečně velmi odlišně, v závislosti na kontextu každé z našich zemí. A potřebujeme spolu mluvit, abychom pochopili obtíže, kterým každý z nás čelí, a prohloubili důvody, proč se naše pohledy mohou rozcházet. Navzdory těmto rozdílům však můžeme a chceme jednat ve společenství se Svatým otcem i mezi sebou navzájem, ve službě společnému dobru, pro věc evangelia. Proto sice vítáme, že se třetí etapa tohoto procesu odehrává v Marseille, ale pevně doufáme, že další etapy mohou být uspořádány jinde, v severní Africe, na Blízkém východě, v oblastech Černého nebo Egejského moře, nebo dokonce na Balkáně. Zavazujeme se, že během shromáždění v Marseille nabídneme nezbytné prostředky pro pokračování tohoto procesu. Můžeme tedy doufat, že při příštích setkáních, až se lépe poznáme a naučíme se spolupracovat synodálním způsobem, naslouchajíce Božímu slovu a hnutím Ducha, budeme moci nabídnout národům Středomoří příspěvek církve k výzvám, které se jich týkají. Příspěvek, který navzdory naší nejistotě a křehkosti musí mít vždy příchuť naděje.

Jak může být Středomoří se svými mnohočetnými identitami a krizovými prostory v dnešní době předzvěstí naděje, míru a smíření?

Je pravda, že Středomoří se jeví jako roztříštěný prostor; geopolitické konflikty, do nichž jsou často zapojena náboženství, nerovnováha životního prostředí, dramata spojená s migračními toky, různé formy chudoby a sociálně-ekonomické nespravedlnosti, to vše jsou znepokojivé příznaky. Tato situace však není fatální. Tváří v tvář výzvám, které nám tyto krize umožňují identifikovat, můžeme mobilizovat mnoho zdrojů. Třeba solidaritu mezi národy, abychom se postavili útlaku a smrtícím ideologiím. Křesťanská víra je často účinnou oporou tohoto odporu, jak jsme viděli v jiných situacích v dějinách. Neměli bychom zapomínat ani na nesmírné bohatství filozofického, kulturního a duchovního dědictví, jehož kolébkou bylo Středomoří! Ty daly světu zvláštní schopnost pochopit člověka, jeho svobodu a jeho predispozice k navazování vztahů s druhými lidmi a s Bohem. Poklad této nesmírné antropologické moudrosti Středomoří velkoryse předalo národům světa. Každý však ví, že tento poklad je křehký, zvláště když člověk zakouší, jak obtížné je respektovat důstojnost a svobodu každého člověka, včetně náboženského hlediska, a podporovat jednotu celého lidského rodu tím, že se odvážně postaví nenávisti a pohrdání. Kolem tohoto moře je tolik menšin, které na to doplácejí! Je mnoho biskupů, kteří se zármutkem sdílejí utrpení, které prožívají křesťané v jejich zemích, kteří jsou stále oslabenější a pronásledovaní. A jak nepřipomenout tragédii migrantů, když se Středozemní moře z kolébky, kterou bylo, stává hřbitovem, kde za všeobecné lhostejnosti a tiché spoluviny hynou naděje těch nejchudších, opuštěných v rubáši vln? Tváří v tvář těmto dramatům nepřestává papež František nabádat k boji proti lhostejnosti a k probouzení svědomí. Musíme na tom pracovat zcela konkrétně a toto bude jedno z témat.

Již od roku 2021 vyzýváte ke svolání synody pro Středomoří. Středomořská setkání se budou konat deset dní před zahájením první části generálního shromáždění o synodalitě v Římě. Jakým způsobem budou mít reflexe z Marseille na této synodě odezvu?

