Hledejte

Kardinál Souraphiel o etiopských nadějích: mír, práce a rodina

Alessandro Di Bussolo – Addis Abeba

„Ve vzduchu je cítit mír“, v Etiopii však také znějí modlitby, aby po mnoha násilnostech a obětech v regionech Tigray, Amhara, Afar a Wellega nastala „skutečná spravedlnost a také odpuštění mezi lidmi a mír z politické úrovně sestoupil dolů, aby usmířil národy“. V největší zemi Afrického rohu, která hostí více než 400 000 Súdánců a súdánských uprchlíků, stejně jako 600 000 Somálců, Eritrejců, Jemenců a dokonce i Syřanů, a do níž se nedávno vrátilo více než 100 000 etiopských emigrantů z arabských zemí Perského zálivu, se pohlíží s nadějí na pilotní projekt Globálního fondu solidarity (GSF) ve prospěch těchto navrátivších se migrantů, uprchlíků a vnitřně vysídlených osob, na němž se podílí pět náboženských kongregací a arcidiecéze hlavního města. To jsou témata rozhovoru s kardinálem Berhaneyesusem Souraphielem, metropolitou Addis Abeby, která před dvěma měsíci, na začátku března, hostila africké kontinentální shromáždění synody o synodalitě v církvi.

Rodina v Africe v centru pozornosti kontinentálního synodálního shromáždění

Také o tom hovoříme se 74letým kardinálem, stojícím v čele arcidiecéze od července 1999 a od téhož roku také předsedou biskupské konference Etiopie a Eritreje, sjednocené do roku 2015, který nás přijímá ve svém domě za katedrálou Narození Panny Marie. Tento pastýř, který vede malé stádce asi 12 000 katolíků, což jsou necelá 2 % z 16 milionů obyvatel církevní provincie Addis Abeba, připomíná, že více než 200 účastníků synodního setkání poukázalo na rodinu, která „je obrazem církve v Africe“. Rodinu, která „by měla být inkluzivní“ a zahrnovat mladé i staré lidi a zejména mladé svobodné ženy s dětmi, nejrozšířenější typ „neúplné rodiny“ v nové Africe.

Církev, vzdělání a nová etiopská katolická univerzita

Aby se posílila účast žen na životě a práci církve, „nejen na farních aktivitách, ale také na sociálních aktivitách, od škol až po sociální a zdravotní péči“, řekl nám kardinál Souraphiel, synodní shromáždění zopakovalo, že je třeba se zaměřit na formaci a podporu „rozšířené rodiny“, typické pro Afriku, do níž patří také prarodiče, strýcové a tety. V Etiopii je cílem dospět ke správě 430 škol, vedených řeholními kongregacemi a diecézí. Vzniká rovněž nová katolická univerzita, zasvěcená svatému Tomáši Akvinskému, kterou etiopští biskupové budují na předměstí Addis Abeby ve spolupráci se školskými bratry, „protože věříme, že vzdělání má zásadní význam pro změnu mentality a také pro solidaritu mezi různými etnickými a kmenovými skupinami v Etiopii“, vysvětluje arcibiskup.

Volný pohyb osob, aby se vymanily z chudoby

A vzdělání spolu s volným pohybem osob po celé Africe stejně jako v Evropské unii, dodává Souraphiel, jsou klíčem, který rovněž určilo kontinentální synodální shromáždění, „aby naši mladí lidé zůstali na kontinentu a neodcházeli nejprve do Súdánu a pak do Libye zemřít do Středozemního moře“. Nebo nemuseli migrovat do arabských zemí Perského zálivu, „aby tam byli vystaveni zneužívaní nebo týraní“. V jihosúdánské Džubě, kde byl etiopský kardinál v únoru na papežově návštěvě, „viděl pracovat mnoho mladých Etiopanů, Keňanů, Eritrejců, Uganďanů. Takže v Africe se pracuje. Kdyby se uvolnily hranice, které jsou na našem kontinentu často umělé, bývalé koloniální, protože lidé jsou titíž, mohli by se mladí lidé lépe pohybovat a změnit svou situaci, vymanit se z chudoby a být schopni bránit lidskou důstojnost“.

Pilotní projekt Globálního fondu solidarity

Pilotní projekt, který na konci roku 2020 v Addis Abebě zahájil Globální fond solidarity, inovativní sdružení náboženských kongregací, soukromých společností a mezinárodních organizací, na podporu navrátivších se migrantů, uprchlíků z jiných afrických zemí a vnitřně vysídlených osob, se zaměřuje také na vzdělávání mladých Afričanů. Učinil tak podporou mezikonfesní sítě, do níž jsou dnes zapojeni salesiáni a Dcery Panny Marie, voršilky, misionářky milosrdenství a jezuité, které koordinuje sociálně-pastorační komise arcidiecéze. Každá kongregace se svými vlastními specifiky hraje svou roli při vytváření cesty, která dosud pomohla více než 1 500 příjemcům získat prostřednictvím odborného vzdělávání dovednosti pro vstup na místní trh práce, a to buď zaměstnáním v nějaké firmě, nebo založením vlastního mikropodniku.

