Kardinál Schönborn: Katechismus, jeden z velkých odkazů Josepha Ratzingera

Kardinál Christoph Schönborn * - Vatican News 

Mezi velké dědictví Benedikta XVI. patří jistě Katechismus katolické církve. Zde si s vděčností připomínám osobní vzpomínky na něj. Je známo, že II. vatikánský koncil se na rozdíl od Tridentského koncilu nerozhodl vydat vlastní katechismus. Koncilní dokumenty byly svým způsobem samy o sobě velkou katechezí církve. Dvacet let po koncilu začali mnozí vidět věci jinak. Biskupská synoda v roce 1985 mezi svými návrhy formulovala i jeden, který papeže vyzýval k vypracování Katechismu II. vatikánského koncilu. Tehdy se o něm mluvilo jako o kompendiu, vyhýbalo se výrazu katechismus, nebyl totiž dobře vnímán. Dezorientace, která byla v pokoncilním období pociťována na mnoha stranách, byla rozhodující pro formulaci přání synodních otců. Důležitou roli sehrála konference o "krizi katecheze", kterou kardinál Ratzinger uspořádal v Lyonu a Paříži. Tato zpráva měla celosvětový ohlas.

Kardinál Ratzinger se věnoval nejen tématu krize hlásání víry, ale představil také program obnovy církevní katecheze. Vycházel z Římského katechismu z roku 1566 a jeho zájmem bylo představit víru církve v celé její kráse a nepolemickým způsobem. Je skutečně překvapivé, že v době plné teologických sporů církev předložila výklad víry, který se zcela zřekl polemiky a plně se spoléhal na zářivou sílu pozitivního vyjádření víry.

Ratzingerovy konference v Lyonu a Paříži byly nepochybně silným impulsem, který povzbudil synodní otce, aby požádali papeže Jana Pavla II., aby něco podobného zvážil i pro naši dobu.

V roce 1986 začal papež Jan Pavel II. žádost synody realizovat. Nikoho nepřekvapilo, že vedením tohoto projektu pověřil kardinála Ratzingera. Etapy této šestileté cesty jistě nemusím připomínat. Byla vytvořena komise 12 kardinálů a biskupů, v jejímž čele stál kardinál Ratzinger. Byla zřízena redakční rada složená ze sedmi diecézních biskupů; jako profesor ve Freiburgu jsem měl tu čest být jejím sekretářem.

Zdá se mi důležité zdůraznit roli kardinála Ratzingera při realizaci tohoto díla.Jeho vedení, jeho duch a jeho inspirace byly rozhodující. První a nejdůležitější věcí je, že tomuto projektu věřil. Od prvního dne se vedly velké spory o rozumnost, ba dokonce proveditelnost celosvětového kompendia víry. Zdálo se, že pluralita kultur a náboženských přesvědčení mluví radikálně proti. Místo toho s důvěrou a odvahou věřil v možnost, že jednota ve víře umožňuje také společné vyjádření této jednoty. S tímto základním předpokladem byla práce zahájena. Druhým východiskem pro realizaci projektu bylo přesvědčení, že čtyři pilíře katecheze jsou zásadní i pro dnešní dobu. Naznačil také pořadí posloupnosti: Vyznání víry je základem od nejstarších dob církve; svátosti jsou dveřmi, kterými milost vstupuje do našeho života; Desatero je jistým orientačním bodem šťastného života; modlitba Páně představuje původní měřítko a formu všech našich modliteb. A tak vypadá struktura této knihy víry.

Třetí vodítko bylo pro styl díla rozhodující. Ve skutečnosti nešlo o to, aby se znovu navrhovaly teologické debaty, ani o to, aby se pokračovalo v diskusích. Jeho úkolem bylo co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji představit učení víry. Katechismus se neměl postavit na stranu jedné z teologických škol, ale nabídnout vše, co předchází veškeré teologii a co je základem veškeré teologie: depositum fidei. Kardinálu Ratzingerovi šlo především o to, aby vnímal nauku víry jako organický celek, aby věnoval pozornost nexus mysteriorum, vnitřnímu propojení každé nauky víry, její symfonii. Katechismus se neměl stát suchou, abstraktní doktrinální strukturou, ale měl odhalit něco z krásy víry. Pod jeho vedením, neustálým povzbuzováním a duchovním otcovstvím se dílo stalo tím, čím se později stalo po vyhlášení papežem Janem Pavlem II: kritériem a spolehlivým orientačním bodem pro víru v naší době. Katechismus zůstává velkým svědectvím o formativní síle teologa Josepha Ratzingera / papeže Benedikta.

* Vídeňský arcibiskup