Zulehner: "Význam náboženství poroste"
Pod vlivem rozmanitých hrozeb, jako jsou pandemie, migrace, války, chudoba a ekologické katastrofy, bude význam náboženství narůstat. Je o tom přesvědčen vídeňský teolog a badatel v oblasti hodnot Paul Zulehner.
Zulehner předpokládá, že "váha náboženství rychle poroste, a to i proto, že hrozí, že politickému pragmatismu dojdou zdroje naděje". Řekl to v rozhovoru pro deník Kleine Zeitung.
V současné napjaté světové situaci náboženští představitelé společně vyzývají k šetrnému zacházení se zraněným stvořením. Papež František se všemi těmito světovými problémy zabýval také ve svých encyklikách o stvoření a bratrství Laudato si a Fratelli tutti.
"Někdy stále skrytý"
Ne všichni, ale stále více mocných lidí naslouchá, "někdy ještě skrytě", nevyužité moudrosti náboženství. Je to "pro přežití lidstva cennější než kdy jindy", vysvětlil sociolog náboženství. V neposlední řadě jsou podle něj náboženství také zdrojem důvěry v to, že národy Země dokážou žít společně.
Zulehner zároveň vyjadřuje velké uznání tomu, čeho "sekulární" síly dosáhly - v politice, vědě, ekonomice, vzdělávání nebo kultuře. Existují však existenciální otázky "odkud", "kam" a "smysl života", které přesahují tento rámec a "ztrácejí se v přebytku nabídky". V dnešní pestré evropské myšlenkové krajině bez dřívějšího automatismu křesťanství je stále více lidí, kteří se snaží být "nepřiměřeně šťastní" ve svém skromném životě. Podle Zulehnera se přitom může objevit strach z nedostatku peněz. Strach však brání solidaritě.
Církve zde představují alternativu. Totiž: smrt není konec, následuje nová existence charakterizovaná láskou. Ti, kdo na to spoléhají, se mohou "smířit s útržky štěstí, protože tento život nebude všechno", a podělit se o vzácné štěstí s ostatními. Podle teologa to má v současné otázce asistované sebevraždy velmi praktické důsledky: čistě "světští lidé" by se - na rozdíl od "těch, kteří doufají v posmrtný život" - chtěli vyhnout utrpení na konci života a hledali by pomoc při předčasném ukončení života.
Pandemie a změna přístupu k životu
Na otázku, zda pandemie, kterou provází polarizace, změnila postoj lidí k životu a jejich hodnotový žebříček, Zulehner odpovídá, že dnes "ti, kterým jde o svobodu, stojí proti těm, kterým jde o spravedlnost". Proti těm, kdo jsou solidární s těmi, kdo bojují o život na jednotkách intenzivní péče, stojí ti, kdo se nechtějí vzdát svobody života, práce a vzdělání.
Podle něj není pro společnost dobré, když se spor o tyto hodnoty zvrhne v násilí, ať už verbální nebo fyzické. "Všichni se musí naučit, že hodnoty nelze nikdy realizovat v ryzí formě, ale pouze ve vážených kompromisech," upřesnil Zulehner. Důstojnost každé lidské bytosti by však měla zůstat nedotknutelná - "před jakýmkoli úspěchem a ve všech proviněních".
Podle výzkumníka hodnot pandemie zvýšila pocit zranitelnosti; vlastní smrtelnost se v mnoha případech velmi přiblížila. Vzrostl také strach ze ztráty zaměstnání, z udavačů, dokonce i z ignorantů. Vděčnost samozřejmě také vzrostla.
Stát se vyzařující menšinou
Zároveň je z údajů o vyznavačích křesťanství zřejmé, že v Evropě je více hledajících "poutníků" než těch dorazivších "přesvědčených". Mnozí jsou - slovy českého sociologa náboženství Tomáše Halíka - "něcisté": Musí tu být něco vyššího. Papež František má pravdu, když říká, že církev se nenachází v éře změn, ale ve změně éry. "Nejde tedy o malé změny, které by se daly zvládnout malými nesmělými reformami," říká Zulehner. V současném přechodném období podle něj nemá smysl lamentovat a zabývat se statistickými poklesy.
V církvi je podle něj potřeba, aby se všichni jednotlivci, kteří se připojí k hnutí, jež vyvolal sám Ježíš, radovali, "aby - jak se zpívá v prefaci Krista Krále - bylo na světě více spravedlnosti, radosti a pokoje a aby bylo zachováno stvoření". Zulehner opět vychází z "biblicky normálního případu" menšiny, kdy Ježíš nazývá věřící "světlem pro svět". "Přitom zůstává zásadní, aby církev zneužíváním nezatemňovala Kristovo světlo a aby se církevní život stal přívětivějším."
(kap - sk, vac)