Kardinál Souraphiel je s projektem Globálního solidárního fondu obeznámen, navštívil také některá školicí a pracovní střediska a je za jeho úspěch natolik vděčný, že navrhuje jeho export do dalších afrických zemí. Připomíná těžkou situaci mnoha mladých žen (mladí lidé tvoří 70 % etiopské populace), které emigrují do zemí Perského zálivu, aby tam pracovaly jako pomocnice v domácnosti. „Nejsou však dostatečně připraveny, a přechod z etiopské vesnice do mrakodrapu v Dubaji je často traumatizující“, podotýká. V posledních měsících se podle něj vrátilo ze Saúdské Arábie zpět do Etiopie téměř 100 000 domácích pracovníků, mužů i žen. „Prožívají to jako porážku a nemají odvahu vrátit se do vesnic, kam slíbili posílat peníze. Nemají však ani peníze na přežití ve velkoměstě, jako je Addis Abeba. Právě tito navrátivší se etiopští migranti jsou prvními příjemci projektu, vysvětluje kardinál Berhaneyesus Souraphiel.

„Pro nás jako katolickou církev je to velká pomoc, protože pracuje s těmi nejpotřebnějšími, kteří se vracejí z arabských zemí nebo odjinud, kam emigrovali. Jsou nuceni vrátit se do Etiopie kvůli častému zneužívání a když dorazí sem na letiště, zažívají beznaděj. Řeholní kongregace tam jezdí, aby je přijaly, aby jim poskytly přístřeší. To je důležité, je to lék pro ty, kteří trpěli, pro zneužívané mladé lidi. Důležité je také školení, které různé kongregace těmto migrantům nabízejí. Protože sociálně-psychologická pomoc je důležitá, ale také je nutné dát jim naději, že se mohou naučit mnoho věcí, změnit svůj život, aniž by museli opustit svou zemi, zejména svobodné matky, které žijí samy se svými dětmi. Mohou své děti svěřit sestrám a chodit do kurzů, kde se naučí různým dovednostem, které využijí ve své práci. Některé ženy si pak mohou založit vlastní malé podniky. Jiné jsou zaměstnány v různých firmách v Addis Abebě, aby pracovaly a vydělaly si to, co potřebují k životu. Tato síť může být také nástrojem spolupráce s různými vládními úřady a také se soukromými osobami, aby zajistila, že vysídlenci a migranti budou přijati s novým vzděláním a budou moci pracovat, aby nebyli vnímáni jako nepotřební, ale velmi důležití pro změnu pracovní situace celého národa. Jejich příklad může dát naději i dalším mladým lidem, kteří sní o odchodu ze země: příjemci solidárního projektu jim mohou vysvětlit, že je možné zůstat v Etiopii a učit se v těchto školicích střediscích, mít nové dovednosti, které využijí při hledání práce“.

Znepokojují vás nové kmenové a nacionalistické pohnutky a napětí, které v Etiopii v minulosti nikdy nebyly a které způsobily i násilí v tigrajském regionu? Co se děje ve vaší zemi a jak na tuto změnu reagujete?

„Nyní je v Tigraji naděje na mír, a to je pro nás důležité. Přestali zde bojovat, alespoň neumírá tolik lidí jako dříve. Mírová dohoda podepsaná v Jihoafrické republice (3. listopadu 2022, pozn. red.) je důležitá, ale zatím je to jen dohoda na politické úrovni, na úrovni vládních představitelů a separatistů. Jako katolická církev si přejeme, aby tento mír sestoupil na úroveň lidí a aby existovala možnost přiznat, že tolik lidí zemřelo, a pokud je to možné, aby existovala také žádost o vzájemné odpuštění mezi dvěma národy, které tolik trpěly, ať už v oblasti Tigraje, v Amhaře, Afaru a nyní také ve Welleze. Pro mě to bude také důležitý závazek nejen pro katolickou církev, ale také pro zdejší hlavní náboženské denominace, jako je pravoslavná církev, jako jsou muslimové a také protestantští křesťané. Nás katolíků je málo, jak víte, tvoříme 2 % populace, ale díky všeobecné církvi můžeme pomoci. Například díky Caritas Internationalis můžeme dělat, co je v našich silách, abychom poskytli humanitární pomoc. Kromě toho po každé válce musíme obnovovat. Pro etiopskou katolickou církev to bude velký závazek: požádat o pomoc při obnově škol, nemocnic a také dalších církevních budov, abychom mohli pomáhat i nadále. Díky Bohu se během letošního půstu spojili s křesťany také muslimové, kteří se postili a modlili, protože měli ramadán. To je pro etiopský lid důležité“.

19. května 2023, 15:30