Parolin: Evropský projekt je i nadále projektem míru
Salvatore Cernuzio – Vatican News
Evropa, která navzdory hrůzám probíhajícího konfliktu na Ukrajině stále pokračuje v "mírovém projektu", jenž byl inspirací a přáním Roberta Schumanna a který povstal z trosek druhé světové války. Taková je vize, o níž státní sekretář kardinál Pietro Parolin doufá, že se stane společnou pro budoucnost starého kontinentu. Včera odpoledne sloužil kardinál mši v římském kostele sv. Sofie u příležitosti Dne Evropy. Pod byzantskými klenbami národního kostela Ukrajinců v Římě, který se od vypuknutí války stal centrem sbírek na pomoc obyvatelstvu, Parolin - vítán liturgickými zpěvy - připomněl mnoho mrtvých v této válce, kterou papež František označil za "krutou" a "svatokrádežnou".
Na modlitbách za oběti války
"Prosíme Boha o dar míru pro Ukrajinu, o materiální a duchovní útěchu pro oběti války a zvláště pro uprchlíky, pro děti, pro ty, kteří přišli o všechno, pro lidi, kteří zůstali sami. Kéž Pán osvítí srdce vládců, aby se zasadili o obnovení míru a harmonie," řekl kardinál za přítomnosti mnoha velvyslanců akreditovaných u Svatého stolce.
Smrt je přemožena
Ve své homilii státní sekretář komentoval čtení, které předkládá liturgie a které je "bohaté na vzácné vhledy, jež nám pomáhají hluboce vstoupit do velikonočního tajemství". Poté se věnoval významu smrti, nad kterou zvítězil Kristus, dobrý pastýř, který obnovuje život. "O Velikonocích nám Pán Ježíš otevírá dveře věčného života. Smrt už nemá moc, byla poražena v těle Vykupitele. Ježíš nám otevírá bránu do věčnosti, je branou, dveřmi, kterými musíme projít, abychom vstoupili do pravého života." Přesto se zdá, že Kristovo vítězství "se snaží ukázat svůj triumf", téměř "zastřeně" v tomto světě, v němž "se zdá, že hřích a smrt mají navrch".
Schumannova "památná" deklarace
Denně nám to připomínají výjevy z Ukrajiny. Tváří v tvář dramatům způsobeným válkou kardinál Parolin připomíná ducha, který oživil "památné" prohlášení ctihodného Roberta Schumanna z 9. května 1950, pět let po "nejrozsáhlejším a nejkrvavějším" konfliktu, který Evropa do té doby poznala.
Tehdejší francouzský ministr zahraničí Schumann pochopil - připomíná kardinál - že jedinou cestou k odvrácení nebezpečí nového konfliktu není odstrašování ani "budování ozbrojeného míru jako za studené války"; spíše se domníval, že pouze "vzájemná solidarita a sdílení zdrojů" mohou vést k "autentickému usmíření". Tak se začala rýsovat cesta k evropské federaci a tak se změnil "osud regionů, které se po dlouhou dobu věnovaly výrobě válečných prostředků".
Práce pro sjednocenou a smířenou Evropu
Jádrem Schumannovy deklarace byla státníkova "celková politická a sociální angažovanost", "protkaná křesťanskou vírou pěstovanou v každodenním životě". "Pro Schumanna byl Kristus skutečně vzkříšený," říká kardinál, "nebyla to abstraktní myšlenka, ale skutečná přítomnost ve světě". A právě kvůli této všeobjímající víře se tehdejší ministr zavázal "pracovat pro sjednocenou a smířenou Evropu". Na své cestě se setkal s osobnostmi, "které sdílely stejnou víru, stejný pohled na život, stejnou politickou angažovanost a stejnou vášeň pro společné dobro": s Konradem Adenauerem a Alcidem de Gasperim.
Naslouchejte si navzájem
Tito všichni "si byli vědomi, že smrt se neporáží další smrtí, ale že smrt se poráží pouze životem". Tváří v tvář "lidskému pokušení nechat převládnout neshody" zakladatelé také pochopili, že jediným způsobem, jak čelit vzniklým výzvám, je "naslouchat jeden druhému, upřímně a jednoduše předkládat své vlastní důvody a zároveň být otevřený důvodům druhých", říká Parolin. Proto je nazýváme "otci zakladateli", protože "položili základy nové stavby" a "v životě se snažili budovat tam, kde jiní před nimi uměli jen bořit". Jejich odkazem bylo "naslouchání a vstřícnost", které "jsou dodnes silnou stránkou Evropy". Dnes, uzavírá kardinál, "je cenné udržet tento postoj při životě v ohlušujícím hluku naší doby".
(vac)
