Prohlášení jezuitů ke kauze Rupnik

Vatican News

Jedná se o svědectví osob, které lze skutečně považovat za přeživší "vzhledem ke zlu, o kterém vyprávěly, že ho vytrpěly": to se uvádí v jezuitském prohlášení k případu Rupnik, které bylo dnes ráno zveřejněno na internetových stránkách Tovaryšstva a nese název "K uznání pravdy". Text vychází z oznámení, která v posledních měsících shromáždil Referenční tým Delegace pro meziprovinční římské domy a díla Tovaryšstva Ježíšova. Otec delegát Johan Verschueren vyjadřuje svou vděčnost "všem lidem, kteří měli sílu vyprávět o svých zkušenostech, někdy s vnitřním utrpením, že museli mnohé bolestné epizody znovu vynést na světlo".

Uvádí se, že chování otce Rupnika, které bylo oznámeno, zahrnuje různá období (komunita Loyola, jednotlivé osoby, které tvrdí, že byly zneužívány ve svědomí, duchovně, psychicky nebo sexuálně obtěžovány během osobních zkušeností ve vztahu k otci Rupnikovi, osoby, které byly součástí centra Aletti) a pokrývá časové rozpětí více než třiceti let, od poloviny osmdesátých let do roku 2018: "Míra věrohodnosti toho, co bylo uvedeno nebo dosvědčeno - uvádí se v prohlášení -, se zdá být velmi vysoká".

Tým, který otci Rupnikovi neúspěšně nabídl setkání s ním v této věci, sestavil vyčerpávající dokumentaci své práce doplněnou závěry o různých možnostech dalšího civilního a kanonického soudního řízení a vlastními indiciemi a doporučeními pro Tovaryšstvo ohledně možných kroků, které je třeba podniknout. 

"Povaha obdržených stížností," uvádí se v něm, "spíše vylučuje trestněprávní relevanci jednání otce Rupnika před italskými soudními orgány. Jejich relevance z kanonického hlediska a týkající se jeho řeholního a kněžského života a odpovědnosti je však zcela jiná".

Prohlášení zmiňuje tři možnosti, které může vyšší představený zvolit: může jezuitovi uložit jakýkoli druh omezení služby (omezené nebo úplné). Může mu také uložit povinnost přestěhovat se na určité místo na určitou nebo neurčitou dobu. Pokud spis upozorní na postoje, které jsou důvodem k nutnému (k. 695) nebo nepovinnému (k. 696) vystoupení z řeholního institutu, může se vyšší představený rozhodnout zahájit řízení o propuštění z Tovaryšstva Ježíšova. "Přirozeně," upřesňuje se, "má dotyčný právo na asistenci a na svou obhajobu v tomto řízení. Pokud se jedná o nepovinný důvod k rezignaci, má také možnost činit pokání poté, co obdrží napomenutí stanovené k. 697. V takovém případě nelze pokračovat v řízení o propuštění. Všimněte si, že u tohoto typu řízení, které není trestní, se neuvažuje o promlčení.” A konečně, pokud oznámené postoje odpovídají trestnému činu, který není v kompetenci Dikasteria pro nauku víry, může vyšší představený rozhodnout o zahájení správního trestního řízení. Toto řízení může vést mimo jiné také k propuštění obviněného. U některých trestných činů však může vyšší představený na konci řízení také rozhodnout, že nebude pokračovat v propouštění, ale přijme jiná opatření.

Jako první krok hodlá otec Verschueren prosadit interní postup v rámci řádu. Zpřísnil také omezující předpisy vůči otci Rupnikovi tím, že mu pod poslušností zakázal jakoukoli veřejnou uměleckou činnost, zejména v církevních stavbách (jako jsou kostely, ústavy, oratoře a kaple, exerciční nebo duchovní domy). Tato omezení doplňují již platná omezení (zákaz jakékoli veřejné duchovenské a svátostné činnosti, zákaz veřejné komunikace, zákaz vycestování z regionu Lazio).

"Chceme mít před sebou," říká otec Verschueren, "jasnou možnost cesty, která sleduje plné uznání pravdivosti faktů ze strany odpovědných osob a cestu spravedlivého odčiňování spáchaného zla.”

S rozhodnutími byl seznámen jak otec Rupnik, tak lidé, kteří nabídli svá svědectví.