Především tím, že naše pracovní metoda bude synodální. Navrhneme všem biskupům, aby žili obrácení v Duchu svatém doporučeným v Instrumentum laboris příštího generálního shromáždění biskupské synody, přijímali Boží slovo, společně se modlili, naslouchali jeden druhému, aby rozpoznali, co Duch říká církvím nejen skrze jejich životy, ale také skrze radosti a utrpení, očekávání a touhy národů, v nichž žijí. Na pomoc nám generální sekretariát synody laskavě zaslal shrnutí konzultací různých středomořských biskupských konferencí. Rád bych dodal, že v Marseille budou biskupové pracovat s mladými lidmi všech národností, vyznání a náboženství Středomoří a naslouchat jejich úvahám, očekáváním a podnětům. Ve čtvrtek večer v rámci tohoto týdenního setkání jsme také uspořádali ve farnostech diecéze asi dvacet výměnných a modlitebních setkání s mladými lidmi a biskupy ze Středomoří, aby obyvatelé Marseille mohli poznat, co prožívají národy a církve středomořské oblasti, někdy velmi bolestným způsobem. Ve stejném týdnu se také uskuteční festival s koncerty, konferencemi, modlitebními vigiliemi, návštěvami bohoslužebných míst atd. a umožní všem, bez ohledu na jejich víru či životní cestu, zapojit se do hlavních výzev této události. Protože synodalita se učí především skrze setkání! Na závěr bych chtěl říci, že se k této události může připojit celý Boží lid z blízka i z daleka, a to prostřednictvím modlitby: 8. září zahájím velkou modlitební novénu, abychom prosili Ducha svatého, aby připravil naše srdce na službu tomu, co Bůh bude chtít dát své církvi a světu skrze to, co nám bude dáno žít. Dá celá tato práce vzniknout „synodě pro Středomoří“? O tom může rozhodnout pouze Svatý otec! Nic nám však nebrání v tom, abychom synodálně pracovali již nyní!

Jak vidíte duchovní sílu a prorocké poslání Středomoří v nadcházejících desetiletích?

Během projevu v Bahrajnu 4. listopadu 2022 František připomněl duchovní a prorockou sílu moře. Středomoří neredukuje vztahy na Sever-Jih nebo Východ-Západ, či dokonce křesťansko-muslimské, ale spojuje a priori velmi odlišné světy. To, co Středomoří představuje svou geografií, mají uvést do praxe národy, které žijí na jeho březích, prostřednictvím vztahů, které mezi sebou navzdory vzestupům a pádům dějin splétají jako velkou „mozaiku naděje“. Vše často začíná prostými obchodními vztahy. S těmito směnami roste vzájemná úcta, lidé se začínají zajímat o kulturu toho druhého, a dokonce i o jeho náboženství. Tak se zrodilo velké dobrodružství, které křesťané nazývají „dialog“, slovo nabité významem, protože na nejhlubší úrovni označuje gesto, jímž se Bůh rozhodl zjevit sám sebe a zahájit s lidstvem dialog o spáse, o němž Bible vypráví v podobě dlouhého příběhu smlouvy. Břehy Středozemního moře byly místem tohoto zjevení, které bylo dáno Abrahamovi, a zaslíbení, které bylo svěřeno jeho početným a rozmanitým potomkům. Proto mají dnes Abrahamovy děti více než ostatní odpovědnost za to, aby se ve světě uskutečnil mír, a to vytrvalým praktikováním ctnosti dialogu. Nuže, „atmosférou dialogu je přátelství. Ba co víc, služba“, napsal Pavel VI. ve své první encyklice Ecclesiam suam (č. 90). To církev v Marseille velmi dobře ví: starobylá tradice činí z těch, které evangelium označuje za Ježíšovy „přátele“, zejména Lazara a Marii Magdalénu, zakladatele první křesťanské komunity ve městě. Každé ráno 2. února si na nábřeží Starého přístavu křesťané z Marseille připomínají tento příchod evangelia z moře, aby si připomněli, že víru, která je darem od Boha, dostávají také od bratra, často přicházejícího odjinud, někdy na vratkých lodích. Bratrství: to je to, co by církev v Marseille ráda nabídla všem, které u příležitosti Středomořských setkání a papežovy návštěvy přivítá, ať už z Francie nebo odjinud. Spolu s ním připomíná svatého Charlese de Foucauld, který se zde často nalodil a překonával Středozemní moře při hledání svého povolání. Krátce po příjezdu do Béni-Abbès napsal: „Chtěl bych, aby všichni obyvatelé, křesťané, muslimové, židé i nevěřící, uvykli tomu, že na mne budou pohlížet jako na svého bratra, univerzálního bratra“. Tehdy církev v Marseille začala snít o tom, že jednoho dne by se Středozemní moře mohlo nazývat „mořem bratrství“!